A navíc ze všeho, co už tento pán dodneška vypustil z úst, jsme si též dokázali představit, že nejenže neměl žádný sentiment, ale že při pohledu na ze sněmovny odcházející kolegy poslance KSČM (a též ČSSD), jím lomcovala stejně divoká radost, s jakou sledoval odchod komunistických a sociálně demokratických poslanců z Reichstagu v březnu 1933 Josef Goebbels.

I on se tehdy radoval nad tím, jak tenhleten exodus rudých pomůže sjednotit německý lid, a podobně si totožnou situaci dnes u památníku listopadových událostí pochvaloval i Vít Rakušan: „V říjnových volbách se komunisté poprvé po 30 letech nedostali do Poslanecké sněmovny a v Senátu zástupce nemají...Jedna éra skončila, otevírá se nová kapitola“.

Takže VELKÉ JÁSÁNÍ A VELKÉ HURÁ. Máme už jednu vládní koalici pěti stran a jsme na nejlepší cestě ke společnosti jedné ideje, jednoho názoru, jednoho společenského hlasu a jedné linie všech mainstreamových médií. A až na konci té cesty staneme u cíle, budeme všichni uvažovat stejně, pro stejné budeme jásat i smutnit, budeme toužit po stejném a ze stejného se radovat. A co nám už pak bude záležet na tom, že podle starých vžitých názorů měla být demokracie mnohostí i rozmanitostí názorů a hledisek, a že čím širší ta mnohost a rozmanitost byla, za tím širší a bohatší byla demokracie považována.

To vše bude ovšem už nenávratně pryč, ale bude zde ta jednota lidu, nad kterou bude bdít i ministerstvo vnitra řízené Vítem Rakušanem, a bude se to dál nazývat demokracií. A to proto, aby nikoho ani nenapadlo, že to nové, jednotné a radostné zde už dvakrát či dokonce i třikrát bylo, ale od popisovaného to bylo přece jen natolik slušné, že si to na demokracii nehrálo.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele