Místo úcty k Ústavě, zachovávají úctu k totalitnímu soudnictví. Pohrdají základními pravidly, která na našem území platila staletí.

Řízení státu by mělo být ekonomické. Náklady na soudní řízení jsou nezanedbatelnou částí státního rozpočtu. Republika není právním státem. Doba řešení soudních pří je nepřijatelná. Soudy nerespektují spravedlivé rozhodování, které je základem každého právního státu. Některá rozhodnutí soudu musí pozastavit Ústavní soud. Řada soudců byla přistižená při korupci.

V demokratickém právním státě má soudce vyšší pravomoc než panovník nebo vláda. Soudní spory jsou službou jak pro občana, tak pro panovníka, či vládu. Jestliže panovník (nebo vláda) jedná nespravedlivě, v právním státě se panovník musí podřídit rozhodnutí soudu. Naše Ústava nedovoluje soudci, aby konkrétní spor řešil vícekrát. Každý soudce může nestranně a nezávisle konkrétní spor rozhodnout pouze jednou. Ústava přikazuje: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Z toho zřetelně plyne, že soudce nemůže nařizovat jinému soudci.

Jestliže dojde ke sporu mezi mocí výkonnou (panovníkem) a občany, musí soud rozhodovat nestranně. Musí porovnat znění existujících právních předpisů s konkrétním případem. Jestliže prezident tvrdí lež o spisovateli Peroutkovi, nelze osobní zodpovědnost Zemana přenést na instituci. Soudce může odložit řešení na dobu, kdy prezidentovi vyprší mandát. Nebo může rozhodnout a pozastavit výkon rozhodnutí do uplynutí mandátu. Měli bychom „trestně stíhaného prezidenta“. O „trestně stíhaném premiérovi“ nelze mluvit, protože žádný soud neproběhl. Pouze státní zástupce se dopustil trestného činu pomluvy, a obrátil se na poslaneckou sněmovnu s pomluvou. Listina základních práv a svobod výslovně přikazuje. „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“

Úřad státních zástupců (prokurátorů) je nyní zařazen do gesce ministra spravedlnosti. Z toho titulu se státní zástupci domnívají, že mohou rozhodovat nezávisle, obdobně jako soudci. Proto některé spory trvají léta a bezúhonní občané mohou být zbavení legitimně nabytého majetku (H-system). Měl by být samostatným úřadem (podobně jako NKÚ). Struktura by měla odpovídat struktuře soudů. Jako v ostatních úřadech musí platit přímá odpovědnost jednotlivých prokurátorů za svá rozhodnutí. Na parlament se může obracet pouze Nejvyšší státní zástupce.

Místo věštecké činnosti by se zákonodárci měli věnovat potřebám občanů, kteří je zvolili. Přinutit soudce, aby respektovali zákony matematiky a literu Ústavy. Ekonomický přínos navržených opatření bude značný. Republika bude zaručeně právním státem. K soudům se bude chodit pro spravedlivé rozsudky, ne pro právní názory prokurátorů. Ekonomické úspory státu budou značné. Doba řešení jednotlivých případů se podstatně zkrátí. Náklady státu poklesnou o miliardy. Uvolní se řada pracovníků z ministerstva spravedlnost. Počty uvězněných se zmenší. Stát se nebude dopouštět trestných činů, odpadnou náklady za chybná rozhodnutí soudů. Žádný soudce nemůže být obviněný z korupce. Soudy budou skutečnou ochranou i pro nemajetné občany. Stanou se pilířem právního státu. Proces nemusí být delší než jeden rok.