Centrální bankéři z celého světa se sjeli do Jackson Hole ve Wyomingu na své pravidelné každoroční setkání, zatímco Francie od soboty do pondělí hostí summit zemí skupiny G7.

Letos v Jackson Hole sice chybí šéfové Evropské centrální banky, Mario Draghi, a té japonské, Haruhiko Kuroda, přítomni však budou Mark Carney, hlava Bank of England, a zejména Jerome Powell, šéf americké centrální banky.

Powell přednese dost možná přelomový projev. Trhy se budou z jeho slov snažit vyčíst, jaká je pravděpodobnost zářijového dalšího snížení základní úrokové sazby v USA. Nyní takřka jednomyslně počítají se snížením o čtvrtinu procentního bodu, jenže tato jednomyslnost může být projevem až přílišných očekávání. Tedy takzvaného „přestřelení“, jehož se trhy leckdy dopouští. Vrcholní představitelé Fedu totiž zatím příliš jednohlasně nezní. Někteří naznačují, že zářijové snížení je možné, jiní tvrdí, že stav americké ekonomiky se nezhoršil natolik, aby další redukci sazeb opodstatňoval. Drží se líčení červencového snížení sazeb jako „preventivního“, které není začátkem série úrokových redukcí. Trh tomu ale nevěří. Zatím. Jedním z důsledků této nevíry trhu je celosvětový pokles výnosů dluhopisů. Například už i třicetiletý bond německé vlády vykazuje záporný výnos, takže investoři platí za to, že mohou Berlínu na třicet let půjčit.

Jenže právě aukce třicetiletých německých bondů předevčírem naznačila, že trhy ve svém očekávání zřejmě opravdu „přestřelují“. Berlín totiž prodejem třicetiletého dluhu zamýšlel získat dvě miliardy eur, avšak investoři mu svěřili „jen“ něco před 800 milionů eur. To značí, že za stávajících podmínek nemusí být záporný úrok na bondech s dlouhou dobou splatnosti udržitelný. Ostatně od poloviny srpna dochází k růstu výnosů vládních dluhopisů obecněji. Například i český desetiletý bond se dostal z úrovně 0,9 procenta – více než dvouletého minima – opět nad úroveň jednoho procenta. Pokud Powell dnes v Jackson Hole naznačí spíše to, že Fed v září sazby nesníží, výnosy na dluhopisech – amerických, německých, českých a jiných – porostou dále a zřejmě i výrazněji než v uplynulém týdnu.

Jestliže Powell ovšem něco takového naznačí, udělá „čáru přes rozpočet“ nejen trhům, ale také americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Ten, mnohdy až nevybíravě a v podstatně bezprecedentně, na Fed tlačí, aby sazby snižoval, a to dokonce výrazně. Trump tvrdí, že otálení Fedu s redukcí sazeb příliš posiluje dolar. A příliš silný dolar poškozuje americké vývozce. Snížení sazeb ovšem také bývá vzpruhou akciovému trhu. A Trump potřebuje, aby akcie v USA rostly, neboť si výkon burz stanovil jako klíčový barometr úspěšnosti svého působení v Bílém domě. Pokud mu budou burzy v následujících měsících padat, bude vážně ohroženo jeho znovuzvolení v příštím roce. Uvolněná měnová politika – nejlépe několikeré snížení sazeb ze strany Fedu – je v tuto chvíli asi nejzaručenějším způsobem, jak růstu burz docílit. Bez ohledu na dlouhodobé následky. Ty však Trumpa tolik nezajímají jako znovuzvolení.

Jestliže Powell svým projevem naznačí, že sazby v září nesníží, Trumpa dost možná o víkendu ve Francii nezastihne nejlepší nálada. Na Fed a Powella samotného zřejmě ihned vyvine tlak – jak má ve zvyku, nejspíše prostřednictvím twitteru –, aby si to se snížením sazeb ještě rozmyslel. Na setkání státníků zemí skupiny G7 v letovisku Biarritz u Biskajského zálivu se navíc takřka jistě sám pod tlakem ocitne.

Každoroční vrcholné setkání státníků hospodářsky nejvyspělejších zemí světa se už tak letos ponese v obzvláště ponurém duchu. Těžko za celou historii setkání zemí skupiny G7, která se počítá od poloviny sedmdesátých let, najít ročník, jejž by předznamenávala ještě chmurnější a napjatější atmosféra.

Letos to bude vyloženě „přetlačovaná.“

Pod tlakem se ocitne totiž nejen Trump a Spojené státy, ale také Německo.

Spojené státy vedou už přes rok obchodní válku s Čínou, navíc však hrozí celní válkou také Evropské unii. Trump si minulý týden při předvolebním setkání s příznivci postěžoval, že Evropská unie je – co se cel a obchodních překážek týče – ještě horší než Čína. Takový výrok v podstatě vylučuje, že by mohl couvnout ze svého úmyslu zavést dodatečná cla na evropská auta. Zřejmě se k tomu odhodlá v první polovině listopadu. Mnozí jsou dokonce přesvědčeni o tom, že Trump cly hrozí a cla zavádí, aby přiměl Powella a Fed právě k výraznějšímu snižování sazeb.

Na setkání zemí skupiny G7 budou mít evropští státníci zřejmě poslední možnost vyvinout na Trumpa koordinovaný tlak a přesvědčit jej, aby si zavedení cel na evropská auta ještě rozmyslel.

Klíčovou obětí těchto cel by bylo Německo. Kancléřka Angela Merkelová tedy zřejmě na Trumpa na summitu G7 vyvine tlak vůbec nejsilnější, byť spíše v rámci neformálních hovorů na okraj summitu, neboť obchodní válka jako taková na oficiálním programu není.

Potíž je v tom, že právě Německo má také hodně másla na hlavě. A to i z pohledu dalších zemí, jež se summitu zúčastní. To by mohlo zhatit možný plán na opravdu koordinovaný nátlak na Trumpa.

Berlín totiž už několik let úspěšně dodržuje rozpočtovou politiku nulového schodku. Německo si tak sice vytváří rezervu na ekonomicky horší časy a snižuje svůj dluh. Zároveň tím ovšem způsobuje, že německé firmy či domácnosti nekupují tolik zahraničního zboží. Motor evropské ekonomiky tak vlastně nejede na plný plyn. Kancléřka Merkelová tudíž na summitu jistě uslyší, že by měla odkývnout rozpočtovou injekci německé ekonomice. Injekce by pomohla francouzskému, italskému či třeba i českému hospodářství.

Ani jedno z toho však není příliš realistické. Spíše lze sázet na zatvrzelost obou klíčových státníků. Trump zřejmě bude tím zatvrzelejší, čím méně jej svým dnešním projevem potěší Powell. Jestliže se Trump, ani Merkelová tlaku nepoddá, bude nálada na dalším summitu G7, který se koná příští rok ve Spojených státech, snad ještě chmurnější než letos.