Osobně jsem přesvědčen, že si Přibil mohl nějaké nahrávky vědomě pořídit. Sám jsem s ním před mnoha lety několikrát jednal v souvislosti s určitou mojí kauzou, o které referoval. Oceňoval jsem, že se vždy a zdůrazňuji slovo vždy, dotázal, zda si mne může nahrát. To není u novinářů stoprocentním pravidlem.

Možné je i to, že je mohl pořídit, aniž by o tom tušil. Napíchnout někoho, aby o tom nevěděl, není tak velký problém. Zrovna nedávno jsem viděl záznam, kde dvě osoby koukaly z blízka (centimetry, decimetry) do nahrávacího zařízení a nepoznaly, že jsou nahrávané. Stejně tak není problém, aby se s napíchnutou nahrávkou dále pracovalo, a to zvláště tehdy, když by nebyla určena pro soudní řízení. Sám znám dokonce v trestním řízení případ, o který se před lety u mne Přibil zajímal, kdy se klient marně domáhal ustanovení znalce na posouzení pravosti a celistvosti odposlechů a chtěl i další své odposlechy, aby mohl pomocí nich vysvětlit to, co vypadalo jednoznačně. Co myslíte? Dostal je? Byl ustanoven znalec? A pokud jste si odpověděli "Ne", tak Vám zřejmě nebude dělat problém ani správná odpověď na otázku: A vadilo někomu jinému kromě klienta, že neměl takovouto možnost, když na nemožnost jejich prověření a neznalost dalších odposlechů opakovaně upozorňoval soudy všech stupňů, a dokonce i v řízení u Ústavního soudu?

Pokud bych připustil, že Přibil vědomě nahrávky pořídil, a je zřejmé, že mám o tom nezanedbatelné pochybnosti, tak nechápu, proč by byl tak hloupý a usvědčoval se, že má přístup k živým policejním spisům a vyvolával riziko trestních řízení, a to i vůči sobě. Proč by se vědomě ohrožoval a ve své profesní činnosti se odepisoval? A jak by se takovéto nahrávky dostaly k tomu, kdo je takto zveřejnil? A pokud by byl Přibil skutečně hlupák, jak je možné, že psal tak chytré a korektní články. Není to v této aféře vše nějak jinak? Dá se podezření ověřit?

Odpovídá vůbec obsah nahrávek realitě? Pokud mělo být něco zveřejněno před sjezdem ČSSD, stalo se tak? Pokud ne, proč ne? Odpověď zjistíme pouhým nahlédnutím do tisku z doby před sjezdem ČSSD.

Proč je další vývoj kolem nahrávek tak zajímavý? Proč vystupují shodně s největším prosazovatelem církevních restitucí a bývalým předsedou KDU-ČSL i politici z dalších stran vůči Babišovi (odhlížím od představitele KSČM, jehož pozvání do Otázek Václava Moravce považuji za folklor) a proč do nich nebyli pozváni skutečně představitelé všech Parlamentních politických stran, tj. i ti, co restituce kritizují? ČSSD vedenou zakladatelem křesťansko-demokratické frakce v ČSSD za kritizující stranu nepovažuji, když vím, jak probíhalo například chování ČSSD vůči senátorům, co napadli restituce u Ústavního soudu v nejbližších volbách, a jak fakticky ČSSD zabránila revizi zákona.

Mám o celé aféře pochybnosti. Zdá se mi nejen účelová, ale dokonce i ze strany Babiše podobně jako aféra korunových dluhopisů či u Zemana aféra Brady málo argumentačně vysvětlovaná. Je zde příliš mnoho nezodpovězených otázek, z nichž mnohé ani ti, proti kterým aféry směřují, nepoloží. Je to jejich škoda, protože útoky na ně jeví znaky dlouhodobě připravované koordinované akce zaměřené na ochranu mnohamiliardových majetků. Zatím jsem nezjistil nic, proč bych musel měnit svůj nedávný příspěvek, který dále okopírovávám. Ví snad někdo něco konkrétního?

Všichni řeší odposlechy hovorů Babiše, podává se trestní oznámení, spekuluje se o tom, že za nahrávkou stojí redaktor Marek Přibil, který to na svém facebooku odmítá, že se jedná o akt ochranky Babiše, další spekuluje o úloze ministra Chovance či spíše tajných (zpravodajských) služeb. Zpravodajské služby však jsou kontrolovány Výborem pro zpravodajskou činnost, který je stálým pracovním orgánem Bezpečnostní rady státu. Předsedou výboru je premiér, místopředsedou ministr vnitra, členy jsou ministři zahraničí, obrany a ředitelé Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a sekce předsedy vlády. Tam by se přeci na nepravosti přišlo, takže zneužití z této strany je snad vyloučeno.

Vlastně z veřejných zdrojů nikdo nic konkrétního neví, a dokonce ani zatím nikdo nepotvrdil nejen způsob vytvoření, ale zejména ani pravost a celistvost nahrávky. Pevně doufám, že se nejedná o cílenou provokaci státní moci s cílem diskreditovat nějakého politika, byť signály, že se u nás státní moc zneužívala a někteří jsou přesvědčení, že i zneužívá, stále existují. Stejně tak nepochybuji, že i v kauze Pelta se nejedná o snahu kohokoliv ohrozit ve volebním roce a že lidi Vrchní státní zástupkyně Bradáčové jednali včas a bez zbytečných průtahů či podpory možné trestné činnosti účelovou pasivitou a respektovali trestní řád. Velmi se těším, až zjistíme, od kdy o případné trestné činnosti její lidé věděli a jak rychle ji v souladu s trestním řádem státní orgány řešily a že si nenechávaly státní orgány její řešení do volebního období, když účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Státní orgány by zajisté nestály za jakýmkoliv obcházením zákona, politickými provokacemi, porušováním práv osob. Jen si stále kladu otázku, zda tu nevidím podobnost s Kubiceho zprávou, zatčením Sládka, odposlechy ústavních činitelů v minulosti atd.