Zopakujme si nejprve, co o advokátu Blažkovi víme: je místopředsedou ODS, ale nebýt Respektu, tak si ho média do té doby, než si ho vybral premiér jako ministra spravedlnosti, skoro nevšimla. To je taky důvod, proč se mu přezdívá pan Neviditelný. Zasedal v řadě správních rad a je podílníkem v několika firmách. Jako advokát zastupoval krátce stát v kauze Diag Human a pracoval rovněž jako správce konkurzní podstaty různých podniků. 

Psalo se o něm trochu víc jen po komunálních volbách v souvislosti s ustanovením velké koalice v Brně, kterou upřednostnil před pravicovou koalicí s TOP 09, což rozhněvalo premiéra, který za to údajně požadoval jeho odvolání v roce 2010 z postu předsedy dozorčí rady Lesů ČR. To ale nebylo nic překvapivého, vždy na jižní Moravě upřednostňoval spolupráci se sociální demokracií než s lidovci, kteří částečně přešli do TOP 09. V dubnu letošního roku v době vládní krize prosazoval velkou koalici, i když mezi demokratické strany tehdy zahrnoval i TOP 09.

Média za jeho politickou kariéru zaznamenala jen několik jeho výroků, které z Neviditelného muže činí i Neuváženého řečníka. Pro Respekt prohlásil, že „nejvýraznějším protikorupčním činem ODS je Klausovo rozdělení Československa.“ A před studenty brněnské fakulty sociálních studií zase řekl, když hovořil o politických vizích, jak média pak často citovala: „XX. století bylo plné koncepcí a vizí. A stálo to desítky milionů mrtvých.“

K jeho pozoruhodným výrokům, které bychom si měli zapamatovat, ale patří hlavně to, co řekl 3. července 2012 hned po svém jmenování ministrem spravedlnosti na pražském Hradě. „Mezi ministerstvem a Nejvyšším státním zastupitelstvím existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti, vyjma konkrétních trestních řízení, anebo to řeknu ještě jednodušeji, nadřazenosti a podřazenosti. Opakuji, a budu vám to říkat mockrát, podřízený je Pavel Zeman ministerstvu spravedlnosti.“

Připomeňme, jaké je skutečné postavení nejvyššího státního zástupce podle Ústavy České republiky. Ten sice u nás spadá pod moc výkonnou, jako třeba v Rakousku, a jeho hlavním úkolem je ochrana veřejného zájmu státu. Tuto funkci musí nejvyšší státní zástupce plnit při respektování záklaních pravidel platných pro právní stát a přitom repektovat Základní listinu lidských práv. Z toho zřetelně vyplývá, že musí za každé situace platit rovnost před zákonem, tedy pravidlo padni komu padni, a proto musí mít poslední slovo vždy odbornost státního zástupce, a nikoliv státní moc, tedy ministerstvo a ministr.

V trestním právu nadřazenost neplatí, ale naopak platí povinnost všech orgánů činných v trestním řízení, tedy i státních zastupitelství, postupovat tak, aby trestné činy byly zjištěny a jejich pachatelé potrestáni, jak stojí hned v § 1 trestního řádu. Taky bychom mohli říci, že nejvyšší státní zástupce je garantem odborné a morální autority, protože zná své úřady zevnitř, což ministr znát nemůže. Koneckonců kvůli tomu je nejvyšší státní zástupce i jmenován celou vládou, aby nebyl přímo podřízený jen jednomu ministrovi. A jak zdůrazňuje profesor právní filozofie Jiří Přibáň: „Státní zastupitelství vykonává dozor nad dodržováním zákonnosti a krom trestního procesu působí i v oblastech občanského nebo správního práva. Z toho lze usuzovat, že není nejvyšší státní zástupce součástí běžného aparátu výkonné moci. Spadá tedy mnohem víc pod oblast justice.“

Za úplně zmatečný výrok je možné považovat i další sdělení dr. Blažka k fungování Nejvyššího státního zastupitelství: „Když tu instituci vytvoříme tak, že ji uzavřeme (jmenování se přenechá nejvyššímu státnímu žalobci), tak když se vám stane šéfem tohoto úřadu, a budu teď velmi krutý a omlouvám se veřejnosti, nějaký takový Reinhard Heydrich, tak může na státní zastupitelství bez dalšího jmenovat kohokoli.“ Pokud bude nejvyšším státním zástupcem Heydrich, nese za to odpovědnost celá vláda včetně ministra spravedlnosti a tato rovina nijak nesouvisí s ambicí ministra ovlivňovat jmenování funkcionářů uvnitř celé soustavy. Toto vyjádření i argumentace nedávají smysl, jsou zcela zmatečná.

Profesor Přibáň dále upozorňuje na to, že: „Soustava státního zastupitelství je také řízna a organizována jinak, než veřejná správa. Vychází z omezeného vztahu podřízenosti a nadřazenosti, kdy vyšší státní zástupci mohou vykonávat tzv. dohled, ale nemohou nižší státní zástupce řídit podle byrokratického přístupu. Podle mne i ministr musí vůči státnímu zastupitelství dodržovat tento princip omezené nadřazenosti, protože jinak by docházelo k politizaci činnosti státního zastupitelství i k politizaci celé justice.“

Pozoruhodné jsou výroky týkající se justice ministra dr. Blažka hlavně proto, že jsou v přímém rozporu s výzvou prezidenta, aby justici depolitizoval, ale i tím, že vykazuje nepochopení fungování dělby moci mezi základními složkami státu: tedy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a justiční a v širším slova smyslu i státních zastupitelství, nepočítáme-li moc mediální, která stojí úplně mimo. Dr. Blažek je evidentně zastáncem pyramidálního řízení státu, na němž stojí všechny autoritářské systémy. 

Kdyby nový pan ministr začal tyto své zjednodušené vize naplňovat, nebyl by jen Neviditelný, Neuvážený, ale i Nekompetentní a Nebezpečný, což by ohrožovalo celou naši justici i jméno České republiky ve světě. Utváření velkých koalic, zpolitizování justice a odmítání vize, tedy perspektivy směřování státu, která je nahrazená ideologií peněz, jen podporuje již dobře rozrostlou tkáň vzájemných výhod, naturálních i finančních služeb a provizí, jinými slovy korupční prostředí.

Možná bychom mohli proto říci, že počáteční těžkosti ministra Blažka jsou způsobené hlavně jeho dikcí: nehovoří ve funkci ministra jako právník, ale jako stranický funkcionář. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Publikováno se souhlasem vydavatele