Když si přehrajeme výroky premiéra Nečase nebo ministra Kalouska, uslyšíme znevažování práce vyšetřovatelů i úvahy o policejních plukovnících majících tendenci řídit stát. Občansko-demokratický ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil byl z kabinetu vyobcován v předstihu poté, co nedokázal kolegy přesvědčit o potřebě větší nezávislosti státních zástupců.

Když počátkem letošního roku obsadila Strakovu akademii vláda Bohuslava Sobotky, očekávalo, že na Pospíšilovo úsilí naváže. V jejím programovém prohlášení čteme: „Vláda prosadí nový zákon o státním zastupitelství, který lépe zajistí nezávislost státních zástupců a jejich odpovědnost při vyšetřování trestných činů, vytvoří systémové a organizační předpoklady pro jejich specializaci v boji se závažnou a finanční kriminalitou a všemi podobami organizovaného zločinu včetně korupce.“

Resort spravedlnosti připadl hnutí ANO, které si dalo nápravu poměrů do štítu, do ministerského křesla usedla uznávaná akademička Helena Válková a do týmu nejbližších spolupracovníků si přizvala advokátku a protikorupční aktivistku Hanu Marvanovou. Pak vzaly události rychlý spád.

Válková se s Marvanovou rozešla a vztahy mezi ministerstvem a Nejvyšším státním zastupitelstvím vedeným klidným, leč neústupným Pavlem Zemanem začaly připomínat studenou válku. Předmětem sváru je zákon o státním zastupitelství. Norma, kterou chystal už Pospíšil, teprve míří do meziresortního připomínkového řízení.

Válková se svým náměstkem Robertem Pelikánem prosazují znění, které by zachovalo nepříliš logická vrchní státní zastupitelství a vedle nich zřídilo ještě dvoustupňový speciální útvar pro boj s korupcí. To žalobce vede k obavám z chaosu.

Protesty proti choutkám mít politický vliv na chod zastupitelství zase vyvolala pasáž, podle které by nejvyššího státního zástupce mohla pro porušení povinností odvolat vláda. Vadí také touha ministerstva mít přístup do spisů žalobců a záměr Válkové prosadit vyšší odpovědnost státních zástupců, která by byla poměřována schopností dotáhnout případy až k odsouzení obviněných.

Námitky Pavla Zemana dosud připomínaly hrách házený na zeď. Všechny vážnější problémy státní zástupci raději s ministryní prodiskutovávají za přítomnosti dalších účastníků na zasedáních a seminářích sněmovního ústavněprávního výboru.

Nespokojenost vyjádřil ředitel Transparency International David Ondráčka a v prohlášení iniciativ Vraťte nám stát a Veřejnost proti korupci rovnou stojí: „Návrh neposkytuje sebemenší záruku nezávislosti při vyšetřování kauz souvisejících s politikou, a tím vlastně přímo ohrožuje základní principy právního státu a znamená návrat do dob zametání korupčních kauz pod koberec.“ Bouří se část senátorů a žalobci našli zastání i u politiků ODS. „Objevil se nový koncept, který nepokrytě říká: Chceme státní zastupitelství ovládnout. A to já nepokrytě říkám: V žádném případě," bije se do prsou poslanec Marek Benda.

V zásadní zvrat ale může vyústit teprve kritika, kterou Válkovou minulý týden zahrnuli sociální demokraté. Dosud se proslýchalo, že na straně žalobců proti ministryni stojí vlivní oranžoví poslanci Jeroným Tejc a Marie Benešová. 

K nim se na schůzce s Válkovou připojili i ministr pro legislativu Jiří Dienstbier a místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka. Ministryně Válková následně vyjádřila ochotu k ústupkům. Sledujme však, jak bude velká. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman totiž vznesl hned 44 námitek proti návrhu zákona.

Bude mít poslední slovo předseda ANO Andrej Babiš, který si na porozumění s protikorupčními aktivisty zakládá, anebo až premiér Bohuslav Sobotka? Kdyby totiž Helena Válková prosadila svou, byli bychom svědky dalšího vládního harakiri. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.