Zní to jednoduše, ale skutečná změna v demokratických zemích přichází volbami. Zatímco ve Spojených státech dosáhla společenská krize po osmi letech Obamovy vlády vrcholu a bylo relativně snadné zmobilizovat „obránce normálního světa“ a „tichou většinu“ pro podporu Donalda Trumpa, v Evropě postrádají odvahu jak politici, tak voliči.

Jinak si nelze vysvětlit nevídanou bezradnost ve francouzských prezidentských volbách (dvě třetiny voličů pro bruselofilní celebritu Emmanuela Macrona), neuvěřitelný volební výsledek komunisty Corbyna (Labour Party) ve Spojeném království, a více než polovinu voličů v Česku, kteří po čtyřech letech hodlají odevzdat hlas stranám ANO, ČSSD a KDU-ČSL, které tu SPOLEČNĚ stihly zlikvidovat tisíce živnostníků a poctivých pracovitých lidí, sebrat poslední zbytky svobody všem (všemožnými příkazy a zákazy, regulacemi a buzeracemi) a naprosto nejasnou zahraniční politikou ohrozit bezpečnost a suverenitu celé České republiky a všech jejích občanů.

Lidé mají strach a nevěří nikomu. Pochopitelně si pamatují přešlapy a kauzy politiků tradičních stran, jejich aroganci a odcizení se svým spoluobčanům a voličům. Důvěra se těžko získává zpět a obzvláště pak důvěra k těm, kteří svého času měli šanci ukázat, co umí a co mohou lidem nabídnout. Bylo by fér dívat se v tomto případě více do budoucnosti, než do minulosti. Bylo by fér přestat vyčítat socanům Ratha a Grosse a nám, modrým ptákům, zase Nečase s Nagyovou. Nic z toho už v těchto stranách nerezonuje. Nic z toho už není tématem (je směšné, že z toho někdo téma stále dělá) a je potřeba vidět současnou nabídku slušných a schopných lidí (mluvím samozřejmě o své straně, protože jestli v sociální demokracii slušní lidé jsou, nemohu to potvrdit ani popřít).

Máme tu množství malých, na jednom tématu postavených straniček a hnutí, které nikdy nic nezmůžou, nemají pevné základy, nemají hodnoty, nemají lídry a osobnosti, které by je hrdě a efektivně reprezentovaly a nemají mnohdy ani snahu a vůli uspět a dotáhnout to dál, než jen na jedno europoslanecké křeslo (čímž myslím Svobodné). Máme množství nových uskupení, prezentujících se jako nabídka něčeho čistého a nového. Třeba Realisty. Petra Robejška si nesmírně vážím a moc rád ho poslouchám, ale tímhle neprofesionálním projektem (občas si i říkám, zda je to myšleno vážně) u mě velmi klesl. Je tu taky jakási SPD, označující se za skoro nejvlastenečtější stranu, mající v čele ukřičeného japonského imigranta a nenabízející nic než prázdné fráze a výkřiky.

Hnutí ANO všemocného a obávaného Babiše je výtah k moci pro kariéristy a bývalé neúspěšné politiky tradičních stran (Faltýnek či Jourová z ČSSD, další z ODS, jiní z KSČ) a mělo by jím být nejvíce opovrhováno těmi, kteří minulost těchto stran chtějí stále oprašovat a stále se v ní pitvat. A nezajímá mě Babišovo bohatství (to mu ani nezávidím, ani nechci brát nějakými zákony namířenými na jednoho člověka). Vadí mi celý koncept jeho hnutí, jeho každý den jiný názor, jeho neschopnost vyjadřování a komunikace, jeho EET a kontrolní hlášení, jeho europoslanci hlasující pro každý bruselský nesmysl společně s lidovci, socialisty a pravo-levou TOP 09.

Zkusme to. Zkusme v sobě najít odvahu a začít věřit, že jsou tu i lidé, kteří nemyslí na poslanecký plat, nýbrž na program a vizi svobodné a bezpečné České republiky. Věnujme chvilku kandidátkám a programům, prioritám a obdivuhodným životním cestám různých zajímavých i méně zajímavých lidí, kteří měli tu odvahu a jdou se pokusit požádat své spoluobčany o důvěru a hlas ve volbách. Já si vybral Zuzanu Majerovou z Olomouce (učitelku a OSVČ, která nikdy žádnou politickou funkci neměla, ale má energii, odhodlání a pevné pravicové názory) a vyřídím si volební pas, abych jí v soudný den mohl ten kroužek dát, protože ani moje ODS není dokonalá, ale někteří její kandidáti a kandidátky mají k dokonalosti blízko.

Vyberte si na podzim kohokoliv, ale nenechte svůj hlas ležet doma nebo u matadorů, kterým nejde už ani o svůj účet, natožpak o dobro lidí. Nesmí tu zvítězit lhostejnost a stále stejně volící menšina. Je čas pro tichou většinu, aby ukázala, že má sílu něco změnit. Česká republika může být skvělou zemí pouze, pokud v ní budou žít odvážní a pracovití lidé, kteří nemyslí jen na svůj zítřejší oběd, ale myslí i na svou svobodu, kterou je třeba bránit, bezpečí, které je třeba zajistit, a dobrou budoucnost, kterou je třeba vytvářet každým malinkým krokem kupředu.

Lukáš Jadrný

Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.