Zemřel Miroslav Zikmund.

Zřejmě odešel na svoji poslední cestu jeden z nejzajímavějších Čechů. Běžně se uvádí, že „po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.“ Toto tvrzení je pravdivé jen částečně.

Je pravdou, že Ing. Zikmund začal studovat nejnáročnější školu v historii předválečného Československa. Ta vznikla z inciativy poslanců Národního shromáždění ve snaze o dokončení tzv. třetí etapy národního obrození. Jediným poslaneckým klubem, který nepodpořil založení vysoké školy obchodní v Praze, byl klub Československé strany lidové. A tak byla dle „Zákona ze dne 23. července 1919, kterýmž zřizuje se československá státní „Vysoká škola obchodní v Praze““, když v § 1 se s výrazem „v Praze“ nesetkáme. Tento § 1 zněl: „V Praze zřizuje se československá státní vysoká škola obchodní s tříletou dobou trvání studia a českou řečí vyučovací.“ Nyní běžně uváděný název Vysoká obchodní škola nikdy v právních textech neexistoval.

Není bez zajímavosti, že škola, kam se Ing. Zikmund přihlásil, měla mimořádně náročnou výuku organizovanou jako denní studium, byť se ve 30. letech začalo uvažovat i o studiu večerním a o pořádání odborných kursů. Mimořádná náročnost studia se projevila nejen ve změně původního zkušebního řádu, ale i při reorganizaci vysoké školy obchodní dle vládního návrhu zákona z roku 1926. Před reorganizací více než dvě třetiny posluchačů Vysoké školy obchodní potřebovalo na ukončení svého studia ne 6, ale minimálně sedm, většinou osm až jedenáct semestrů. Doba, za kterou zvládl Ing. Zikmund své studium i přes mimořádný letní semestr v roce 1945 a po odečtení přerušení studia za druhé světové války, tak svědčí o jeho velkých předpokladech a schopnosti zvládnout i velmi náročné studium. Konečně nestudoval jen tak nějakou nedůležitou školu. O jejím významu svědčí i to, že prvních doktorských promocí při udělení doktorátu věd obchodních (doctor rerum commercialium, RCDr.) na této škole, která se v mezidobí včlenila do ČVUT, se zúčastnila celá vláda včetně prezidenta. O které jiné škole se to může říci?

Špičková česká vysoká škola, kde Ing. Zikmund studoval, vadila. Nedlouho před vznikem Druhé republiky se již z politických důvodů začala nad vysokou školou obchodní v Praze stahovat mračna. K dřívějším útokům na vysokou školu obchodní v Praze se připojil 15. 6. 1938 ve své interpelaci na ministra školství a národní osvěty například senátor profesor Dr. Brass. V červnu 1939 pak byla vysoká škola obchodní v Praze donucena vyklidit jí užívanou polovinu budovy v Horské ulici, kde dosud z podstatné části vyučovala a postoupit jí vysoké škole technické. Jako částečnou náhradu pak dostala možnost působit v několika místnostech v budově Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství a v další budově Vysoké školy chemicko-technologické, jednu posluchárnu pak škola mohla využívat na filosofické fakultě, v posluchárně Purkyňova ústavu na Albertově a i v Masarykových kolejích.

Lze se domnívat, že i Miroslav Zikmund se se svými spolužáky účastnil protestů. V den výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1939, v Protektorátu Čechy a Morava došlo k mohutné národní demonstraci. V Praze například protestovalo proti okupaci na 100 000 demonstrantů. Nacisté na civilisty stříleli. V Praze byl zastřelen dělník Václav Sedláček a těžce zraněno bylo dalších 15 účastníků demonstrace. Mezi nimi i student Jan Opletal, při jehož pohřbu 15. listopadu demonstrace pokračovaly. Jednotky německé Ordnungspolizei a SS 16. listopadu obsadily vysokoškolské koleje v Praze, Příbrami a Brně a zatýkaly studenty a příslušníky pedagogického sboru, byť nejen zde. Jeho spolužákem byl jediný zavražděný „nečeské“ národnosti a zároveň jediný, kdo nepůsobil ve vedoucích funkcích ve studentských spolcích či neorganizoval pohřeb Jana Opletala, student Marek Frauwirth. Ten na jaře 1939 ukončil inženýrské studium a na podzim 1939 zahájil doktorské studium vysoké školy obchodní v Praze. Byl to nediplomatický pracovník slovenského konzulátu v Praze, který se podílel na vydávání 2216 falešných pasů na slovenském konzulátu, distribuoval protinacistické letáky, ale nebyl představitelem studentských organizací, přestože byl členem levicové Jednoty nemajetných a pokrokových studentů.

Vlastenectví studentů a dřívější útoky proti škole ze strany německých představitelů, a to již před vznikem protektorátu, vedlo k tomu, že slavnostního zahájení výuky již v červnu 1945, kdy byl zahájen mimořádný semestr, se účastnil i Zdeněk Nejedlý, takže zpočátku měla škola politickou podporu. Později však vlastenectví studentů nestačilo.

V posledním roce, kdy probíhala politickými procesy neovlivněná výuka, se uvádělo se, že v roce 1947 školu studovalo 4977 posluchačů, u nichž se předpokládalo, že školu úspěšně dokončí 1450 posluchačů. Zároveň se uvádělo, že před druhou světovou válkou školu průměrně ročně absolvovalo 409 posluchačů. Z těchto čísel vypočtené odhadované procento úspěšnosti bylo procentuálně nejnižší úspěšností absolventů nejen na technice, ale i na univerzitě.

V říjnu 1949 předkládá vláda návrh na zřízení vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Součástí tohoto návrhu je i § 3 tohoto znění. „Vysoká škola politická a sociální v Praze, vysoká škola věd hospodářských (vysoká škola obchodní) v Praze a vysoká škola sociální v Brně se ruší postupně od počátku studijního roku 1949/50 počínajíc prvním ročníkem.“ V souladu s tímto návrhem pak byla škola, kterou ing. Zikmund úspěšně absolvoval, zrušena bez jakéhokoliv právního nástupce.

Když po revoluci v roce 1989 dle mého přesvědčení žádná vysoká škola nenavázala na náročnost a zaměření dřívější vysoké školy obchodní v Praze, vznikla jako reakce na neuspokojivou situaci nová soukromá Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s. Potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že cca před 10 lety tuto školu Ing. Zikmund navštívil a muž, který se svým spolužákem Ing. Hanzelkou dokázal vyprodat celou fabriku, se zajímal o výsledky svých nástupců.

Čest jeho památce.