Jeho touha po moci a prognostické vizionářství, kterým byl známý od mládí, ho může inspirovat ke zcela nečekaným krokům. V mocenských hrách byl vždy mnohem talentovanější než Václav Klaus a nikdy se v boji o moc, jak ukázaly i prezidentské volby, neštítil použít jakýchkoliv prostředků. Na černou práci měl už i jako předseda vlády lidi, aby se pak od jejich činů, viz kauza Olovo a v nedávné době inzerát v Blesku, mohl snadno distancovat. Zatímco on si vždy všchno, co učinili jeho protivníci, pamatoval, u deseti milionů dolních lidí, jak sám hovoří o českém národě, předpokládal, že na všechno zapomenou.

Je tedy evidentně elitář a jeho lidovost je do značné míry hraná: je dost empatický na to, aby vycítil, co většina chce slyšet a když se mu to vyčte, vždy se na něco, čemu ti, co se o politiku nezajímají hlouběji, snadno uvěří. Používá naučenou výmluvnost vemlouvavého podučitele, který si však starou rétorickou figurou plnou urážek dovede vždy pro sebe vydobýt na začátku výhodnější startovací pozici, a to ještě jazykem hostinců čtvrté cenové skupiny, aby získal sympatie většiny.

Svou sílu si testuje od prvních minut po zvolení, nejprve u médií: napadl Mladou frontu Dnes a reportéra České televize a pak místo, aby se u současných představitelů státu ohlásil a požádal o přijetí, kromě Václava Klause všichni pokorně chodili za ním. Toho si všimla i předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, která v sobotní Mladé frontě Dnes, řekla: "Miloši Zemanovi se nesmí uvolnit milimetr prostoru, jinak se tam natlačí."