I přesto, že jsem hlavní autorkou ekologické části programu s názvem „Udržitelný rozvoj životního prostředí a energetiky" nebylo mi umožněno vystoupit s přednesem programu na sjezdu. Proč? Údajně jsem prý včas nepodala členskou přihlášku. Je zřejmě úplně jedno, že jsem téměř šest měsíců předtím usilovně pracovala na znění a obsahu programu, aby byl co nejlepší.

Chodila pravidelně na pracovní schůzky a mnohá jednání k panu Paroubkovi. Vyhotovovala pro něj z dobré vůle ve svém volném čase vedle své živnosti ekologické poradkyně různé návrhy interpelací, odborná vyjádření a další dokumenty v oblasti ochrany životního prostředí během posledního roku. Psala odborné články na web Vaše Věc. A že jich bylo, každý se může přesvědčit. Připravila ekologický program pro veřejnou prezentaci, samozřejmě, pro své vystoupení. Byla osobně zvána na křty všech jeho posledních knih i včetně následných přátelských posezení. Mohla jsem se tedy asi považovat za jeho spolupracovnici. To vše bylo najednou zapomenuto pár dní před sjezdem. Údajně prý proto, že jenom člen strany může přednášet program. Přitom v návrhu programu sjezdu je doslova napsáno: „6. Projevy jednotlivých odborných mluvčích a se stranou spolupracujících expertů k programu strany". Mohla jsem tedy klidně vystoupit jako ten spolupracující expert, za kterého jsem také byla zřejmě po celou dobu brána. To vše bylo najednou zapomenuto, a panem Paroubkem mi bylo dokonce řečeno, že se vůbec již nemám věnovat programu, ale jenom přispívání do jeho časopisu! Tak mi to bylo sděleno prosím krátce telefonicky a ještě prostředníkem! Po vší té mnohaměsíční usilovné práci jsem již nestála panu Paroubkovi ani za to, aby mi takovou důležitou věc sdělil sám osobně a zvláště jako ženě alespoň trochu citlivěji a pochopitelněji. Jak se takový zvrat dá nazvat? Ubohým podrazem, podvodem, zradou nebo zbabělostí, či snad sprostým zneužitím občana politikem?

Pravý důvod asi bude někde jinde než ve formální členské přihlášce. Pan Paroubek mi v začátcích naší spolupráce několikrát zdůrazňoval, že je pro otevřené a slušné jednání a vztahy. To jsem vítala, protože to také vyznávám. Proto jsem si pár dní předtím dovolila říct panu Paroubkovi otevřeně svůj názor na některé věci, které mně již delší dobu trápily. Asi jsem chtěla něco zlepšit k lepšímu, ovšem zřejmě jsem na svou otevřenost a upřímnost doplatila sama (jak paradoxní a typické). Šlo o rozpory mezi námi v některých odborných, pracovních, ale i lidských záležitostech, ve kterých jsem vyjádřila svou nelibost, zejména: v přístupu pana Paroubka k problematice řešení kalů z ostravských lagun a jejich spalování v cementárně v Čížkovicích, v záležitosti (ne)výstavby jezů na Labi (zejména v Děčíně, jsem proti těmto neekologickým stavbám) či prolomení těžebních limitů v Severních Čechách.

Také se mi nelíbilo nevhodné chování některých jeho kolegů ke mně během zpracovávání ekoprogramu, které začalo skoro hraničit až s určitou diskriminací a ponižováním ženy. Či jeho avizovaná spolupráce s panem Škárkou, který mně sprostě urazil na svém blogu po mém březnovém vystoupení v pořadu Máte slovo, a dodnes se mi neomluvil.

A v neposlední řadě jsem vyjádřila svou nelibost nad neustálou a stupňující se kritikou pana Paroubka vůči ČSSD. Řekla jsem mu, že podle mě jde často o destruktivní a ničím nepodloženou kritiku, a často spíše osobního rozměru. Z počátku jsem totiž moc nechápala tuto skoro dennodenní kritiku na hlavy (nejen) vedení ČSSD (i od jeho nejbližších spolupracovníků) a začala jsem přemýšlet nad hlubší podstatou a příčinami tohoto jednání. Říci, že jde jenom o uraženou ješitnost a ukřivděnost za to, že nedostal vysokou funkci v ČSSD, kde mohl naplno „pracovat pro lidi", je podle mě velmi jednoduché a neúplné vysvětlení. Samozřejmě v ČSSD není všechno dobré a nikdy nebude, a v některých regionech (např. Ústecký kraj, Praha) je to zřejmě nejhorší. Žádná politická strana ale není nikdy čistá, to je přece nesmysl. Nicméně kritika Paroubka na předsedu Sobotku za jeho lhostejnost a nicnedělání se špatnými poměry v ČSSD je velmi licoměrná a falešná. Vždyť sám Paroubek v ČSSD zanechal velký kus mnohaleté práce včetně předsedování. Odešel celkem nedávno. Musím se tedy ptát, co udělal konkrétně Paroubek za doby svého předsedování proti těmto poměrům, které nyní tak vehementně kritizuje, a ve kterých sám byl tak dlouho? Asi nic moc, když přetrvaly až do současné doby. Třeba nemohl, ne nechtěl. S mafií, kmotrovstvím a klientelismem se těžko bojuje, kdekoliv. Pan Sobotka třeba také nemůže, ne nechce. Přesto je tvrdě až drsně Paroubkem a jeho lidmi skoro denně odstřelován! Možná tedy že vlastně vůbec nejde o obsah kritiky, ta je často polopravdivá a nepodstatná. Paroubkovi jde o „kritiku" samu. Aby získával na svou stranu pravicová média a další politické body pro svou novou politickou kariéru.  Například jeho kritika ČSSD v případě posledních obstrukcí v Parlamentu a petice proti vládě: prý jde jenom o ubohý marketingový tah a dokonce prý ČSSD dělá z lidí idioty. Mohu své spoluobčany ujistit, že podobné marketingové fígle na lidi vymýšlí i nová strana pana Paroubka. Mohla bych vyprávět, ale nebudu. Politika je špína a vždycky bude. Politika je dnes hodně o reklamě a marketingu, a samozřejmě velkých penězích a velké komedii na lidi. Politika přitahuje velké psychopaty a sociopaty, kteří touží po moci za každou cenu. A všichni politici skoro bez rozdílu příslušnosti (kromě těch několika málo slušných) dělají velmi rádi z lidí ty idioty, a pokud je před volbami, tak i voliče (odvozeno ovšem od slova „vůl"). A to se mi jako občanovi samozřejmě velmi nelíbí.

Závěrem jen dodám: když mi pan Paroubek nabízel zpracování ekoprogramu, mj. mi nastínil i možnost, že bych mohla třeba kandidovat i jako senátorka (!). Při vyjednávání o středočeské kandidátce (s ČSSD a Stranou zelených) na mě už nějak zapomněl. Samozřejmě, podle jeho měřítek nejsem žádná „celebrita" ani „VIP" apod. Schopnosti, talent, znalosti či zkušenosti - to se necení, zvláště u ženy. Nikdy jsem netoužila po žádných vysokých funkcích, jde mi o princip. Po půl roce mé práce, během něhož mi ani jednou už žádnou podobnou nabídku nezopakoval, jsem se podle něj hodila už jenom na občasné články do jeho nového časopisu. 

Na můj poslední e-mail s žádostí o vysvětlení už pan Paroubek neodpověděl (přitom mně den předtím sám navrhoval osobní jednání).

Je zřejmě na podrazy svým spolupracovníkům v politice zvyklý. Já ve svém životě nikoliv. Žádám tedy naposledy tímto způsobem pana Paroubka, aby mi laskavě konečně vysvětlil své neférové, nespravedlivé a neupřímné jednání vůči mně a alespoň se mi za něj omluvil.

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

Omluva Jiřího Paroubka, vydána v rámci diskuze k uvedenému textu:

Především bych se chtěl paní Březové omluvit za osobní zklamání, které jsem jí svým jednáním způsobil. Je mi to opravdu líto. Paní Březová odvedla při zpracování programu životního prostředí nár. soc. strany skvělou práci.

Mrzí mě ale také, že paní Březová mi kladla několik podmínek, které jsem nebyl schopen splnit. Nebývá obvyklé, aby mně moji blízcí spolupracovníci kladli jakési předběžné podmínky. Nabízel jsem paní Březové, abychom se společně v uplynulém týdnu sešli a celé nedorozumění si společně vysvětlili. Byť jsem byl odmítnut, vidím chybu v sobě a ve svých blízkých spolupracovnících. Nedokázali jsme navázat správný kontakt a dojít k rozumnému závěru v jednání s poněkud netrpělivým a kvalitním člověkem. Opravdu mě to mrzí.