Do zdejších rozdrobených státečků se bude jezdit za bizarními stavbami, exotickým folklórem a místními specialitami včetně hazardních heren a sexuálních výstřelků všeho druhu.

Když se ale za půl století ukáže, že je evropský koncept navzdory současné krizi nosný a má nejen svým členům, ale i světu co dát - byť třeba jen jako příklad, že se konflikty dají řešit bez válek - bude Klausův euroskepticismus považován za sabotáž evropské spolupráce. S tím, že za ni Česká republika draze zaplatila, protože ji její prezident zavedl v Evropské unii během svého desetiletého působení na Hradě na slepou kolej, do role kverulantského outsidera.

Ze všeho nejspíš ale za padesát let už žádné učebnice nebudou: děti se budou učit pomocí internetových aplikací a budou si informace vyhledávat na webu. Pokud přitom zabrousí i do současných pater internetové paměti, vyskočí na ně při zadání Klausova jména ze záplavy webových stránek, ovšem především video, zachycující, jak si český prezident při své státní návštěvě v Chile potají strká do kapsy plnicí pero svého hostitele. Předloni to byl na sociálních sítích celého světa absolutní hit, s nímž už zůstane jméno českého prezidenta Václava Klause pro jejich zahraniční účastníky spojeno navždycky.

Zdejší veřejnost ovšem zažívá v těchto dnech destrukci pověsti svého prezidenta, kterou by si nevymyslel ani jeho největší nepřítel. Před kamerami a mikrofony ji Václav Klaus, s perfekcionismem sobě vlastním, provádí osobně. Nejde přitom ani tak o amnestii, vyhlášenou k dvacetinám České republiky, jako takovou. Nejde dokonce ani o její nespornější článek, rušící většinu probíhajících trestních řízení starších osmi let, a mařící tím pádem i naděje poškozených na to, že se jim dostane spravedlnosti a případně i odškodnění.

Jde především o způsob, jakým teď prezident na pobouření, které jeho amnestie vyvolala, veřejně reaguje. Jde o to, že místo aby dal aspoň v náznaku najevo porozumění pro oběti podezřelých podvodníků a tunelářů, kteří jsou teď šmahem čistí jak lilie, považuje to za útok proti své osobě. Za „lacinou, jednostrannou a lživou kampaň médií a politiků“. Za pokračování sarajevského atentátu. Za projev strachu jeho politických soupeřů z jeho dalšího veřejného působení. Těm všem Václav Klaus slibuje, že se zastrašit nenechá.

Reakce Václava Klause jsou natolik absurdní, že je snad historici, doufejme, raději ani nezaznamenají. Budoucí generace by si totiž jeho jednání stěží mohly vysvětlit jinak, než jako signál, že druhý český prezident přišel na sklonku svého volebního období i o poslední zbytek soudnosti. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele