Teď poputuje spor do parlamentu, a to v podobě zvláštního zákona, podle něhož se má v budoucnu řídit ochrana přírody v největším národním parku České republiky, velkém přes 68 tisíc hektarů. Předloha, kterou by se měli poslanci od září zabývat, je kompromis, který údajně vznikl po půlročním vyjednávání mezi politiky, zástupci obcí, vědci, lesníky a ochránci přírody. Žádná z těchto skupin prý není s kompromisem úplně spokojena, ale že si po loňských často i násilných potyčkách při kácení kůrovcem nakažených stromů v lese Na Ztraceném dokázaly sednout za jednací stůl, hraničí se zázrakem.  

Naděje, že se tenhle zázrak zopakuje i v parlamentě, a to v rozjitřené atmosféře před blížícími se krajskými volbami, je však stěží oprávněná. Největším kamenem úrazu se nejspíš stane záměr zvětšit bezzásahovou zónu na dvojnásobek, z dnešních 13 na 26 procent celkové plochy parku. A to s tím, že se tato tzv.1 zóna, kde bude Šumava přenechána přírodě, má v průběhu dalších 45 let postupně navýšit až na 35 procent.  

Na oplátku museli ale ekologové souhlasit s plánem šumavských obcí postavit uprostřed nejcennějších šumavských lokalit tříkilometrovou lanovku na Hraničník, která by měla z české strany vozit lyžaře do rakouského lyžařského areálu Hochficht a ušetřit jim třicetikilometrovou objížďku.  

Proti rozšíření první zóny ovšem protestují obyvatelé 22 šumavských obcí, protože se obávají dalších kůrovcových pohrom a omezení ze strany NP. Podle starosty Modravy Schuberta si lidé, kteří si nemohou uprostřed uschlých lesů obstarat ani dřevo na otop, připadají jako obyvatelé Sahary, které by chtěl někdo přesvědčit, že došel písek.  

Obránci přírody se nicméně odvolávají na závěry Mezinárodního svazu ochrany přírody, jehož zástupci už před deseti lety při své tehdejší návštěvě Šumavy doporučovali rozšířit 1. zónu parku na 30-40 procent celkové plochy, a to pokud možno souvisle a do roku 2008. (Jak známo, je dnešních 13 procent rozkouskováno do neuvěřitelných 135 lokalit, což zásahy proti kůrovci značně komplikuje, jelikož normálně se v národních parcích v první zóně nezasahuje, ale zato se nakažené stromy kácí v druhé zóně, aby se kůrovec nešířil dál.)  

Zástupci mezinárodního svazu ovšem tehdy také konstatovali, že z pěti kategorií, do kterých tato organizace zařazuje světová chráněná území, by realita na Šumavě nejspíš odpovídala čtvrté kategorii, čili tzv. „řízené reservaci s oblastmi ponechanými pro divočinu“. V druhé kategorii, ve které jsou obvykle vedeny národní parky, bývá bezzásahová plocha až 75 procent. Podle současného vedení parku ale Šumava doposud žádnou kategorizaci od Mezinárodního svazu neobdržela,-alespoň se prý o tom nenašel na MŽP jediný záznam. Kromě toho prý kategorie znamenají jen orientační pomůcku bez vlivu na intenzitu ochrany přírody i na eventuální dotace, a dokonce i na název „Národní park“: podle šéfa NP Šumava Jiřího Mánka jsou například Krkonoše vedeny v kategorii V, a přesto „nikomu nevadí, že užívají název Národní park“.  

Kdyby to ovšem bylo skutečně takto jednoduché, asi by vedení NP neuvažovalo o tom, že na podzim přeřadí NP Šumava z kategorie II do kategorie IV. Ladislav Miko, expert na ochranu přírody v Bruselu, varoval totiž už v době, kdy krátce působil ve funkci zdejšího ministra životního prostředí, v případě NP Šumava před „nálepkovým podvodem“.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele