Bylo to během bouřlivé debaty na téma, zda zakázat hospodským, aby nabízeli takovou službu, o niž mají jejich zákazníci zájem, a místo toho hospody nutit, aby nabízely službu jinou. Ano, šlo o zákaz kouření v restauracích a putykách. Kromě jedné jeho mondénní kolegyně na vysokých podpatcích a s nápadnou rtěnkou kolem úst byl hlavní tváří tehdejšího boje za omezení svobody podnikání právě tenhle muž.

Nejméně 25 let jsem se angažoval proti všem nápadům zakázat kouření v hospodách, a tak jsme se tehdy s Prymulou párkrát střetli. Nejvýrazněji při debatě Senátu před třema lety. Stokrát, tisíckrát jsem mohl říkat, že chystaný zákaz neochraňuje ty, kteří nechtějí být vystaveni kouři, protože stejně jako je nikdo nenutí chodit do sado-maso salonů, na hlučné diskotéky či jezdit na horské dráze, tak i zde nemusí přijmout nabídku služby zvané „zahulená“ putyka. Přijmou ji ti, pro které je taková služba z různých důvodů zajímavá.

Prymula ani tehdy žádné argumenty neposlouchal a mlel si svou mantru o škodlivosti pasivního kouření. Proč ne, je to jistě zajímavé téma. Ale patří do debaty o zákazu kouřit kdekoli, i doma, pokud je nablízku někdo, kdo si to nepřeje. Ne do debaty o omezení významné živnosti.