Vážený pane předsedo.

Opět se na Vás obracím v souvislosti s H-Systémem. Úvaha je podložená osobními zkušenostmi.

V Ústavě ČSR z roku 1920 bylo následující přikázání soudcům:

(§ 94) Nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci.

Právní odborníci z doby „lidové demokracie“ si vyložili tento předpis způsobem, který umožnil zasahovat do soudních rozhodnutí všem soudům. Totalitní soudní řád nařizoval, aby soudní proces proběhl v místě, kde sídlila žalovaná strana. K soudci z místa bydliště žalovaného (začali mu říkat zákonný soudce) případně přiřadili soudce z ulice, kteří měli hájit zájem „lidově demokratického zřízení“.

Po sametové revoluci justice pokračuje v chybném výkladu „zákonného soudce“. Používá tento paragraf k tomu, aby rozhodnutí soudce prvního stupně „opravila“ soudem odvolacím, a současně soudci v prvním stupni přikazuje, aby učinil totéž. Právě s poukazem na odstavec, že nikdo nesmí být odebrán svému „zákonnému soudci“. To je jedna ze zásadních systémových chyb, zděděných po totalitním soudnictví.

Ministerstvo spravedlnosti připravuje nová nařízení, řešící páchání trestné činnosti jednotlivcem na celém území republiky. Stačilo by soudcům nařídit, jak je třeba chápat termín „zákonný soudce“.

Nařízení o zákonném soudci bylo pojistkou toho, aby byl pachatel trestán i s ohledem na svou předcházející činnost. Soudci jsou specializovaní v různých oborech. Proto výběr soudce má být náhodný, ale především podle obsahu soudního sporu.

Zákonným soudcem pachatele nebo podezřelého z trestného činu musí být ten soudce, který již osobu (nebo instituci) jednou odsoudil. Pouze některé spory mají zákonem určeného soudce.

V každém sporu musí platit, že soudce rozhoduje nestranně a nezávisle. Jestliže soudce sporný případ jednou rozhodl, již nikdy ho nesmí znovu řešit. Žádné jiné rozhodnutí v této věci soudce nesmí učinit, aby neporušil svou nestrannost a nezávislost. V případě, že žaloba v dané věci uspěla, stává se tento soudce zákonným soudcem žalované strany (do budoucna).

Ústava je napsaná přesně podle této ideje spravedlivého soudnictví. Ale tak se neaplikuje.

Případ H-Systému je názorným příkladem toho, jak špatně Ústavní soud a celá justice pracuje.

Spor nejprve trval léta, než zřejmě došel k pravdivému a spravedlivému rozhodnutí:

Pan Smetka (s některými obviněnými) je vinen. Z toho jednoznačně plyne, že musí uhradit veškeré náklady všem poškozeným. Současně musí uhradit veškeré náklady soudních výloh (nejen obhajoby, ale také žaloby).

Jestliže se někteří účastníci sporu nedomohli vyřešení primárního sporu v rozumném čase, pak je to vina špatné funkce justice. Je to vina stávajících vrcholných představitelů soudů. Zejména soudu Ústavního. V žádném prosperujícím podniku nemohou být dvě na sobě nezávislá právní oddělení.

V žádném prosperujícím podniku nemůže některé oddělení pracovat proti potřebám jiného oddělení.

Zbytečné činnosti si efektivně pracující podnik nesmí dovolit. Ministři a nejvyšší představitelé výkonné moci zodpovídají za činnost svých podřízených. Žádná benevolence neplatí ani u moci soudní. Přísné plnění Ústavy zajistí, že republika se stane státem, kdy moc soudní bude oporou normálních občanů.

V blogu Pravda základem právního státu (ZDE) jsem navrhl, jaké příkazy je třeba dodat do zákonných předpisů.

Schválením navržených předpisů dojde k ekonomickým přínosům republice přesahující miliardy korun. Délka soudních sporů se zkrátí nejméně na polovinu. Potřebný počet soudců se časem výrazně sníží. Tím se sníží i pomocný personál soudců.

Problematická instituce „Justiční akademie“ může být financována jako jiné podobné instituce, to je z prostředků uživatelů. Žádný přínos Akademie nepřinesla. Její hmotný majetek by měl být státem využitý k jiným potřebám, nebo rozprodán. Pro občany je tato instituce zcela bezcenná, jak ukazují dosavadní nekončící problémy v soudních sporech.

Zákonodárci by se měli zamyslet, zda je vhodné pokračovat v právním marasmu, nebo nastolit právo a spravedlnost v našem státě.

Vážený pane předsedo vlády.

Již před volbami v roce 2013 slibovalo Hnutí ANO, že napraví stav v justici. Předložení nutných zásahů do právních norem je prvním krokem. Doufám, že tak učiníte.

S pozdravem

Ing. Karel Januška
ID: uiz6ad

Na vědomí:
Soudci Ústavního soudu, poslanci, senátoři