Zatím na ni ale neumí skoro nikdo odpovědět. Podle rešerší novin Tagesspiegel a týdeníku Die Zeit došlo od znovusjednocení Německa s největší pravděpodobností ke 138 útokům pravicových extrémistů, které skončily usmrcením obětí. Podle zprávy spolkové vlády a policie ze září 2011 jich bylo ale pouze 48. Po tom, co se v minulých dnech dostalo na veřejnost a o čem jsme již posluchače informovali, už i politici v Německu se domnívají, že toto číslo je velmi malé. Navíc se v tomto týdnu objevila zpráva, že při slyšení v bundestagu šéfa Spolkové informační služby, padla mimo jiné zmínka o tom, že i zavražděná policistka z 25. dubna 2007 Michaele Kiesewetter mohla být na pravicové extrémisty nějak napojená. A připočteme-li k tomu ještě poslední informaci o tom, že třeba sedm smrtelných případů ze Saska-Anhaltska, které novináři řádně zdokumentovali, se nevyskytuje v oficiálních statistikách o pravicovém extremismu, je zřejmé, že horečné aktivity politiků z posledních dnů, které hovoří o zcela nové organizaci policejních složek určených k boji s pravicovým extremismem i o registru podezřelých osob z pravicového extremismu, jsou zcela na místě.

Připomeňme si, na co němečtí novináři přišli jen ve zmíněné spolkové zemi Sasku-Anhaltsku:

První případ se odehrál v dubnu 1993, kdy jeden pravicový extrémista a skinhead zbil v Obhausenu jakéhosi muže, který se zřejmě vyhýbal vojenské službě.

Druhý případ: V Quedlinburgu hodila v dubnu 1994 skupina pravicových extrémistů bezdomovce do řeky, kde se utopil.

Třetí případ z téhož roku: V Löbejunu utýrali pravicoví extrémisté k smrti mrzáka.

Čtvrtý případ: V roce 2000 se ozývala z jednoho bytu v Halberstadtu hymna NSDAP, Horst-Wesel-Lied a šedesátiletý Helmut Sackers to oznámil policii, která přijela, a delikvent byl napomenut. Pan Sackers si však na policii stěžoval, že jejich zákrok byl neadekvátní. Když se po čase pravicový extrémista s panem Sackersem potkali v domě, začali se hádat a mladý muž vytáhl nůž, pana Sackerse bodl a nechal ho na schodech vykrvácet. Extrémistu soud druhého stupně nakonec osvobodil, protože dle rozsudku pan Sackers překročil hranice nutné obrany a pravicový extrémista se jen bránil, ke smrti dle rozsudku došlo nešťastnou náhodou, a to přesto, že při policejní prohlídce bytu u mladého extrémisty bylo nalezeno osmdesát CD disků a videokazet s výzvami k usmrcení politických protivníků.

Pátý případ je z března 2001, kdy pětice pravicových extrémistů v Milzau umlátila k smrti jednoho muže.

Šestý případ je z ledna roku 2004, kdy pravicoví extrémisté zabili bezdomovce v Burgu a sedmý případ se odehrál v srpnu roku 2008 v Dessau, kde opět pravicoví extrémisté umlátili k smrti rovněž místního bezdomovce.

V rozsudcích, které se týkají těchto případů, o pravicovém extremismu není ani zmínka.

Kromě toho, že se začínají důkladně prověřovat staré případy násilných trestných činů, rozjelo se v celém Německu i důkladné pátrání kolem trojice z tzv. národně socialistického podzemí, kterému se v Německu začalo říkat podle vzoru RAF, tedy Frakce rudé armády, Frakce hnědé armády. Podle posledních informací z poloviny tohoto týdne, je možné, že na tuto skupinu bylo napojeno dalších dvacet lidí, z nichž jeden už byl ve čtvrtek vzat do vazby a že kromě smrti devíti přistěhovalců a jedné policistky mají na svědomí čtrnáct bankovních přepadení.

Psáno pro Čro 6. Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz. Publikováno se souhlasem autora.