Pominu-li, že chvílemi se mi projev zdál jako vystřižený (a toliko mírně poupravený) z předlistopadových brožur o tzv. univerzálních projevech, jež měly stranickým funkcionářům pomoci sestavit projev, který by říkal vše, a zároveň nic („...na sněmu, který završuje proces demokratického budování naší strany..."), každý, kdo ho dokázal jen trochu kriticky sledovat, se musel přesvědčit, že jeho smysl pro demagogii je skutečně velmi vyvinutý.

Vcelku správně tvrdí, že krize zvýší poptávku po „jednoduchých" řešeních; taková řešení označuje za „extremistická". Ano, je v módě dnes leckoho a leccos nálepkovat slovem „extremistický", což je ve své podstatě podobné jako označení „třídní nepřítel" za bývalého režimu. Tento vágní pojem právě pro svou neurčitost umožňuje, aby byl dle libosti aplikován v jakýchkoli podmínkách, z čehož pak plynou další důsledky, např. perzekuce ze strany státu. Nedokážu si odpustit malé „rýpnutí": Pane ministře, není někdy lepší vyřešit problém „jednoduše", než několik let vymýšlet „sofistikovanou" metodiku, jež má pomoci nalézt na výsost „korektní" řešení, jehož jediným efektem je, že daňové poplatníky stálo další miliony?

České republice už nehrozí nacistický převrat. Mediálně politický lynč Ladislava Bátory

Varuje rovněž před „hnědnutím" politiky na pravici. Zcela zjevně měl na mysli především konzervativce z okruhu prezidenta Klause a pana Bátory. Právě tyto osoby nepřímo označil za „nácky", kteří jen zneužívají pojmu „konzervatismus" ke krytí svého nacionalismu, xenofobie, antisemitismu, nesnášenlivosti k imigrantům... Vlastně k nim patří i členové a sympatizanti DSSS. Ministr Kalousek se těmito slovy opakovaně dopouští demagogie nejhrubšího ražení, a to nejspíš proto, že si uvědomuje, že právě tito lidé by se mohli stát jeho vlastními hrobaři, neboť by dokázali odhalit faleš tzv. konzervativní TOP 09, která má k oněm proklamacím o ryze konzervativní straně na míle daleko (jak lze obhájit vehementní podporu socialistické EU?). A co víc, pan Kalousek svým chováním a výroky podněcuje verbální násilí, protože demagogické nálepkování vlastenců „nácky" je skutečně do nebe volající, ale co je horší, i potenciálně nebezpečné. Z historie, která je pro něho zřejmě „španělskou vesnicí", známe mnoho příkladů, kam takovéto verbální (a ze strany ministra financí už dokonce i fyzické) násilí může vést; španělská druhá republika budiž varováním.

Ve svém projevu dále řekl, že historická úloha jeho strany tkví v tom, přesvědčit český národ, že konzervatismus není návratem do druhé republiky (tentokrát česko-slovenské). Jak paradoxní! On, který zavléká naši vlast do chomoutu čím dál méně demokratické Unie, on, který tím zrazuje české národní zájmy, on, který se uchyluje k praktikám, jež vyhrocenou atmosféru druhé republiky připomínají mnohem více, než upřímné úsilí prezidenta Klause či pana Bátory, kteří bojují za národní svrchovanost a občanské svobody. A to ještě nebyl zmíněn předseda Schwarzenberg, jenž by si nehezkou nálepku „kolaborant" za své germanofilní a protičeské názory docela zasloužil. Bohužel musím konstatovat, že jestli má někdo znamenat návrat k těm nejhorším stránkám druhé republiky, tj. především kolaboraci a sklonům k násilí jisté části národních elit, pak to budou právě pánové z TOP 09.

Podobně znepokojivá byla tato slova: „Pokládám proto za životně důležité, abychom uměli pojmenovat pro budoucnost české národní zájmy z hlediska pragmatické úvahy o budoucí prosperitě, svobodě a bezpečnosti nikoliv z hlediska nostalgických emocí." Na první pohled s nimi nelze nesouhlasit; vloží-li se však do patřičných souvislostí „moderně konzervativní" politiky Kalouskovy strany, neznamenají nic jiného než deklaraci, že je třeba rezignovat na národní suverenitu, na myšlenku Evropy svobodných národů, na vlastní tradice, a to v zájmu participace na konstruktivistickém projektu Evropské unie. Mám-li volit mezi „snadnou" budoucností v rámci EU, která nám brzy bude diktovat úplně všechno, anebo o poznání těžším údělem, kdy bude třeba bojovat za občanské svobody, za národ a vlastní hrdost, pak raději zvolím cestu druhou s vědomím, že jsem pro dobro udělal maximum.

Vyšlo na euportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.