Samozřejmě, bez slušných sdělovacích prostředků, v nichž probíhá více či méně svobodná výměna názorů na budoucnost, se žádná slušná demokratická země neobejde. Ale o nějaké moci, o tom bych opravdu pochyboval.

Ale do lidských životů zasáhnout můžeme, někdy víc, než si dovedeme představit. Nevím samozřejmě, jak to dopadne, ale manželům Žáčkovým z jižní Moravy jsem možná do životů tento týden svým jedním článkem zasáhl více, než jsem chtěl a než jsem si dokázal představit. Přes polské noviny se ke mně zatoulala zpráva z Německa určená asi především pro Poláky, ale protože se tam vystkytla i zmínka o Češích, stala se z toho taková malá zpravodajská senzace, která se probojovala až na první stránku MF DNES. Ve zprávě se pravilo, že nádherné východoněmecké město Görlitz, které leží na polsko-německé hranici u hraniční řeky Nisy, hledá v Polsku a také v Česku nové obyvatele. A těm, kteří se tam přestěhují, nabízí, jak to nazvali „uvítací balíček“ v podobě odpuštěného tříměsíčního nájmu, tramvajenky zdarma, a dokonce i slevy na elektřinu. Stačí, když se upíšete k půldruharočnímu pobytu.

No a když si to manželé Žáčkovi na jižní Moravě přečetli, tak mi napsali, jestli bych jim nedal ještě nějaké další dodatečné informace, protože by to s tím přestěhováním do Görlitzu rádi zkusili. Přestože psaní dopisů je dnes pomocí e-mailu, twitteru a facebooku daleko jednodušší než kdykoli v minulosti, přichází nám novinářům daleko méně psaní než chodilo, a to v kterékoli ze zmíněných podob, o těch dopisech v obálkách nemluvě.

Proto jsem skutečně ještě jednou do Görlitzu zavolal, zjistil jméno paní, která má onu danou problematiku na starosti, našel internetové stránky, kde se o programu píše, a všechno to e-mailem Žáčkovým na jižní Moravu poslal.

Docela jsem je totiž chápal, protože i u nás doma se o přestěhování do Görlitzu tento týden mluvilo. V tomto městě, které se zkouší dostat i do seznamu kulturních památek UNESCO, jsem byl v minulých letech hned několikrát. Vždy to byl hezký zážitek. I když město má takový trochu nepříjemný český název Zhořelec, je to město plné krásných středověkých domů a památek, zachovaných i díky tomu, že hlavní úder sovětských vojsk na Berlín šel asi o šedesát kilometrů severněji, a tak válka tehdy téměř stotisícové město obešla.

Görlitz však přesto za nacistické šílenství zaplatil. A to tím, že nová polsko-německá hranice na Odře a Nise od Görlitzu oddělila jeho druhou polovinu za Nisou, která připadla nově přetvořenému Polsku. V devadesátých letech však začalo město opět srůstat a dnes tvoří „evropské město“ Görlitz -Zgorzelec. Ta východoněmecká část města dostala od sjednocení mohutnou injekci v podobě dotací na opravu silnic, domů, kanalizace a tak. Díky tomu je dnes Görlitz skutečně nádherným, novými fasádami zářícím městem, do něhož zavítají každoročně tisíce a tisíce turistů, a především o prázdninách je tu takříkajíc plno.

Poznal jsem to před dvěma a půl rokem, kdy jsme o prázdninách jeli s Kubou na kolech z Čech až k moři, ano tomu Baltickému, podél Nisy a potom i mohutné Odry. Z Hrádku nad Nisou jsme první den přes Žitavu dokázali pohodlně dojet až do Görlitzu, kde jsme pak ve stmívajících se ulicích hledali místo na přespání. Když jsme neuspěli ani ve třetím penzionu, tak jsem zavelel k ústupu na druhou, polskou stranu řeky. Ale ráno jsme v Görlitzu posnídali, město jsme si v klidu prohlédli a pak jsme pokračovali dál na sever, abychom snad s výjimkou přímořských letovisek na Baltu už žádnou takovou krásu po cestě neviděli.

Přesto v Görlitzu, podobně jako ve většině německých měst, Němci žít nechtějí a utíkají za lepším životem, lepšími platy, nebo prostě jen na Západ za prací. Jen z turistů se ani v Německu totiž žít nedá a mnoho dalších pracovních příležitostí v Görlitzu ani ve východním Německu jako celku nenajdete. To je, vedle třeba delších a mrazivějších zim, asi hlavní důvod, proč bych o přestěhování do Görlitzu dlouho přemýšlel.

Zvláště ze slunečné, vínem, Pálavskými kopci a nedalekým Rakouskem vonící jižní Moravy. Ale přesto budu držet Žáčkovým moc a moc palce. A pokud se skutečně k životu v Zhořelci rozhodnou, rád se za nimi do toho nádherného města kousek od českých hranic přijedu podívat. Vám to ostatně mohu doporučit také. Protože ve Zhořelci nad Nisou je opravdu krásně. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele