„Mami, mě tlačí boty.“ Tak začínal titulek jednoho z listopadových textů na webu Prima CNN. Pár dní vzad by nás ani nenapadlo znejistět nad tím, zda naše děti budou mít co obout na zimní sezónu. Jsme ve 21. století, že… Že by někdo přikázal zavřít obchody ze dne na den, a třeba na měsíc, by se zdálo být jistojistým holým nesmyslem.

Ale letos jsme znejistěli. Vše se zdá nepředvídatelné jako „černá labuť“. A pochybnosti o sobě samých a o budoucnosti v covidové době, plné nečekaných restrikcí a příkazů z vládního politického epicentra, se na nás valí tak, že psychologové pořádají webináře na téma „Jak přežít v lockdownu“. Povzbudit či nejistotu rozptýlit nedokáže ani hlava státu, když v rozhovoru pro MF Dnes naopak živnostníkům, padlým na kolena, řekne:

„A když podnikatelé nedokážou úvěr využít a zkrachují, nu, tak se pročistí trh. Protože jejich firma, když tuto pomoc nedokázala využít, je zřejmě neschopná, nebo jsou přesněji řečeno neschopní ti podnikatelé.“ A pokud vás slova nejvyššího reprezentanta země pohoršila a hodláte jeho názor kriticky komentovat v on-line éteru, jste podle něj „internetový blbeček“. 

STÁT NAŘÍDIL RYBĚ SKÁKAT A DIVÍ SE, ŽE JÍ TO NEJDE

Že je to ale stát, kdo nařídil rybě skákat po stromě a diví se, že jí to nejde, to asi hlavu státu nenapadlo. Určitě ne - když v době výše uvedeného bonmotu i Hrad žádal 215 milionů korun kvůli propadu příjmů z návštěvnosti v době koronavirové (kde v té chvíli skončil prezidentův prognostický talent a lehkost slov, těžko říct…). 

Když nás pan prezident naučí jak rybařit bez rybníka, pak od nikoho nebudeme potřebovat rybu pro hladové, protože se dokážeme nasytit na celý život.