Na webových stránkách Vlády České Republiky jsme se dočetli, že vláda svým usnesením ze dne 7. července 2016 vzala na vědomí Zprávu o stavu romské menšiny za rok 2015. Tato zpráva vychází z podkladů, které pro její zpracování poskytly jednotlivé resorty k naplňování usnesení souvisejících s romskou integrací. Romové podle této zprávy představují nejpočetnější ná­rodnostní menšinu žijící v ČR, přičemž se tu uvádí, že podle „kvalifikovaných odhadů“ v roce 2015 v ČR žilo 226 300 Romů. Jenže někteří z romských a lidsko-právních aktivistů, pohybujících se v romských komunitách, sou­časný počet Romů, žijících na území ČR, odhadují na dvakrát tolik, než kolik uvádí naše vláda.

Není bez zajímavosti, že v roce 1947 z rozhodnutí tehdejšího ministerstva vnitra byl v Če­chách i na Slovensku proveden první poválečný soupis Romů, kdy bylo důkladně zmapováno i jejich rozmístění, zejména na Slovensku. Z celkového počtu 101 190 evidovaných Romů jich žilo na Slo­vensku 84 438, v Čechách a na Moravě 16 752. Tudíž v našem tisku čas od času publikované odhady, podle kterých do pro nás dosti nešťastného února roku 1948 na území dnešní České republiky ještě nežilo ani 20 000 Romů, prakticky odpovídají skutečnému stavu, tedy realitě. Avšak současné, v tisku pre­zentované tzv. politicky korektní odhady počtu u nás žijících Romů s realitou mají jen velmi málo společného.

Pro takovéto tvrzení existuje důkaz. Neboť strážcům politické korektnosti unikly informace, o které se můžeme opřít. Ve své zprávě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v listopadu 2016 totiž zve­řejnilo relevantní (závažná, důležitá) data, když uvedlo skutečné počty romských žáků podle vzdělá­vacích programů v základních školách ve školním roce 2016/17, kdy se na kvalifikovaných odhadech počtu romských žáků podílelo celkem 4 141 našich škol. A jak z této zprávy vyplývá, máme na zá­kladních školách celkem 33 858 romských žáků. Ředitelé škol (po konzultacích s pedagogy, kteří v jednotlivých třídách působí) v rámci poskyto­vání svých kvalifikovaných odhadů o počtech romských žáků vycházeli z obecně po­užívané definice, kdy je za Roma označen takový jedinec, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této přísluš­nosti za všech okolností hlásil, a/nebo je za něj považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indi­kátorů. S ohledem na obsah definice a pojetí tohoto zjišťování je nezbytně nutné znát co nejvíce kontextových informací k jednotlivým žákům, přičemž takovými informacemi disponuje právě škola.

Tudíž s těmito řádně podloženými početními stavy romských dětí na základních školách můžeme při hledaných počtech našich spoluobčanů romské národnosti pracovat. A začneme holým faktem, že každý z žáků má rodiče. Tedy jestliže má každý z romských žáků, počítaných v našich školách, otce a matku, pak při počtu 33 858 romských žáků v našich základních školách nám při hrubých pro­počtech vychází, že na území ČR musí žít nejméně 70 000 dospělých osob romské národnosti. Avšak i rodiče romských žáků mají své rodiče. Pak tedy kromě rodičů žáků je do celkového počtu třeba zahrnout i 140 000 jejich prarodičů. V takovém případě se dostáváme již k počtu 210 000 do­spělých osob romské národnosti, žijících dnes v České republice.

Samozřejmě u nás najdeme i velké množství romských párů, jejichž děti svým věkem (buď ještě, nebo již) ne­patří mezi ty, na které se vztahuje povinná školní docházka, a tudíž na romské žáky v našich základ­ních školách nejsou počty těchto párů nikterak vázány. Bude však rozumné, po vzoru některých našich sociálních pracovníků předpokládat, že u nás takovýchto romských párů je tolik (i když jich může být více), jako párů vážících se k romským žákům z našich základních škol. Neboť kromě 33 858 dětí, které byly napočítány v základních školách, najdeme v Čechách a na Moravě u těchto párů další tisíce dětí, respektive jejich potomků, na které se povinná školní docházka nevzta­huje. A tak můžeme s klidným svědomím k dosavadnímu výsledku připočítat dalších 210 000 do­spělých osob romské národnosti, když zde do součtů opět zahrneme nejenom rodiče, ale i prarodiče uvažované skupiny potomků. Čímž se již dostáváme k nejčastěji odhadovanému počtu 420 000 do­spělých osob romské národnosti, žijících v České republice.

Zrovna tak by do celkového počtu našich spoluobčanů romské národnosti, žijí­cích v naší republice, bylo třeba započítávat i ze základní školy již vyšlé romské adolescenty (jedince ve věku mezi puber­tou a dospělostí) s občanským průkazem, neboť i pro ně platí, že občanský průkaz je povinen mít každý občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. V mnoha rom­ských rodinách také na­cházíme sourozence žáků, jejichž věk dosahuje 18 a více let, tedy další osoby do­spělé. Tedy pokud máme na našich zá­kladních školách určitý počet romských žáků, jistě někteří z nich mají sourozence dospělé, nebo alespoň s občanským průkazem. Jenže zveřejněný počet romských žáků na základních školách nám při určování počtu jejich sourozenců nepomůže. Zrovna tak nacházíme v rodinách žáků i různé bezdětné tety a strýčky či nejrůznější vzdálené příbuzné, což jsou další dospělé osoby romské národnosti, trvale žijící v České republice. Souhrnného počtu těchto osob se však žádným seriozním způsobem nedobereme, a proto je raději nezapočítáváme.

I když integrované romské páry dnes u nás zpravidla mívají jenom 2 děti, drtivá většina romských párů stále má od 3 do 8 dětí. Ovšem už jenom v případě, že každý z rodičů u nás evidovaných romských žáků má v průměru 2 sourozence (zde tedy neuvažujeme romské páry, které mívají 3 a více dětí), což jsou další dospělé osoby, totiž strýčkové a tety těchto žáků, rozšiřuje se prokazatelně počet osob rom­ského původu o dalších 140 tisíc. A pokud mají i prarodiče žáků ze základních škol pouhé 2 souro­zence, musíme započítat dalších 280 tisíc osob. Tedy i při limitujících vazbách se pak dobereme po­čtu 840 000 dospělých osob romské národnosti s trvalým pobytem na území České republiky. A nutno podotknout, že zde nezapočítáváme nejasné, i když jistě velké počty sourozenců výše vzpomínaných romských ro­dičů (a rodičů těchto rodičů), na jejichž děti se nevztahuje (buď ještě, nebo již) povinná školní do­cházka.

To ovšem hovoříme o počtech Romů na území ČR legálně pobývajících. Ale jak se dozvídáme z publikací našich odborníků, všem zájemcům o tuto problematiku dostupných na internetu, nejpo­četnější zastoupení mezi Romy u nás nemají Romové čeští a moravští, ale Romové slo­ven­ští, tvořící 85 % z celkového počtu Romů v naší zemi. Ti pak samozřejmě mají řadu příbuzných a přátel na Slo­vensku, do Čech a na Moravu za nimi přijíždějících na „dlouhodobé návštěvy“. Přičemž tito „návštěv­níci“ si s nějakým hlášením pobytu nelámou hlavu ani tehdy, když se jejich návštěva protáhne na ně­kolik měsíců, ba často i let. Ovšem zde se žádný z resortů či státních orgánů relevantních dat nedo­bere, tedy se jich nedobereme ani my.

Přesto se ve světle hrubých propočtů, od evidence romských žáků v našich základních školách od­voze­ných, nezdá být přehnaným odhad, který nám říká, že na území ČR v této chvíli, kdy čtete tyto řádky, žije 1 milion osob romské národnosti.

Ale po spuštění diskuse musím přiznat, že tu jde o provokativní nadsázku.

POST SCRIPTUM

Pokud jde o tradice Romů, mnoha aktivisty vzpomínané, bývaly romské sňatky uzavírány často ve velmi mladém věku. Chlapci se ženili někdy už v patnácti a šestnácti letech, děvčata se vdávala ve věku třináct až čtrnáct let, v prů­měru se věk nevěsty pohyboval kolem patnácti let. Romská mládež dospívá subjektivně dříve než mládež neromská, a proto se i tradiční sňatky uzavíraly dříve, než tomu bylo u majoritní společnosti. Jak ale říkají naši lékaři, v romské komunitě přetrvává trend, že o sexualitě a sexu s dospívajícími dětmi se ne­mluví. Romské dívky v této oblasti od rodičů nebývají vůbec poučeny a tato skutečnost mívá často za násle­dek, že Romky na svět přivádí děti v poměrně mladém věku. Tedy i v současné době je u romských dívek častým jevem, že své první dítě mají ještě v době, kdy nejsou plnoleté. Je pravda, že postupná asimilace Romů řadu jejich tradic narušila. Avšak v mnohých rodinách začalo být množství dětí chápáno jako zdroj obživy, kdy větší počet dětí přináší vyšší sociální dávky. Přičemž právě skutečnost, že romské ženy rodí v raném věku a málo využívají antikoncepci, podle některých našich odborníků je jednou z hlavních příčin přetrvávajících a těžce řešitelných sociálních problémů.

Na úplný závěr něco pro odlehčení: