Politici se tváří jako nositelé hodnot a idejí, kteří ve dne v noci se svými spolupracovníky „dřou jako koně“ ve prospěch nás, voličů. Co se ale skrývá za škraboškou? Kdo ve skutečnosti rozhoduje o strategických i každodenních tazích vlády? Nejsou to náhodou různí kmotři, kamarádi kamarádů, partajní šachisté, či v – tom jen nepatrně lepším případě – svět velkého byznysu a ratingových agentur?  

 

Rozhodovací mechanismy jsou u nás neprůhledné, zákon o státní službě leží u ledu, ochota politiků vyvozovat odpovědnost z chyb svých i svého nejbližšího okolí je prachbídná. Do toho nám policisté šetří pestré klientelistické sítě – a my můžeme být jenom zvědavi, pro koho si přijdou, až zkonfrontují dokumenty minulý týden zajištěné při rozsáhlé razii s nasazenými odposlechy a zaznamenanými výpověďmi.  

 

Přesto sebevědomí, skoro bych řekl, že i drzost, klíčovým politickým aktérům neschází. „Právní stát není justiční stát. A jestli má být kriminalizována politická dohoda v parlamentu, tak parlament prostě musí nutně říct, páni státní zástupci, tady si uzurpujete moc, která vám nepřísluší.“ Autorem těchto slov je ministr financí Miroslav Kalousek. Patrně jimi myslel, že co se v parlamentu upeče, nemůže mít kriminální povahu. Jakkoliv všichni víme o rozsahu imunity zákonodárců, jedná se o tezi poměrně odvážnou.  

 

O škraboškách ale může být řeč i v souvislosti s nejrůznějšími líbivými a marketingovými tahy politických družin. Copak taková Miroslava Němcová není fíkovým listem, kterým se zakrývá veskrze neduživá ODS? Když paní Němcová před půl rokem hlasitě kritizovala přiklepnutí trafik rebelujícím poslancům, kteří nyní sedí ve vazbě, snesly se na její adresu nelichotivé výroky spolustraníků o populismu a podbízení se veřejnosti. Dnes se jim ale Miroslava Němcová, třebaže bez exekutivních zkušeností, hodí rovnou do čela vlády. Vždyť u ní lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že k jejím dveřím orgány činné v trestním řízení nedorazí.  

 

Pro pány a dámy ve škraboškách je také typické bagatelizování i těch nejhlubších krizí. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg například ještě dva dny po vypuknutí aktuálního skandálu varoval občanské demokraty před Nečasovým sesazením a pádem vlády a skandální zneužití vojenské tajné služby pro něj bylo jen příběhem z růžové knihovny, kdy zde máme „dvě baby“ a „jedna jde po druhé“. Nebylo by mimochodem od věci, kdyby se paní Němcová, aspirující na post první české premiérky, zastala manželky Petra Nečase Radky a přiměla Karla Schwarzenberga k omluvě za tato slova, která do rejstříku gentlemana dozajista nepatří.  

 

Jenže svět viděný očima pod škraboškou je jiný než ten náš. Působí podstatně cyničtěji, zákony jsou v něm cárem papíru a snese i věty a skutky, na které se my obyčejní smrtelníci bojíme byť pouze pomyslet.  

 

Už jen proto se domnívám, že vůbec není ne škodu, když „páni v kuklách“ jdou po „pánech se škraboškami“ a ty jim nemilosrdně strhávají. Třeba se pak česká politika snese zpátky na zem a vláda se navrátí tam, kam patří – do rukou občanů.