Vzájemná korespondence mezi náčelníkem generálního štábu Vlastimilem Pickem a náměstky ministryně obrany Vlasty Parkanové Martinem Bartákem i Jaroslavem Kopřivou, která se začátkem tohoto týdne objevila v MF Dnes, sice před pár lety proběhla neromantickými byrokratickými cestami, jelikož se ale týká zakázky na nákup letadel CASA, můžeme ji s jistou nadsázkou zařadit do výše zmíněné kategorie.

Tak jako v běžné korespondenci, i zde nám o podstatě příběhu vypovídá častěji to, co v dopisech explicitně není, co je jen naznačeno, či vývoj určitých výrazů a formulací v čase. Například tvrzení generála Picka, že letadla CASA plnohodnotně nahrazují zastaralé sovětské Antonovy, lze vnímat i jako hořkou ironii, jako zašifrované rovnítko.

Zvláště když zpočátku generál Picek soudí, že letoun CASA „nesplňuje požadavky armády, a to zejména v požadované přepravní kapacitě a doletu“. Náměstek Barták však Pickovu věcnou kritiku označuje za „tendenční tvrzení“. Ale Picek se asi nechtěl hned vzdát. V dopise náměstku Kopřivovi ze září 2008 výslovně uvádí: „Pořízení čtyř letounů CASA C-295 M není pro obnovu transportního letectva Armády České republiky z hlediska operačního a operačně-taktického konečné řešení, neboť tyto letouny svým doletem a přepravní kapacitou plnohodnotně neřeší skutečné požadavky armády na operační a taktickou přepravu a na udržitelnost vlastních vojsk v prostorech nasazení.“ Podle Picka bude proto nutné pořízení dvou dalších letadel s vyšší přepravní kapacitou.

Picek taktéž ve zmíněném dopise zpochybňuje výměnu pěti českých strojů L-159 za čtvrté letadlo CASA. Poukazuje na to, že chybí přesné ocenění jak L-159, tak španělských letadel a volá po nutnosti vypracování expertního posudku na cenu, přičemž doporučuje využít i některé již provedené marketinkové analýzy ministerstva obrany. Za zcela nezbytné tudíž považuje něco, co Vlasta Parkanová – údajně dle platných zákonů a předpisů – nemusela udělat. Pokud skutečně ne, pak se musí logicky jednat o naprosto mizerné předpisy a zákony.

Ale zpět k námi sledované korespondenci. Ta je dost smutná, a proto jen stručně: náměstek Barták tlačí na to, aby z dokumentů mizely argumenty hovořící proti nákupu letadel CASA a naopak, aby přibývaly argumenty podporující tento podivný obchod. Z věcného hlediska se na mnoho pádných důvodů nezmohl, a byť se je pokoušel zaobalit i do poněkud vzletných frází – píše například o „synergii dvou pozitivních procesů“ – lze veškeré Bartákovy argumenty shrnout do dvou: sovětské Antonovy dosluhují a skoro padesát nepotřebných zakonzervovaných L-159 představuje vážný problém, který by bylo dobré nějak řešit. Což je jistě pravda, avšak jde o naprosté banality. Podstata problému totiž spočívá v tom, čím a za kolik Antonovy nahradit a zda předání pěti „stopadesátdevítek“ Španělům za čtvrtou CASu je opravdu tak výhodné, jak to vedení ministerstva obrany malovalo. Experti se totiž vzácně shodují, že celý obchod byl velice nevýhodný.

Ano, ale ve vládě experti na letectví nezasedají. Bartákův tlak na změnu dokumentů tak pěkně ilustruje, jak se dá věcně nevýhodný obchod protlačit vládou: ministři si přečtou dokumentaci až po „Bartákově redakci“, kdy pan náměstek ke změně stanovisek nakonec přiměl i samotný generální štáb.

Nicméně tak snadno ministry vyvinit nelze. Rozhodně ne resortní ministryni Vlastu Parkanovou, neboť platí-li v civilizovaném světě právní zásada, že neznalost zákona neomlouvá, lze ji jistě analogicky rozšířit i na neznalost věcné problematiky u toho, kdo přijal funkci, pod níž daná věcná problematika spadá.

Ale bez viny nejsou ani ostatní členové vlády, která nákup letadel CASA schválila. V celé kauze, tak jako v řadě jiných, často padají slova jako „expertíza“ či „posudek“. Což vyvolává dojem, že kdesi, v tajném podzemním bunkru, sedí jacísi znalci tajných nauk, jimž obyčejný smrtelník nesahá ani po kotníky, a musí proto pouze mlčky přijmout jejich orazítkovaný ortel. Na internetu je přitom řada expertíz volně k dispozici: například v podobě článků na webech zaměřených na letectví. Tam píší jak odborníci, tak s problematikou nadprůměrně obeznámení fanoušci letectví. Na českých webech tohoto zaměření lze nalézt několik delších a evidentně fundovaných článků, jimž porozumí i laik a z nichž takřka unisono zaznívá jednoznačný závěr: obchod s letadly CASA, včetně výměny lehkých bitevníků L-159, je pro Českou republiku až extrémně nevýhodný. Většina článků sice reaguje až na oznámení o uzavření obchodu či na další události, ale to si žádný z ministrů nedokázal sám, s pomocí aparátu svého ministerstva, nějaký takový „delší článek“ obstarat, či si alespoň vyžádat konzultaci s nějakým znalcem?

Čeští politici patrně stále žijí v době, kdy se komunikovalo především pomocí papíru, inkoustu a husího brku. Alespoň se tak při vysvětlování problematických kauz chovají. A voliči jim tuto podivuhodnou „negramotnost“ bohužel zčásti stále tolerují. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty