„Já rozhoduji o tom, kdo je Žid,“ prohlásil začátkem minulého století vídeňský starosta Karl Lueger. Jeho antisemitismus byl natolik silný, že ho císař František Josef I. potvrdil ve funkci, až když třikrát za sebou vyhrál starostenské volby.

Císaři ovšem nešlo o Židy, nýbrž o nepokoje, které tento kontroverzní politik mohl vyprovokovat. Vídeňský lid ho však miloval: Lueger vládl hlavnímu městu monarchie 13 let až do konce svých dnů v roce 1910.   

Jeho slavnou větu o Židech přejal nacistický předák Josef Goebles. Oba muži tímto výrokem naznačovali, že jsou Židé, kteří se jim hodí do krámu. A opravdu, jak v okolí Luegera, tak v Třetí říši se našlo několik Židů, kterým nikdo nezazlíval jejich původ.  

Staly se i opačné případy. Známý německý herec Theo Lingen, který měl podle nacistů semitské rysy, se musel za bránit, že není Žid. Nepomohlo mu, že předložil křestní listy svých předků do třetího kolena.   

U propagandou zpovykovaných Němců ho zrazovala židovská vizáž. Hlavní ochránce rasové čistoty árijců Alfred Rosenberg, později popravený v Norimberku, dokonce žádal, aby bylo Lingenovi zakázáno vystupovat na jevišti a hrát ve filmech. Nepodařilo se mu to prosadit a Hitler vrátil árijci Lingenovi árijský původ.  

Vyrábět si Židy podle libosti uměli i českoslovenští normalizátoři. Za jejich působení pracoval v rozhlase jakýsi Svatopluk Dolejš jako šéf redakce mládežnického vysílání. Spadaly pod něj i večerníčky, které tehdy načítal Vlastimil Brodský. Rozhlasově známý antisemita Dolejš se rozhodl, že Vlastimil Brodský nesmí už dále kazit české děti svým židovstvím. Marně se mu jeho podřízení snažili vysvětlit, že herec není Žid. Šéf mládežnické redakce si trval na svém a Brodský musel na nějaký čas přestat působit v rádiu. Zato Svatopluk Dolejš se zapsal do dějin rozhlasu. Trochu směšně, trochu smutně, ale v zásadě jako hlupák.  

Někteří lidé si nedají pokoj a opakují historicky překonané chyby. Možná proto, že se nezajímají o děje minulé. Advokát Petr Kočí nyní přišel s názorem, že soudní znalec Michal Mazel by měl být vyloučen z procesu proti Lucii Šlégrové. Jako Žid, tvrdí advokát Kočí, by neměl vystupovat v procesu s neonacistickými rysy, protože je podjatý. Stejný názor má i poradce prezidenta Václava Klause Pavel Hasenkopf. Jak už to bývá, pan Mazel Židem není, ale musel se jím stát, protože to obhajobě ultraprvicové aktivistky Šlégrové vyhovovalo. Rozumní lidé musí nyní jen doufat, že prezidentská kancelář nebude ústy poradce Hasenkopfa požadovat potvrzení o árijských předcích pana Mazla.   

Obhájce Kočí se obhajuje dost nešikovně. Tvrdí, že židovský původ Mázla mu nakukala jeho mandantka a on pouze plní její příkazy. Ani advokát by z etického hlediska neměl předkládat argumenty, které společnost a právní řád neuznávají a zavrhují. Na právech ho měli naučit, že původ člvěka dnes není důvodem k žádnému vyloučení. A že experti, kteří se vyjadřovali k nacistickým zločinům třeba i v norimberském procesu, byli často z rodin postižených fašismem.  

Obhájce by také měl být natolik sečtělý, že nepapouškuje hloupou a nepravdivou argumentaci své mandantky, neboť jí tím v očích soudu přitěžuje. Jsou-li slova jejího obhájce pravdivá, chudinka Lucie Šlégrová na sebe prozrazuje své neonacistické smýšlení. A chudák Petr Kočí, že své mandantce špatně radil, když od boku střílel na soudního znalce a označil ho za někoho, kým není.   

Když za nic jiného, měl by Petr Kočí za to být vyloučen z advokátní komory.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.