Na takové poměry, které se v budoucnu dají čekat, se on Kalousek, může tak jedině vykašlat. Protože demokracií opravdovou byla ta dosavadní, předtrumpovská, kdy třeba jej, jako představitele strany „těšící se“  zhruba tříprocentní podpoře veřejnosti, zvali redaktoři českých televizí do svých pořadů minimálně jednou denně (někdy dokonce i vícekrát denně), docela, jako kdyby jeho strana měla veřejnou podporu devadesátiprocentní. V televizních a rozhlasových debatách o politice, moderních i jiných dějinách (nejsvětovější byly ty v ČT s Kučerou),  měli levičáci všude utrum, byli neviditelní a neslyšitelní, odřezáni od tzv. veřejného diškurzu, a to byla jedině správná strategie, s jakou se na tyhle kolomajzníky a trdla dalo jít.

Ale s tím se teď tahle lůza, jež se teď i u nás bude (stejně jako Trump v Americe), rozdýchávat, nespokojí, na to si můžete vsadit. Bude se drápat k úřadům a  funkcím v médiích, bude žvanit o rovných příležitostech pro všechny, po šílenci Trumpovi bude blekotat, že „nevidí žádný smysl pro konflikt s Ruskem“, jako kdyby ten konflikt nebyl smyslem západního života, bez kterého by se ten Západ mohl rovnou vymazat z glóbu. Bude vyžadovat zrušení protiruských sankcí, čímž se samozřejmě Rusko znovu přibliží k Evropě, a Amerika se naopak bude dělat víc a víc jen pro sebe. Dojde i k slavnému setkání Putina s Trumpem, ze kterého budou pitomci celého světa celí bez sebe, ale pro lidi Kalouskova typu se takovýto svět stane místem, jež ztratílo vůni i půvab. Bude marno žít, a z dosavadních lásek k NATO, k americkým neokonzervativcm, k smlouvě o americko-evropské obchodní a bezcelní spolupráci (TTIP), k Bilderbergu, k  Novému světovému řádu (NWO), a k Wolfowitzově doktríně, zbude už jen láska k sobě samému. Ale bude to láska v jednom smyslu kupodivu i šťastná.

Pokvete bez jediného rivala.

Lubomír Man