Kromě toho se ČEZ zavázal na začátku roku 2009 nejen k tomu, že do své nové akvizice investuje v průběhu nadcházejících pěti let ještě jednou tolik, ale že navíc převezme i firemní dluhy ve výši 122 milionů eur. Na toto investiční dobrodružství si tenkrát ČEZ vyjednal u Světové banky sice garanci, ovšem pouze ve výši 60 milionů eur.  

Teď je téměř jisté, že je bude potřebovat: ČEZu totiž evidentně nezbude, než Albánii opustit. A podle střízlivých odhadů by ho to mělo stát celkem skoro 200 milionů eur- tedy asi pět miliard korun. Přesto je to zřejmě to nejhospodárnější řešení, protože jenom za letošní rok dosáhne ztráta ČEZu v Albánii skoro čtyř miliard. V lednu totiž navýšil albánský monopolní výrobce elektřiny, koncern KESH, cenu proudu skoro dvojnásobně, ale ČEZu nedovolil promítnout zdražení do účtů pro koncové zákazníky. Tím ovšem problémy českého koncernu v Albánii zdaleka nezačaly. Prakticky veškerá energie je v této zemi vyráběna ve vodních elektrárnách, z nichž většina je v katastrofálním technickém stavu. Navíc se v přenosové a distribuční síti každoročně „poztrácí“ skoro polovina proudu.  

Stíhat neplatiče a černé odběry je v zemi, jejíž obyvatelstvo diktátor Enver Hodža desetiletí týral a izoloval, ovšem nejen nepopulární, ale i krajně obtížné. Kromě toho tam řádně neplatí za proud ani státní instituce. Takže když se dluhy albánských vodáren u ČEZu vyšplhaly na 38 milionů eur, firma je odpojila od sítě. Bez pitné vody tak zůstalo podle albánské strany na půl milionu lidí. Což si vláda nenechala líbit a do albánské dceřiné firmy ČEZu poslala policii. A zaměstnancům nezbylo než vodárny zase připojit. Teď to vypadá, že ČEZ přijde v Albánii o licenci a bude se muset s Tiranou o zmařenou investici soudit ve vleklých arbitrážních sporech.  

Že to tak dopadne, to se ovšem dalo vzhledem k vysoce nestabilním a – mírně řečeno- divokým poměrům v Albánii čekat. Takže otázka zní, proč se do toho ČEZ vůbec pouštěl. Jednou z odpovědí může být, že se tehdy vláda v Tiraně údajně rozhodla vybudovat jadernou elektrárnu a albánská státní agentura pro jaderný program už začala oslovovat velvyslance zemí EU, které mají s jadernou energetikou zkušenosti, s žádostí o kontakty na možné partnerské organizace. Není tedy vyloučeno, že ČEZ větřil v Albánii příležitost a chtěl být na místě dřív než konkurence. Což se mu věru povedlo.  

Říct, že je to prostě smůla, a že takhle to v podnikání někdy chodí, není v případě ČEZu přesné: vlastní ho ze tří čtvrtin český stát a případné ztráty pocítí tedy státní pokladna, a to eventuálně v nižších dividendách. Pocítí je tudíž i každý, kdo tu platí daně, protože přes nižší dividendy kolektivizují polostátní firmy nejen své zisky, ale i svoje ztráty. Neslavný konec albánského dobrodružství ČEZu tedy není jen věcí jednoho soukromého podniku. Týká se nás všech.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele