Zákon podle ideje „dluhy se musí platit“ nemá s humanitou nic společného. Dluhy dětí nesmí být předmětem sporů mezi rodiči. Mají být řešené jednoduchým principem.

Měla by být definovaná „pokuta“ za nesplacený dluh. Ta by měla být omezená, třeba na dvojnásobek nesplacené částky. Výše dlužné částky by nesměla přesáhnout pokutu. To by bylo humánní řešení pro všechny dlužníky. Věřitelé by si spočítali, zda je pro ně soudní vymáhání úvěru ekonomické. Dlužníci by věděli, že nesplacení částky povede k dluhu, který je dvojnásobkem úvěru. Děti by za korunové dluhy mohly být stíhané, ale rodiče by to patrně nedovolili, a dluh i s pokutou vyrovnali. Možná že by dluh vyrovnaly i dětské výchovné instituce, kde děti rodiče třeba nemají.

Je trapné, že se mezi politickými subjekty nenajde alespoň jeden, který by navrhl humánní řešení dětských dluhů.

Podobná je situace, když zákonodárci předepisují pro motoristy nulový obsah alkoholu v krvi. Každý lékař potvrdí, že alkohol je nezbytnou složkou pro procesy trávení. Nikoliv nula, ale dostatečně malé promile alkoholu v krvi má být předepsané i pro motoristy. Je-li předepsaná nula, pak je to pouze z důvodu, aby úředníci samospráv vyšších celků mohli vybírat pokuty, které v totalitě běžně vybírali policisté.

Shoda na současné formě oddlužení nemá s humanitou nic společného. Pouze upozorňuje na heslo "peníze v první řadě", které naši zákonodárci hlasitě nepropagují.

Karel Januška