Nač volby všeho lidu, když lze sílu elity lidu prokázat na náměstích či ulicích, a nefunkční a nevýkonný zbytek tohoto lidu může zůstat klidně sedět doma, kam patří. Jen to, co má sílu a dravost, má právo určovat jaká bude budoucnost národa, protože jen tahle část lidu bude v té budoucnosti žít a bude určovat její podobu.

Takže pryč z volebních místností a nechť si volební   urny shnijí. Aneb pryč ze zpráchnivělých kulis staré doby a nechť shnijí staré kosti, jak kdysi s totožnou myšlenkou a ve stejném duchu zpívala i v ulicích českých a moravských měst Hitlerjugend, když ji britské a americké bombardéry vyhnaly z jejich heimatu v Řiši. A „budeme mašírovat dál, až všechno do sutin padne“, mohlo v té písni v úterý večer spolu s někdejšími mladými Němci pokračovat celé Václavské náměstí, protože právě ona nihislistická, anarchistická a nesmyslná touha zničit naše poslední národní, demokratické a svobodné, jež nám po řádění novofašistů našich i zahraničních po sametu zbylo, a neohlížet se na to, co pak zůstane na dvorku ležet, je motorem současného tažení za majdan i u nás.

Většina národa je v tuto chvíli jasná a nezpochybnitelná. Definovaly ji volby a tato většina určila i podobu naší vlády. Tzn., že jde o vládu zákonnou a legitimní, a všechny pokusy ji svrhnout (pokud nebude jí či jejímu předsedovi prokázán zločin), jsou nezákonné. A tak je též třeba se k těmto pokusům a k lidem, kteří za nimi stojí, stavět. A to nejen proto, že nikdo nezná onoho pána zrzavých vlasů, který údajně ony protivládní srazy organizuje, a nikdo též neví, kdo mu to do kapes strká miliony na jejich chod, ozvučení, stavbu tribun atd., ale i proto, aby všem těmto záškodníkům, těm na čele i v pozadí, a těm od nás i těm ze zahraničí bylo jasné, že s nimi nikdo odpovědný z vlády jednat nebude, a že život národní půjde dál svým neměnným krokem, i kdyby se miliony chvilek protáhly na triliony a začaly se tahat na ještě větší plochy než je Václavák či Letná. A že vláda musí v tomto stát pevně a nesmí se v ní najít jediný rozkolník, který z hradby vytáhne první cihlu, po níž se hradba začne drolit, až padne.

Včera večer jsem se z vysílání České televize dověděl, že předseda sociální demokracie a ministr vnitra Hamáček požádal premiéra Babiše, aby se s představiteli posledních manifestací sešel a začal s nimi jednat.

To je ta cihla, o níž je řeč. Muž, který prokázal svou genialitu při faktické likvidaci strany, v jejímž čele stojí, se zřejmě rozhodl uplatnit ji i při likvidaci vlády, jejíž je členem. Anebo i při likvidaci aspoň částečně ještě suverénního státu a jeho přeměně na satelita se vším všudy? A to i s chlupy?

Jistě, i tak se dá vejít do historie. Herostrates, o němž se píše i ve Švejkovi, je příklad.

Lubomír Man

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.