Lidstvu se tak dostalo velice tvrdého školení v tom, jak nebezpečné je využívat jádro k výrobě elektrické energie, kde za technickou chybu, selhání lidského faktoru či zásah neovladatelných přírodních sil se platí nesmírně vysoká cena. Tuto výstrahu si vzalo k srdci zvláště Německo, kde se spolková vláda rozhodla do roku 2022 uzavřít všechny jaderné elektrárny a nahradit konvenční zdroje energie těmi obnovitelnými při využití možností, které přinese nástup nového technologického cyklu.

Při havárii v Černobylu v některých místech „zóny smrti" radiace dosahovala od jednoho do 40 curie na kilometr čtvereční a to při tom, že zdraví škodí dlouhodobá radiace od 1,5 curie. Tehdy 26. dubna 1986 radioaktivní oblak zasáhl značnou část Ukrajiny, Ruska, Běloruska a dalších zemí Evropy. Za velkých obětí a hrdinství těch, kdož se daly do boje s běsnícím reaktorem, chrlícím radiaci do světového prostoru se až po 206 dnech podařilo vybudovat sarkofág, který do značné míry snížil úroveň radiačního nebezpečí. Ale uvnitř proces rozpadu nadále pokračoval a pokračuje. Proto bylo rozhodnuto vybudovat nový sarkofág a to na základě moderní technologie. Dobrá zpráva spočívá v tom, že se záměr podařilo realizovat. Do financování tohoto projektu přispělo 26 zemí, především evropských, ale i USA a Japonsko v rozsahu 100 milionů EUR. Na výstavbě sarkofágu se podílelo na dvanáct set lidí z 27 zemí světa. Jeho celková hmotnost činí přes 30 000 tun. Nová kovová kopule v odstavené jaderné elektrárně v Černobylu zakryla havarovaný čtvrtý reaktor. Pod tuto kopuli by se vešla i socha Svobody. Nový sarkofág by měl vydržet 100 let a měl by zabezpečit, že ze starého sarkofágu z roku 1986 nebudou do atmosféry unikat radioaktivní látky. Kritici ale tvrdí, že konstrukce neřeší problém zbytků radioaktivního paliva v původním úkrytu. To tam mezitím reaguje a nikdo neví, v jakém je stavu. Ví se pouze, že jde o vysoce nestabilní jaderný materiál, u kterého neexistuje záruka, že nezpůsobí další jadernou katastrofu.

K tomu je třeba dodat, že do záležitosti zasáhly politické události a finanční spekulace. V Kyjevu bylo rozhodnuto, že na řešení černobylské otázky nyní není čas. Část dříve vydělených prostředků byla použita na obnovu vojenské techniky, která byla použita pro likvidaci následků katastrofy a byla posléze zakonzervována. Nyní tato technika byla zařazena do výzbroje ukrajinské armády. Posádky, které do nich nasedají, nemají pochopitelně potuchy, že jezdí na obrněných vozidlech dlouhodobě vystavených radiaci, která neviditelně vyzařuje především z kovových komponentů, kde se zachovala. V každém případě již v lednu 2015 byly skupinou Kiberkut zveřejněny údaje o tom, že minimálně polovina ukrajinské vojenské techniky byla dislokována v zóně Černobylu.

Do energetického systému na Ukrajině je zapojeno 15 energetických bloků o celkovém výkonu 13 835 MW, umístěných ve čtyřech jaderných elektrárnách: 6 bloků na Záporožské, která je považována za největší JE v Evropě a v budoucnu ve světě, jak tvrdí Ukrajinci, 4 bloky na Rovenské, 3 bloky na Juhoukrajinské v Nikolajevské oblasti a 2 bloky na Chmelnické elektrárně. Tyto elektrárny se stavěly za éry Sovětského svazu. Životnost energetických bloků byla stanovena na dobu 30 let. Jejich životnost se uměle prodlužuje, takže se časem změnily v tikající mechanismus. Závažné poruchy vyžadují provádění odstávek, které jsou navenek prezentovány jako plánované opravy. Procedura prodloužení životnosti JE je nákladná a především složitá záležitost. Kromě toho je tu též politicky delikátní moment. Tyto práce se musí uskutečňovat za účasti projektanta. No a všechny ukrajinské jaderné elektrárny byly vyprojektovány v SSSR. V současném Rusku je i nyní k dispozici většina příslušných náhradních dílů. Avšak obchod a spolupráce s Ruskem je nyní na Ukrajině považována za válečný zločin a vlastizradu. Z tohoto důvodu „pravosekové" mimo jiné rozebrali kolejnice a zatarasili cestu pro dovoz kvalitního antracitového uhlí z Donbasu. Tito lidé, neschopní domyslet důsledky, hodlají nyní dokonce obsadit elektrárny. Díky této „vlastenecké" činnosti tepelným elektrárnám dochází uhlí. Tato kritická situace se řeší vypínám dodávek elektřiny, odstavováním energetických bloků. Dochází ke kolísání napětí v síti. Oboje drásá nervy jak obyvatelstvu a tak zejména podnikovým provozcům.