Jenže už nyní je tvrdý alkohol v ČR zdaněn v kontextu EU poměrně přísně. Alespoň tedy, co se týče srovnání se zdaněním vína či piva. Léčba vysokého krevního tlaku způsobeného alkoholem vyjde ročně tuzemskou veřejnou kasu na 1,4 miliardy korun. Hypertonikem se člověk může stát zrovna tak nadměrnou konzumací kořalky jako vína či piva. Zvyšováním daně na jeden druh alkoholu přitom politici vysílají signál, že „měkký alkohol“ je méně škodlivý, což pochopitelně není pravda. Alkohol je jednom jeden. Jestliže se navíc vláda s opozicí předhánějí v tom, kdo navrhne jaké snížení daně z piva, třeba toho točeného, nezbývá nic jiného než nad nekonzistencí v jednání našich politiků nechápavě zakroutit hlavou. Uvažme navíc, že spotřeba tvrdého alkoholu od 90. let soustavně klesá, zatímco třeba u vína je tomu naopak. A že z tvrdého alkoholu získává státní kasa už nyní vyšší jednotky miliard, zatímco z vína – ovšem pouze šumivého – jen nižší stovky milionů.

Je třeba také porovnat vyšší spotřebu čistého lihu v daném druhu alkoholického nápoje s inkasem, které zdanění toho samého druhu alkoholického nápoje veřejným rozpočtům zajišťuje. Takovéto srovnání následuje. Roční inkaso spotřební daně z lihu se v letech 1997 až 2016 pohybovalo v pásmu od 4,7 do 7,2 miliardy korun.

Roční inkaso spotřební daně z vína a meziproduktů se v tomtéž období pohybovalo od 0,2 do 0,5 miliardy korun. Průměrné roční inkaso veřejných rozpočtů z daně z lihu činilo v uvedených dvaceti letech 6,2 miliardy korun. Průměrné roční inkaso veřejných rozpočtů daně z vína a meziproduktů pak v daném období představovalo 0,3 miliardy korun. Na dani z lihu se v uplynulých dvaceti letech v průměru vybíralo ročně bezmála 21krát vyšší inkaso než na spotřební dani z vína a meziproduktů.