Na první pohled to vypadá, že jenom elektromobily. Jenže žijeme ve světě plném paradoxů a tak se nakonec můžeme dočkat i toho, že v rámci boje s CO2 ani všechny elektromobily nebudou „košer“. Neboť i když samotná jízda elektromobilu, správně bateriového elektrického vozidla (BEV), neprodukuje CO2, tak výroba baterie, kterou potřebuje k provozu, tímto plynem životní prostředí značně zatěžuje. Podle zprávy společnosti International Council on Clean Transportation (ICCT) totiž výroba jedné průměrné lithium-iontové baterie pro elektrické auto vede k emisím 110 kg CO2 na 1 kWh kapacity. I když podle švédských zjištění se emisní stopa při výrobě li-ion akumulátorů již snížila na 61–106 kg CO2 na 1 kWh díky novým technologiím, používaným při výrobě akumulátorů (ZDE).

A tak se mezi skeptiky diskutuje o tom, zda protěžovaná elektrická auta s lithium-iontovou baterií skutečně mohou světu pomáhat s naléhavou potřebou snížit globální emise uhlíku, o níž hovoří klimatologové. Podle skeptiků by elektromobilita sice mohla vést ke snížení emisí oxidů dusíku, prachových částic a jiných zplodin výfukových plynů, ale ke snížení emisí oxidu uhličitého (a siřičitého) dojít nemusí. Je to z toho důvodu, že výroba elektrické energie v mnoha zemích stále staví na používání neobnovitelných zdrojů, jakými jsou uhlí a plyn.

Evropská komise je však o snížení emisí oxidu uhličitého elektromobily plně přesvědčena, rovněž tak i automobilové koncerny, které vsadily vše na kartu elektromobility. A všichni se hájí tím, že lepší řešení neexistuje. Jenže nežijeme ve 20. století a ve spektru motorových vozidel se již objevila auta, která nepotřebují k pohonu drahou a těžkou trakční baterii a přitom za jízdy neprodukují emise CO2, poněvadž jim z výfuku vychází jen vzduch, jímž jsou díky vzduchovým motorům poháněna. Pro takováto auta na vzduch, správně na stlačený vzduch, se vžilo označení pneumobily, jinak též Compressed Air-powered Vehicles (CAV).

V dnešní éře elektřiny se ani provoz těchto motorových vozidel bez elektrické energie neobejde. Tu totiž potřebují kompresory, kterými se na plnící stanici stlačuje okolní vzduch k „dofouknutí“ nádrže pneumobilu. A v tom se tak neliší od elektromobilů, které elektřinu potřebují k dobití baterie. Zde však podobnost mezi lehkými pneumobily a těžkými elektromobily končí. A nejrůznější týmy expertů se mohou přít jen o to, jakou cenu bude mít elektřina potřebná pro natlakování vzduchu do prázdné nádrže městského pneumobilu u stojanu plnící stanice, oproti ceně elektřiny potřebné pro dobití baterie elektromobilu na veřejné nabíjecí stanici v případě jejího vybití, jestliže pro oba uvažujeme stejný dojezd. Ovšem na pneumobily a vzduchové motory se u nás nabalila celá řada mýtů a bude tak třeba pro ty, co téma zajímá, v poněkud delší kompilaci zde některé souvislosti probrat.