Co se týká celospolečenské rezonance, lze s jistotou říci, že legislativní předlohou, která v letošním roce vzbudila mezi občany největší ohlas, a také největší emoce, byla vládní novela zákona o státní sociální podpoře, jejímž cílem bylo zvýšení tzv. rodičovského příspěvku části rodičů pečujících o dítě do čtyř let věku.

SPD sleduje zrakem ostřížím

Novela nyní, po podpisu prezidenta, vstoupí v účinnost. Je ovšem nanejvýš pravděpodobné, že bude napadena u Ústavního soudu. Podle mnoha právních rozborů, dosavadních zkušeností a důsledné analýze materiálu je možné očekávat, že bude zrušena právě ta její část (přechodné ustanovení), která z navýšení rodičovského příspěvku o 80 000 Kč zcela bezdůvodně a bezprecedentně vyřazuje cca 70 000 rodičů dětí mladších čtyř let, a to pouze proto, že příspěvek vyčerpali (nebo vyčerpají) k 1. 1. 2020. To ovšem může teoreticky vyvolat i nové problémy a spory. K podání (a samozřejmě i k soudnímu rozhodnutí) dojde totiž zcela jistě až několik týdnů (ne-li měsíců) po tomto datu. „Na stole“ už ovšem budou otázky toho typu, kdo vlastně má na navýšení dle nového znění normy: rodiče pečující o děti do čtyř let (kteří zároveň příspěvek vyčerpali) k datu nálezu Ústavního soudu, k datu jeho vstupu v platnost či účinnost – anebo zpětně k 1. 1. 2020?

Aňáci, socani a komouši se ješitně zaťali

Nepředbíhejme. Ke zhmíněné situaci (by) vůbec nemuselo dojít, nebýt dlouhodobé a až naprosto iracionální zaťatosti a ješitnosti představitelů, exekutivních reprezentantů a poslanců, vládní většiny, ANO 2011, ČSSD a KSČM. Od počátku projednávání novely totiž mnozí politici, právníci a další experti (včetně autorů tohoto textu) na neudržitelnost a rizika následků arbitrárního a selektivního pojetí navýšení rodičovského příspěvku opakovaně upozorňovali. Stejně tak činili s obdivuhodnou erudicí a nasazením i zástupci občanů a „rodičovské“ veřejnosti zastřešení iniciativou „Také pečujeme“, kterým za jejich aktivitu a boj za spravedlnost náleží poděkování a obdiv. Jejich děti na ně jednou budou právem hrdé. Vše se dělo v dobách, kdy byl ještě dostatek času vše korigovat. Posledním takovým okamžikem bylo hlasování Poslanecké sněmovny o pozměňovacím návrhu Senátu k této novele, která šla správným směrem a řídila se jediným legitimním principem „zvyšme rodičovský příspěvek všem rodičům všech dětí do čtyř let“. Sněmovna tuto možnost nevyužila a návrh hlasy ANO 2011, ČSSD a KSČM shodila ze stolu. Veškerá odpovědnost za potenciální negativní důsledky budoucího vývoje v této záležitosti jde výhradně za nimi.

Hledejte krasobruslařku

Zvláště nepochopitelné a až nedůstojné bylo chování a jednání představitelů ČSSD v čele s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. Ta se nejprve, na samém počátku jednání, přihlásila jednoznačně k variantě plošného navýšení rodičovského příspěvku. Poté couvla a vždy, když předlohu projednávala Sněmovna, zaujala alibistickou pozici chytré horákyně: „já bych byla pro spravedlivé navýšení všem, ale kvůli zlé opozici a hnutí ANO 2011 vlastně nemohu“. Pokoušela se o tanec mezi vejci, při kterém na politickém kluzišti vykreslovala piruety hodné vrcholové krasobruslařky. Den před finálním hlasováním rezolutně prohlásila, že poslanci ČSSD, po zralé úvaze, podpoří senátní návrh, aby pak v den samotného hlasování bylo zase vše jinak. Už v podstatě bez vysvětlování. Názory a postoje ČSSD a Jany Maláčové se v onom závěrečném období měnily doslova z hodiny na hodinu, nedá se už ani hovořit o piruetách, to byl spíš double full-full-double full s pěti vruty, za který by se nemusel stydět ani Aleš Valenta na zimní olympiádě v Salt Lake City…A to nehledím na okolnost, že zásada hlasování poslance podle jeho nejlepšího osobního vědomí, svědomí a přesvědčení úpí tiše v koutě…

Nespravedlnost bolí

Argumentace stoupenců navýšení rodičovského příspěvku všem oprávněným příjemcům byla přitom stále shodná, logická a konsekventní. Byla totiž založena na přesvědčení o zachování základních zásad a náležitostí právního státu – rovnosti občanů před zákonem, obecné spravedlnosti, předvídatelnosti práva a legitimního právního očekávání. Tohle vše jsou principy, které spoluvytváří základy každého demokratického právního státu, bez ohledu na aktuální podobu vládní většiny a politické opozice. Dodržování a respektování těchto zásad má také zásadní vliv na to, jak budou občané daný stát (a politický režim) vnímat, zda k němu budou loajální – a v neposlední řadě i na okolnost, jak budou sami ve svých každodenních životech přistupovat k dodržování právních norem i nepsaných norem morálních a etických. Pokud totiž občané vidí a cítí, že samotný stát se ve své činnosti uvedenými principy a zásadami neřídí, je nabíledni otázka, zda se jimi budou řídit i oni sami, nehledě na postupující společenskou frustraci a rezignaci, na ztrátu víry ve vlastní stát a ve spravedlnost. Selekce, kterou vládní koalice při zvyšování rodičovského příspěvku předvedla, směřuje naopak proti všem výše uvedeným zásadám. Je naprosto neodůvodněná a diskriminační. A kritérium, které přitom zvolila, tj. podmínit navýšení čerpáním příspěvku ke dni nabytí účinnosti novely zákona, je navíc úplně absurdní a mnohem nespravedlivější, než by bylo například losování adeptů na navýšení. Vše se děje navíc za situace, kdy obdobná koaliční většina v roce 2017 – při zvyšování rodičovského příspěvku rodičům vícerčat – přiznala valorizaci všem rodičům vícerčat příslušného věku.

Že jsou Andrej s Alenou prorodinní? Pche!

Výše uvedené chování vlády a vládní většiny ve Sněmovně bylo o to nepochopitelnější, že by se v případě plošného přiznání navýšení rodičovského příspěvku všem rodičům dětí do čtyř let jednalo o částku okolo 2 miliard korun, což je suma, se kterou jinak Andrej Babiš a Alena Schillerová žonglují na potkání. Podobné – i mnohem vyšší finanční částky – jsou v současném i budoucím rozpočtu alokovány na záležitosti, jejichž dlouhodobý společenský přínos je nepochybně mnohem nižší, než podpora porodnosti a výchovy dětí. Při tom všem se vláda neváhá sama označovat za prorodinnou a vysoce sociální. Navrhovaná novelizace tedy nejen, že zakládá nepřijatelnou nerovnost mezi rodiči (a dětmi) plošně, ale je dokonce vysoce asociální, protože nejvíce znevýhodňuje a diskriminuje nízkopříjmové a sociálně slabší pracující rodiče, zejména samoživitelky a samoživitele, kteří byli nuceni z existenčních důvodů zvolit rychlejší variantu čerpání a vrátit se do zaměstnání, aniž by jim jejich stát předem řekl, že – a jak – na tom následně budou „biti“. Pokud by takovou informaci měli, rozhodli by se ve věci délky nastavení dob čerpání svého rodičovského příspěvku stejně? Bude proto možné, že matka tříletého dítěte, která si zvolila delší variantu čerpání, a v zaměstnání pobírá například měsíční plat 100 000 Kč, zvýšený příspěvek obdrží a matka-samoživitelka stejně starého dítěte, která musela zvolit zkrácenou dobu čerpání a v zaměstnání nyní pobírá 15 000 Kč, nikoli. Může ovšem z daní a odvodů přispět na zvýšení rodičovského příspěvku těm šťastnějším…Vše je ovšem exponentům vládní koalice v čele s ministryní Maláčovou dobře známo – přesto konají, jak konají. Nezbývá, než myslet si jediné – tento stav jim nevadí a jsou s ním srozuměni.

Ještě není všem dnům konec

Pro úplnost si ještě závěrem zopakujme: Rodičovský příspěvek není pojistnou sociální dávkou, nemá být pouhou náhradou mzdy. Může být pobírán i při zaměstnání a podnikání, pokud současně rodič o dítě pečuje, anebo zajistí péči o ně. Takže, mimo jiné, vůbec neplatí občasná vládní argumentace, že chce zvýšením příspěvku saturovat pouze ty rodiče, kteří nemají žádný jiný příjem. Nikoli, v případě rodičovského příspěvku jde o plošnou a obligatorní nepojistnou dávku státní sociální podpory. Tedy, alespoň zatím – tzv. Směrnice EU o slaďování rodinného a pracovního života po nás za pár let bude požadovat úplné překopání současného systému financování rodin v době mateřské a rodičovské dovolené a péče o děti. Takový vývoj nesmíme připustit, ale bude až tématem budoucnosti, jakkoli blízké. Nyní je klíčový boj o garanci ústavních práv těch zhruba 70 000 rodičů, která vláda jejich vyřazením z nároku na navýšení rodičovského příspěvku hodila přes palubu. Jelikož jedinou zákonnou podmínkou pro nárok na rodičovský příspěvek je péče o dítě do 4 let věku, je evidentní, že identický charakter musí mít i podmínka na jakékoli změny jeho výše. Proto lze celkem s klidným svědomím řici, že vláda svým „vylučovacím“ paragrafem směřujícím proti oněm 70 000 rodičům porušila nejen ústavu, ale i příslušný zákon samotný. Věřme, že vyvstalý nepřijatelný stav bude brzo napraven a že jeho původci budou muset – alespoň časem – skládat politické účty.

(Autory článku jsou Lucie Šafránková, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (zvolena na kandidátce politického hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD), a ing. Tomáš Doležal, ekonom a politolog.)