Po skončení druhé světové války se v Ženevě konala (18.10.1948) světová konference. Všechny přítomné státy se dohodly na "Všeobecné deklaraci lidských práv". V naší republice se stala součástí zákona. Každý občan má možnost porovnat znění deklarace s konkrétní politikou. USA i SSSR tuto deklaraci také formálně přijaly.

Bitcoiny se získávají virtuálním prodejem zlata, které má v různých státech různou hodnotu. Diktatury si zpravidla samy určují vnitřní ohodnocení své měny. Získat reálné peníze tímto způsobem by v demokracii mělo být zatížené stoprocentní daní.

V Ženevě se nedávno sešel prezident USA s Putinem. Putin na jednání poukázal na případy vražd v USA. Prezident USA není volený všemi občany, ale pouze zástupci občanů (voliteli). Tito zástupci zastupují různé počty občanů, proto občané jednotlivých států USA mají před zákonem různá práva. Kdyby USA respektovaly rovnost občanů před zákonem, Biden by patrně nebyl prezidentem.

Náš Ústavní soud je řízený Rychetským. Nevím, jakým právem se tato instituce nazývá soudem. V demokracii má moc soudní nejvyšší prioritu. Soud vždy rozhoduje o pravdě a spravedlnosti mezi dvěma subjekty. Povinností ÚS je nejenom "nalézat" chyby v systému, ale také zákony a soudní postupy upravovat tak, aby se chyby neopakovaly. Žádné nespravedlivé rozhodnutí soudu nesmí existovat nepřiměřenou dobu. Redaktor Václav Moravec nechápe termín spravedlivý rozsudek.

Zákonodárci (poslanci a senátoři) veřejně zneužívají mandáty ke svému obohacování. Ministryně spravedlnosti také vlastní jakési podíly. "Má je každý (kdo je u moci)" prohlásila veřejně..

V demokratickém Parlamentu musí mít všichni zákonodárci rovná práva. Předpokládá se, že každý poslanec nebo senátor obhajuje stejnou poměrnou část všech obyvatel. Nejen těch, kteří se zúčastnili voleb. Prezidenti Klaus a Zeman se zmocnili hlasů ostatních stran. Zvýhodnili moc ODS a ČSSD ve Sněmovně. Volební kvora poškodila nejen ostatní politické strany, ale také všechny občany.

Volby v demokracii musí vybrat nejvhodnějšího premiéra bez rozdílu stranické příslušnosti. Politické strany mohou soutěžit o přízeň voličů. Poslanecká sněmovna je jediné bojiště, kde se boj odehrává. Příslušníci politických stran mohou využívat politické síly strany, ale nesmí tuto sílu zneužívat.

Sněmovna nejenom vybírá nejvhodnějšího premiéra, ale také přísně kontroluje jeho činnost. Pokud Sněmovna zvolí premiérem uchazeče ze svých řad, tak adept musí do Sněmovny jmenovat svého zástupce. Premiér ani ministr nesmí být současně poslancem. To je přímý střet zájmů moci zákonodárné a výkonné.

Poslanci ani senátoři nesmí pobírat žádné další peníze za funkce v Parlamentu. Řečnický pult ve Sněmovně nemá žádné oprávnění.

Jednací řád Parlamentu musí respektovat, že každý člen zastupuje stejnou část občanů - voličů. Poslanec Volný má nesporné právo předstoupit před své kolegy a přednést svůj názor. Policie nebo její pomocníci nesmí vstoupit do budov Parlamentu.

Předsedové komor mohou mít vyšší plat, ale zákonodárci v obou komorách musí mít platy stejné. Konkrétní náklady poslance či senátora (ubytování, cestovné, právní porady, ..) musí být hrazené ze společných nákladů Parlamentu.

Volby jsou nástrojem k tomu, aby byl zvolený nejlepší premiér. Současný stav umožňuje provést volby pomocí výpočetní techniky. Digitální registr všech občanů již existuje. Dále je třeba vytvořit registr všech přihlášených kandidátů do voleb. Zjistit vůli občana, kterému chce občan svěřit funkci premiéra není složité.

Občan musí mít možnost volit ve volební místnosti, z domova, nebo ze zahraníčí. Volby musí být několikakolové, až se počet kandidátů na premiéra zúží na počet, který současná Sněmovna označí za dostatečný. Náklady na volby se podstatně sníží.