Osobně jsem přesvědčen, že i případné osvobození skutečného pachatele může někdy být zcela správné. Nelze kohokoliv odsuzovat pouze na základě mediálního tlaku či nezákonných důkazů. Pak by hrozilo odsuzování nepohodlných nevinných osob. Z uvedeného důvodu plně respektuji rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci Davida Ratha v důsledku stanoviska soudu o nelegálnosti nařízených odposlechů. Toto rozhodnutí je logickým důsledkem situace vyvolané činností některých státních zástupců a jejich přístupem k ochraně práv lidí. Nejde vůbec o Davida Ratha, ale o to, že zákon musí platit pro každého stejně.

Zdánlivě ke kauze Marka Dalíka se bez znalosti spisu a soudního rozhodnutí nelze vyjádřit. Podle vyhledávače rozhodnutí NS ČR bylo ke dnešnímu dni zveřejněno 23 soudních rozhodnutí, kde Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přerušení výkonu trestu ještě před tím, než rozhodl o samotném dovolání. Někdy návrhu nevyhověl, takže případů, kdy Nejvyšší soud přerušil výkon trestu před rozhodnutím o dovolání, je skutečně velmi málo.

Osobně odhaduji, že se u Marka Dalíka jedná o situaci, jakou zažil v listopadu minulého roku můj klient taktéž odsouzený k nepodmíněnému trestu na 4 roky. V kriminále strávil kratší dobu naž Marek Dalík - zhruba 6 měsíců. Dodnes jsem přesvědčen, že když Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu jeho trestu, že jednal jediným možným legálním způsobem. Přes zdánlivě dlouhou dobu, co nebyl s rodinou, ale v kriminále, nebylo rozhodování Nejvyššího soudu mimořádně dlouhé. Podstatná část z této doby totiž připadla na období, kdy po podání dovolání i přes urgenci toto dovolání zadržoval okresní soud.

To, co zažil můj klient, bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. V řízení u nižších složek se ani Policie, ani soudy, natož Státní zastupitelství, nezabývaly důkazy svědčícími o jeho nevině. Dodnes nechápe, proč v jeho věci rozhodovali přísedící z jiného soudního oddělení, než kam obžaloba napadla.

Pro mého klienta je nejhorší postup státních zástupců. Klient byl přesvědčen, že někteří svědci křivě vypovídali a vědomě uváděli soudu nepravdu, aby se na jeho úkor obohatili. Domáhal se toho, aby někdo provedl příslušná šetření. Místo toho se pravidelně dozvídal, že jeho požadavky jsou součástí obhajoby a že je nemusí státní zástupci prošetřovat. Vrcholem všeho bylo, když státní zástupce a Policie písemně tvrdili, že například byt, který můj klient koupil, mu nebyl prodán podvodně. Prý v době prodeje žádná exekuce na byt neexistovala a prodávající mohl s bytem volně nakládat. Klient s tímto prokazatelně nepravdivým skutkovým tvrzením státního zastupitelství nesouhlasil. Vyžádal si od příslušného soudu potvrzení, zda skutečně v danou dobu exekuce probíhaly. Ten obsahově potvrdil to, co tvrdil klient.

Co se klient dozvěděl od státních zástupců, když jim zaslal příslušné soudní potvrzení, že to, co státní zastupitelství tvrdí, není pravda? Dnes opětovně od státního zástupce zjistil, že státnímu zastupitelství nepřísluší po podání obžaloby jeho tvrzení a důkazy prověřovat, protože jde o součást obhajoby. Jako by mělo mít význam, jak a kdy a hlavně od koho se státní zastupitelství dozví o možné trestné činnosti. Jako by, když na možnou trestnou činnost poukáže obžalovaný, tato skutečnost znamenala, že se případná trestná činnost neprověřuje. Jako by pro státní zástupce neplatilo ustanovení zákona-trestního řádu, že „§1 (1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.“ a „§2 (3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.“

Za situace, kdy běžný občan nemá v důsledku činnosti státních zástupců reálně možnost donutit státní orgány, aby prověřovaly jeho tvrzení, je pak pochopitelné, že Nejvyšší soud, dostane-li se jeho případ k tomuto soudu, poskytne elementární ochranu spravedlnosti a takovémuto člověku přeruší výkon trestu ještě před tím, než rozhodne o samotném dovolání. To samozřejmě nevylučuje, že později nebude občan znovu odsouzen, ale je alespoň určitá naděje, že spravedlnost zvítězí.

Osobně jsem vnitřně přesvědčen, že nebude-li vnější kontrola nad činností státních zástupců, že hrozí vážné nebezpečí pro řadu slušných lidí, že pachatelé trestné činnosti nebudou případně postaveni před spravedlivý soud. Proto jsem velmi rád, že nejhorší excesy v činnosti obecných soudů se snaží Nejvyšší soud napravovat. Nepochybuji, že podobně poctivě jednal i v kauze Marka Dalíka. Proto odmítám jakékoliv zpochybňování činnosti Nejvyššího soudu dotazy z internetových diskuzí, kolik rozhodnutí stálo. Nejenom, že jsem přesvědčen, že soudci jednali poctivě, ale na příkladu mého klienta lze jednoznačně prokázat, že ani by nemohl cokoliv poskytnout, když mu nižší soudy zmrazily majetek, je bez prostředků a fakticky ekonomicky zničen, když došlo k ohrožení výchovy a výživy jeho pěti dětí. Nejvyšší soud mu však poskytl spravedlivou pomoc a chránil právo.

Nepochybuji, že po přečtení rozhodnutí Nejvyššího soudu nebude u nikoho z nás existovat jakákoliv pochybnost o poctivém přístupu soudců. Možná jsem naivní, ale já nemám důvod o této poctivosti soudců Nejvyššího soudu rozhodujících o podaných trestních dovoláních jakkoliv pochybovat.

Karol Hrádela