Například šéfovi lidovců Michaelu Spindeleggerovi je nejčastěji přisuzována jako kladná vlastnost ta okolnost, že je křesťan. Jenže skoro polovině voličů této strany je jedno jestli je nějaký politik křesťan a pro většinu všech voličů je tento aspekt vůbec nedůležitý. A ještě méně lidí si přeje v čele nějaké strany tzv. silného muže. Zřejmě proto i šéf svobodných Heinz - Christian Strache, který se občas snaží stylizovat do role silného politika, byl ohodnocen nejhůře. Rakouský kancléř Werner Faymann dostal známku 3,76 a šéf lidovců, již zmíněný Spindelegger, má známkou 3,70.

Nejpožadovanější vlastnost, tedy čestnost, se podle zmíněného průzkumu objevila mezi pěti vyjmenovanými vlastnostmi respondentů nejvyšší známka jen u šéfky zelených Evy Glawischnig, která v tomto bodě byla hodnocena číslem 2,78. Spindeleggeler dostal za čestnost známku 2,96, Strache dostal 3,14 a nejhůře dopadl kancléř Faymann se známkou 3,18.

Oba šéfové koalice, tedy lidovec Spindelegger a kancléř Faymann ze sociální demokracie, jsou dle průzkumu muži opatrní a podezíraví, což jsou vlastnosti, které se u státníků moc vysoko nehodnotí, podotýká list.

Podobně podrobné hodnocení naše agentury neprovádějí, zkoumají jen popularitu našich politiků. Podíváme-li se na výsledek zářijového průzkumu agentury STEM, zjistíme, že po dlouhé době zaznamenala posun na první příčce, kam se dostal Jiří Dienstbier s 55 procenty před Bohumila Sobotku s 51 procenty. Za ním je Michal Hašek, opět ze sociální demokracie s 48 procenty a pak následuje paní Němcová z ODS se 47 procenty a pan Zaorálek z ČSSD se 42 procenty.

Chceme-li tyto průzkumy tedy nějak porovnávat dál, musíme bohužel už jen spekulovat. Zdá se ale, že Dienstbier se dostal do čela tabulky popularity českých politiků hlavně proto, že představuje v očích veřejnosti člověka s podobnými vlastnostmi, jako vyžadují od svých politiků Rakušané: protože je v politice nový a před volbami nehrál s falešnými kartami a naopak se postavil proti uzavření účelové koalice ODS s ČSSD na pražském magistrátu, odkud v neprůhledných zakázkách utíká nejvíce peněz, hodnotí u něj občané zřejmě rovněž čestnost a neúplatnost. Navíc i jméno jeho otce nebylo rovněž nikdy spjato s nějakou úplatkářskou aférou a za totalitního systému se choval statečně.

I žádného silného muže, nebo člověka, který by se do této role snažil stylizovat, jako se o to pokoušeli pánové Topolánek a Paroubek již v čelních pozicích našich politických stran ani na špičce žebříčku nenajdeme, takže si můžeme dovolit říci, že ani veřejnost po nich netouží. Tento typus není u nás ani v Rakousku příliš oblíben.

A kdybychom se podívali na pětku zmíněných našich politiků rastrem čestnosti, tak by nejhůře zřejmě dopadl šéf sociálních demokratů Bohumil Sobotka, který přiznal, že financoval koupi svého bytu z poslaneckých náhrad. Podobné skandály s dvojími platy poslanců prošly bez následků i politikům v Rakousku. A i opatrnost a podezíravost, kterou v Rakousku vyčítají jak předsedovi vlády, tak šéfovi lidovců bychom u nás mohli připsat premiérovi i šéfovi sociálních demokratů. Možná, že to je i důvod, proč jak u nás, tak i v Rakousku obě největší strany nejraději vládnou nějakým způsobem dohromady a snaží si porcovat všechny medvědy na polovic. Starý vtip, který hovoří o tom, že Rakušané jsou vlastně Češi, kteří hovoří německy, se i tímto letmým porovnáním, zdá se, potvrzuje. Jestliže kdysi filozof Karl Popper popisoval demokracii jako nejlepší způsob jak zbavit politiky moci bez krveprolití, my bychom mohli s jistou nadsázkou říci, že Češi a Rakušané přeměnili demokracii na nejlepší způsob jak zůstat u politiky na věčné časy i bez totality.

Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz. Publikováno se souhlasem autora.