Připomeňme jen, že Švýcaři v této souvislosti zablokovali na kontech 12 miliard korun, ke kterým se náš stát nehlásil: nikomu nechyběly.
Ve Švýcarsku jsou majitelé podezřelí z praní špinavých peněz. Dr. Rampula majitele v čele s Antonínem Koláčkem nestíhal, protože tvrdil, že nelze v tomto případě hovořit o privatizaci. Podle něj šlo jen o prodej 46 procent akcií, jenže ty akcie byly zakoupeny za peníze firmy. Navíc dr. Rampula říkal, že kauza je po deseti letech promlčená. Kdyby ovšem šlo o privatizační zločin, je promlčecí lhůta dvacetiletá. Proto jsem se Nejvyššího státního zástupce dr. Pavla Zemana zeptal: Co to je privatizační zločin?
A on mi vysvětlil, že zákon jako takový pojem "privatizační zločin" nezná, jedná se spíše o obecný termín použitelný pro trestnou činnost spojenou s průběhem převodů majetku státu na soukromé subjekty v rámci transformačního období. Trestní předpisy neznají zvláštní kategorii trestných činů pro proces privatizace.
Doslova mi dr. Zeman řekl: "Trestná činnost spáchaná v tomto procesu může mít různorodý charakter a je postihována podle obecných skutkových podstat trestných činů, jako jsou trestné činy podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku, zneužití informací v obchodním styku, apod. Trestní předpisy v případě tzv. privatizačních zločinů upravují odlišně od obecné úpravy pouze otázku promlčení trestní odpovědnosti těchto trestných činů." Tyto trestné činy se proto promlčují až po dvaceti letech po spáchání, aby i při pozdějším odhalení tato mimořádně závažná trestná činnost mohla být spravedlivě potrestána.
Problém pro laika je, že zákon používá termín privatizační projekt, a ne privatizace, proto jsem se dále zeptal, jak lze blíže tyto termíny definovat, abychom se ve změti právnických výrazů vyznali.
Dr. Pavel Zeman poukázal na to, že v oblasti trestné činnosti spojené s průběhem privatizace téměř neexistuje rozhodovací a výkladová činnost Nejvyššího soudu ČR, a v této oblasti tak dosud nejsou k dispozici adekvátní judikatorní rozhodnutí, ze kterých by orgány činné v trestním řízení při výkladu trestněprávních pojmů souvisejících s postihem privatizačních zločinů mohly vycházet. Trestněprávní předpisy termíny související s privatizací spojují pouze s otázkou promlčení trestní odpovědnosti. A dodal: "Obecně lze v rámci trestního práva postihovat jakékoliv jednání naplňující zákonné znaky trestného činu spáchaného v jakékoliv fázi procesu převodu majetku ze státu na třetí subjekty v rámci celého procesu privatizace."
Dr. Zeman pak ještě zdůraznil, že až dvacetiletá promlčecí doba se vztahuje k úžeji vymezenému případnému jednání pachatelů, které je spojené "se zpracováním a schvalováním privatizačních projektů". Při výkladu problematických otázek spojených s promlčením trestní odpovědnosti při trestné činnosti v rámci privatizace je třeba vycházet především z obsahu zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby – to jest ze zákona o tzv. velké privatizaci (zákon č. 92/1991 Sb.), na který trestněprávní předpisy i přímo odkazují. Existenci možné trestněprávní odpovědnosti pachatelů je přitom možno zásadně dovozovat v rámci celého procesu privatizace. Jinými slovy, nejen ve vztahu ke zpracovatelům podkladů a členům rozhodujících orgánů, ale vůči všem osobám, které se na těchto krocích jakýmkoliv způsobem vědomě podílely.
Takovýto výklad je samozřejmě úplně nový a znamenal by zásadní obrat nejen při vyšetřování podezřelých transakcí v Mostecké uhelné společnosti, ale týkal by se i všech dalších podobných privatizací, kdy se státní podniky převedly na akciové společnosti. V kauze Mostecká uhelná je přece jenom ještě jedna důležitá věc, na které budou muset právníci hledat odpověď. Další zásadní zásadní otázka proto zní: Kdy je možné nákup akcií za peníze vlastního podniku kvalifikovat jako trestný čin?
Odpověď je zase velmi šalamounská. Dr. Zeman mi sdělil, že záleží vždy na konkrétních okolnostech, za kterých k majetkovým dispozicím dochází. Trestní předpisy přitom obsahují několik skutkových podstat trestných činů, k jejichž spáchání může v obecné rovině dojít i shora naznačeným jednáním, zejména pokud v souvislosti s takovým jednáním dochází k získání neoprávněného prospěchu na straně pachtelů nebo způsobení škody na majetku podniku, za jehož finanční prostředky jsou vlastní akcie nakupovány.
Jinými slovy, pokud se nějaká osoba nebo skupina osob v podstatě skrytým podvodem obohatila o dvanáct miliard, bylo by možné celou akci hodnotit jako trestný čin. Pokud by na tento výklad soud přistoupil, šlo by v zásadě o zcela přelomový rozsudek. Nejpozoruhodnější na tomto postupu Nejvyššího státního zastupitelství ale je, a to bychom si měli pamatovat, že skoro dvacet let se o tyto případy před příchodem dr. Pavla Zemana do úřadu nikdo nezajímal. A i kdyby toto snažení skončilo rozhodnutím, v kterém by zaznělo, že jde o trestný čin, který byl promlčen, bylo by to pro očistu společnosti důležité. V očích veřejnosti totiž takové kauzy připomínají podvodníka, který si pronajme vilu, najde v ní peníze a za ně si pak vilu koupí. Mlčí-li k takovým kauzám justice, stává se pro laiky součástí mafie.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz