Prvním a nejvyšším pilířem je moc soudní. Ta má právo rušit nařízení vlády i špatné zákony. Rozhoduje o pravdě a spravedlnosti. Pod ochranou moci soudní jsou všichni státní občané bez rozdílu barvy pleti, vzdělání, nebo činnosti, kterou pro stát vykonávají. I občan Miloš Zeman je pod ochranou moci soudní. Samozřejmě je za své činy zodpovědný. Žádný soud nesmí ignorovat veřejnou pomluvu jiného občana. Za pomluvu novináře Peroutky musí nést odpovědnost po uplynutí doby prezidentské funkce.

Druhým pilířem by měla být moc zákonodárná. Vysoké školy vychovávají absolventy, kteří nerozumějí základním zákonům přírodních věd. Zákony přírodnich věd a nejnovější poznatky věd lékařských se automaticky stávají součástí zákona. To platilo i za totality. V některých státech není zvláštní skupina zákonodárců. Někde je to neplacená funkce. V jiných státech nejsou psané zákony, O pravdě a spravedlnosti rozhoduje většina svéprávných občanů. Zpravidla v referendech. Má to tu výhodu, že lze měnit nespravedlivě nastavené právní normy. Naši zákonodárci se zabydleli v poslaneckých a senátorských křeslech tak dokonale, že jim žádná nespravedlnost v justici nevadí. Navázali svou činnost na totalitní systém. Ani jeden soudce nebyl za svá rozhodování v totalitě potrestán. Vysoké školy masově vyrábějí „občany s právnickým vzděláním“. Uplatnění nacházejí v advokacii a správním „soudnictví“. Za státní prostředky si nechali postavit justiční paláce téměř v každém kraji. Z úředníků, kteří mají kontrolovat dodržování právních předpisů, vznikly správní soudy. Bez ohledu na Ústavu a pilíře právního státu. Státní zástupci musí před soudem zastupovat stát. O pravdě a spravedlnosti rozhoduje vždy soud, nikdy úředník státního zastupitelství. Vedoucí státní zastupitelé musí být připravení na to, aby po každých parlamentních volbách odstoupili ze svých funkcí. Volby musí umožnit střídání levo-pravých vlád. Všechny smlouvy uzavřené státem kteroukoliv vládou, musí být platné, dokud neprošla doba platnosti, nebo je soud nezrušil.

Třetím pilířem demokratického státu je moc výkonná. Ta zahrnuje moc vojenskou a policejní. Obě složky moci výkonné mají útvary, které mohou jednat mimo zákon. Příslušníci tajné policie mohou získávat informace nezákonnou cestou. Po Sametové revoluci se složky STB přizpůsobily. Byly využívány k bojům mezi politickými stranami. Ústavní soud pod vedením Rychetského se vnitřními předpisy zbavil odpovědnosti za spravedlivé rozhodování. Ignoruje povinnost přísného dodržování rovnosti občanů před zákonem. Česká televize se stala zastáncem justičního marasmu. Václav Moravec v různých dezinformačních pořadech obhajoval „naléhavý právní zájem“, nebo tvrdil, že zákony fyziky do soudnictví nepatří (Archimédův zákon). Zákonodárcům je to lhostejné.

Naděje na stát, ve kterém by pravda a spravedlnost zvítězila nad lží a chamtivostí, je malá. Politické strany se staly nevýznamnými subjekty v boji o moc. Hnutí ANO válcuje protivníky, i když o bezúhonnosti premiéra lze pochybovat. Současná politika Hnutí ANO nepřivede republiku k prosperitě. Bez pravdivého a spravedlivého rozhodování soudců nemůže stát dlouhodobě prosperovat.

Nejjednodušší cesta by byla, kdyby se zákonodárci domluvili na upřesnění právních norem následujícím způsobem:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a technických věd, nejnovější poznatky vědy lékařské,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soudce vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
§ 6. Lichva je trestný čin. Vláda určuje podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.