Samozřejmě by bylo dobré, kdyby stát, který spravuje peníze občanů nejrůznějších náboženství i bezvěrců, nerozděloval jejich peníze podle svého uvážení. Jenže…  

Jenže jsou lidé, kteří bez víry, k nimž je jednotlivé církve přitahují, dokáží okamžitě zvlčit. Dokazuje to ostatně i moderní doba, v níž si mnozí občané nedokáží sami v sobě vypěstovat etické normy nutné k soužití s ostatními. Víra a náboženství, jež nám přikazují nekrást, nezabíjet, a odsuzují pýchu i lakotu, jsou prostě pro většinu z nás potřebné, aby nám ukazovaly směr, kterým se máme v životě ubírat. Z tohoto důvodu je správné, že stát přispívá církvím, aby mohly fungovat.  

Kdyby lidé část výdělku věnovali své církvi, věděl by stát, kolik má ta která víra stoupenců, a podle toho by jim mohl i spravedlivěji přispívat. Sametová revoluce však znovuobjevila zásadu, že je nutno vracet vše, co bylo ukradeno. A tak se přistoupilo k restitucím. Žil jsem tehdy v Chile, když tam přiletěla delegace československých poslanců. Jakákoli návštěva ze vzdálené vlasti byla velkou událostí, a tak jsme usilovali my, tamní Češi, abychom se s nimi setkali a popovídali si o poměrech doma. Tak se i stalo.  

Na otázku, proč se vrací nájemní domy potomkům původních majitelů, jsme se dozvěděli, že jde o dějinnou spravedlnost. Namítali jsme, že dědici by měli za svou nemovitost dostat peníze od státu a ten by je postupně vyinkasoval od nájemníků, kteří by se stali majiteli svých bytů. Poslanci nám jednomyslně odpověděli, že takový postup není u nás průchodný. A tak se stalo, že řada nemovitostí přešla do rukou cizinců, jiné zůstaly vybydlené pro squattery a bezdomovce.  

Podobně tomu bylo s církevními restitucemi. Už před 22 lety se mohlo určit, že církve dostanou sakrální majetek a od státu nějakou sumu peněz, kterou mu pak budou postupně splácet ti, kteří si nemovitosti koupí. Nevznikl by problém, který je dnes napříč naším politickým spektrem neřešitelný. Totiž zda církve, zejména ta největší, katolická, vůbec nějaký majetek vlastní nebo ho po Josefinských reformách v 18. století jen spravuje. Rakousko nikdy nezrušilo zákony Josefa II. A věřící si své duchovní platí stejně jako v Německu. Ostatně, když se po Velké francouzské revoluci vrátili na trůn Bourboni, nepadla ani zmínka o tom, že by katolické církvi zabavený majetek vrátili.  

A co hlavně, majetek, na který si dnes dělá církev právo, by byl už dávno majetkem státu a nepředstavoval by pro obce žádný problém. Ty se nemohou řádně rozvíjet, dokud se církevní restituce nevyřeší.  

Zdálo by se, že komplikace, které polistopadové vlády v oblasti církevních restitucí natropili, jsou u konce a problém stojí před vyřešením. Vláda by ráda nejméně osm příštích vlád zavázala k miliardovým splátkám.  

Proti předkládané dohodě s církvemi protestují vládní Věci veřejné, které původně slíbily držet basu s koalicí. Ohřívají si svou polívčičku. Původně chtěly vysvětlit, z čeho se miliardy budou platit, a nemohly pochopit, co jim vzkázal Miroslav Kalousek, totiž že ze státního rozpočtu. Dnes chtějí, aby se začalo splácet, až bude líp. Nebo aspoň napřesrok. Ovšem Věci veřejné obyčejně na svých tvrzeních netrvají.  

Příští týden se vláda k církevním restitucím vrátí a pokusí se situaci nějak vyřešit. Je otázka, jak se zachová opozice, až se dostane k moci, pokud nedojde k politickému konsenzu napříč stranami.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.