"Prdelí se ke mně štěstí otočilo
a zítřky ztratily svůj jasnej tvar.
Nedivte se, že mi v hlavě přeskočilo
a s každým na potkání bych se rval.
Hoďte kamenem vy všichni, co jste svatí,
já si svou pravdu prostě nenechám vzít.
Vaše nenažranost vysvlíkla mě z gatí,
do haldy hnoje jsem zas držkou vlít."

Pan Kartous píše dál: „Je to návod, jak najít oběť k ukojení touhy po pomstě za cokoli, s čím ve vlastních životech nejsme spokojeni. … Všechno do sebe dobře zapadá: ospravedlnění násilí a jednoduchá identifikace obětí. … Pochopitelně jsou to ti, kterým zbabělci mohou zcela beztrestně vyhrožovat a útočit na ně." 

V tom textu jsem nic takového nenašla. Prostě nenašla. Najde to ještě někdo jiný než pan Kartous?  

Jediné, co jsem našla já, je, že člověk, který má „hluboko do žlabu”, není prost rozhořčení. No, pan Ortel má na mě trochu lidovější slovník, ale možná je to takhle nutné, možná by méně lidová čeština neměla ten dopad. Nevím, nejsem literární kritička ani teoretička. Jen si myslím, že pan Kartous vyrábí rasistický text z něčeho, co jím ani náhodou není.