Znění (paragrafy) Listiny práv: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu..."

Na základě uvedených paragrafů se žádný soudce nesmí zabývat tím, jakého původu, vzdělání, či rasy je osoba, která se na soud obrací. Současné právní předpisy porušují tyto postuláty. Dávají soudcům pravomoc zabývat se tím, zda osoba má nespecifikované vzdělání právnického směru. Podle Listiny základních práv jsou si svéprávní občané před zákonem rovni. Má-li „osoba s právnickým vzděláním“ právo obrátit se na Ústavní soud, potom podle Listiny má toto právo každý svéprávný občan. Listina vylučuje možnost, aby se soudce zabýval tím, zda občan má nějaké vzdělání.

Věda matematická zatím nepřesvědčila právní vědu o tom, že pravda je hodnota, kterou je třeba respektovat. Právnická a soudcovská mafie ignoruje tisícileté zkušenosti, jak spravedlivě rozhodovat. Matematik si klade otázku, zda nějaká domněnka (výrok) je pravdivá. K dokázání výroku se používají různé metody (sporem, indukcí,..). Důkaz sporem byl běžně používán i v justici, kde se jmenuje důkaz opaku. Ten říká toto: Je-li nějaký výrok pravdivý, potom negace výroku je také pravdivá.

Matematická logika za pravdivý výrok označuje takové tvrzení, u které platí obrácené implikace, čili ekvivalence. Z logiky vyplývá, že důkaz sporem v matematice je identický s důkazem opaku v právní vědě..

Aplikujme na výrok soudce: Občan se dopustil trestného činu a je vinen. Negace (opak) tohoto výroku je: Občan se nedopustil trestného činu a je nevinen. Oba výroky jsou pravdivé. Dokázali jsme, že soudce vynesl pravdivý výrok. Za císařství museli soudci respektovat předpis: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Verdikt soudce musel být pravdivý výrok. Paragraf odstranili totalitní právníci v roce 1963 z Občanského soudního řádu..

Zákony matematiky a přírodních věd jsou nedílnou součástí zákona. Jestliže některý soudce tyto zákony nezná (nebo špatně interpretuje), neměl by zastávat funkci soudce. Ústavní soud má povinnost bdít nad dodržováním Ústavy. Když nalezne nespravedlivý výrok soudce, měl by takový výrok napravit. Pouhé konstatování nikam nevede.

Soudci a státní zástupci ignorují presumpci nevinny. Bez existence trestného činu (nebo takového činu, který trestný čin dokládá), zbavují občany základního občanského práva svobody pohybu (případ Tluchoř). V lepším případě léta soudí bezúhonného občana, kterého někdy odsoudí (Dalík, primátor Svoboda, ministryně Parkanová). Skutková podstata trestného činu je pro některé soudce a státní zástupce cizí slovo.

Odvolání pozastavuje výkon rozhodnutí soudce prvního stupně. Soudce, který jednou o případu rozhodl, již nikdy nemůže o tomto případu znovu rozhodovat. Jiné rozhodnutí by bylo učiněné na základě cizí vůle, tudíž by rozhodoval závisle (podjatě). To Ústava zakazuje.

Vláda ustavená po volbách musí mít právo uskutečňovat cíle, kterými získala své voliče. Opozice má právo kritizovat kroky vlády, ale nesmí mít pravomoc znemožňovat vládnutí.

Soudci jsou na výsledcích voleb nezávislí. Jsou jmenovaní doživotně. Úředníci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a České národní banky (ČNB) jsou na výsledcích voleb také nezávislí. Naopak, ÚHOS je úřad, který musí respektovat rozhodnutí vlády. Nesmí zasahovat do smluv, které vláda učiní. Smlouvy musí plnit i vlády, které budou následovat. Samoizřejmě mají být vyměnění státní prokurátoři, protože stávající neplní cíle nově zvolené vlády. Automaticky by měli rezignovat, nebo vláda je striktně odvolat. Nesmí mít pravomoc rozhodovat o rozsudku soudce, protože nepochybně náleží do moci výkonné. Moc výkonná je v právním státě podřízená moci soudní.

Prvním krokem k tomu, aby se situace zlepšila, je přikázat všem soudcům, že nerespektování Ústavy soudcem nepřichází v úvahu. Zákony matematiky a nejnovější poznatky ze všech věd jsou nedílnou součástí zákona. Bez zásahu zákonodárců se nápravy nedočkáme.

Dovolil jsem si navrhnout potřebné doplnění a úpravu současných právních norem takové, které zaručeně vrátí republiku mezi právní státy:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soudce vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
§ 6. Lichva je trestný čin. Vláda stanoví podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.

Přijetím těchto "doplňků" Parlamentem se z republiky stane demokratický stát. Pravda bude nejvyšším kriteriem každého sporu.
Soudci, kteří nebudou soudit v duchu těchto doplňků, nemohou zastávat funkci soudce. K soudům se bude chodit pro spravedlnost. Trvání soudních sporů se podstatně zkrátí. Ušetří se náklady na soudní procesy i náklady za špatná rozhodnutí soudů. Přínosy do státní pokladny budou znatelné.

Obě komory Parlamentu by se měly návrhem zabývat. Pouhé jednání zákonodárců o naznačených problémech zaručeně zlepší právní jistoty občanů i institucí. Nová politická uskupení by se k návrhu měla vyjádřit.