Zopakujme si ale nejprve střízlivě a bez emocí základní fakta. Policie zahájila trestní stíhání ve věci nákupu letadel CASA proti dvěma osobám: bývalé ministryni obrany Parkanové, která je dnes místopředsedkyní sněmovny, a ing. Staňkovi, který byl na ministerstvu odpovědný za nákupy výzbroje. Důvodem je posudek americké agentury, která policii sdělila, že letouny jsou předražené o 658 milionů korun. Policie stíhání zahájila oficiálně proto, že si paní ministryně nenechala vypracovat znalecký posudek, který by určil obvyklou cenu za letadla, když tři letouny byly zakoupeny za 3,5 miliardy korun. To byl důvod, proč policie požádala sněmovnu o vydání k trestnímu stíhání paní Vlasty Parkanové.

Tři jiné posudky a vyjádření, které si nechal vypracovat ministr Kalousek i bývalá paní ministryně, ale hovoří o tom, že si znalecký posudek nemusela nechat vypracovat, neboť šlo o vojenský materiál. To potvrzuje i již více než desetiletá zavedená praxe. Tento postup byl schválen prý hlavně proto, že vojenská technika vždy může obsahovat utajené komponenty, o kterých se veřejně nehovoří.

Jenže reakce politiků přestaly být adekvátní výše popsané situaci: začalo to předminulý týden výpadem premiéra Nečase na adresu "party policejních plukovníků", která by chtěla rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě, a kdo ne, i následným nedělním prohlášením ministra Kalouska, že jsme svědky bezprecedentního policejního útoku na demokratické mechanismy státu. Kdo by se domníval, že jde o úlety obou členů vlády, mýlil se, protože ministr Kalousek tyto výroky zopakoval v pátečních Hospodářských novinách a začal obviňovat bez jakýchkoliv důkazů tzv. kmotry, na jejichž objednávku trestní stíhání mělo být zahájeno.

Podobně premiér Nečas opět bez důkazů v pátečních Lidových novinách obvinil ústeckou státní žalobkyni dr. Lenku Bradáčovou, kterou měl těsně před odvoláním ministr Pospíšil jmenovat do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze, z vazeb na vlivného plzeňského politika ODS Jurečku. Před tím ji, opět bez důkazů, obvinil z vazeb na Jiřího Paroubka, přičemž jak sdělila médiím paní dr. Bradáčová, pana Paroubka viděla jednou oficiálně a pana Jurečka nikdy. Navíc ministr Kalousek koncem předminulého týdne, ještě před vysíláním pořadu Otázky Václava Moravce, v němž hovořil o policejním státě, tedy v době kdy byl v ráži, zavolal i policistu, který kauzu CASA vyšetřuje, a podle Jiřího Mazánka na něj vykonával nátlak. To se dostalo na veřejnost až koncem minulého týdne.

Tolik fakta. Otázka, kterou si nutně veřejnost a s ní novináři musí položit, zní: Proč tolik hysterických výstupů a silných ničím nezdůvodňovaných obvinění, když podle slov politiků se nic nezákonného nestalo? Přece nejjednodušší by bylo, jsou-li si tím politici jistí, že vše proběhlo podle práva, nechat, aby ve věci rozhodl soud, který jediný má právo a možnost paní Parkanovou očistit. 

A paní dr. Bradáčová, která vládě, jež si dala do vínku boj s korupcí, předvedla, že se s ní i u nás bojovat dá, a to účinně, mohla být přeci bez problémů jmenována do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze, který do konce srpna bude ještě řídit pan dr. Grygárek, který se v minulosti spolu s dr. Rampulou na všech podezřelých kauzách podílel, proto v jeho pracovně byl nasazen odposlech BIS. Tato situace je rovněž nelogická stejně jako hystericky ukvapené odvolání ministra Pospíšila: nevědělo o něm podle dosavadních vyjádření do poslední chvíle ani vedení ODS a bylo zřejmě domluveno jen s prezidentem.

Spekulativní odpověď na hysterii, která se nutně nabízí, zní: pánové Nečas a Kalousek mají strach a chovají se zcela nelogicky, a dokonce svým chováním ubližují nejvíc nejen sobě, ale i svým politickým stranám, tedy ODS a TOP 09, což si uvědomují i někteří politici ODS: Miroslava Němcová a Přemysl Sobotka. Překvapivé je, že toto nevnímá Karel Schwarzenberg z TOP 09. Stará moudrost praví, že naše vztahy k okolí jsou odrazem nás samých. 

Jinými slovy: podezírám-li všechny kolem sebe z nějakého spiknutí, mám sám o sobě velké pochybnosti. A ještě ve staré Evropě platí jedna zásada: zatímco novináři pracují s mediálními konstrukcemi, které jsou vždy spekulativní, politik tohle dělat nemá – protože má přístup k informacím a jeho kroky musí být transparentní a důvěryhodné pro většinu občanů, kterým vládnou, což neznamená, že musí být vždy příjemné, ale tyto dvě kategorie se navzájem nekryjí.

Jak známo, důvodům, kvůli kterým premiér Nečas odvolal ministra Pospíšila, dle ankety MFDnes, nevěří 77 procent dotázaných. A tomu, že ministr Kalousek nečinil nátlak na policejního vyšetřovatele Jiřího Mazánka, nevěří ještě více lidí a z odborníků vůbec nikdo. Důvod je jednoduchý: v okamžiku, kdy je zahájeno trestní stíhání, dle trestního řádu musí být každý úkon zaprotokolován a i o telefonátu, který s největší pravděpodobností je stejně někde nahrán, musí být neprodleně učiněn záznam, který je pak postoupen nadřízenému a zároveň založen do spisu. Takový zápis ještě nikdy nebyl u soudu zpochybněn. 

Je těžko uvěřitelné, že by to ministr Kalousek nevěděl a zbytečně riskoval, že bude podezírán z nedovoleného nátlaku na policii. Překročil-li přesto toto pravidlo, jeho strach musí být už hodně veliký. Veřejnost proto oprávněně zajímá, čeho se spolu s premiérem bojí. Nedělní prohlášení premiéra Nečase v ČT, aby paní Parkanová požádala sněmovnu o vydání sama po té, co hovořil o policejních plukovnících, kteří chtějí rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě, je nevěrohodné a přišlo příliš pozdě. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty