V roce 1922 bylo v Německu kolem 1 800 muslimů. V roce 1961 zahájilo Západní Německo program přesunu tureckých pracovníků. V roce 2016 se odhaduje, že v Německu žije kolem šesti milionů muslimů. Muslimská populace v Rakousku činila roku 1983 kolem 70 tisíc osob. Roku 2014 žilo v zemi kolem 600 tisíc muslimů. V roce 2014 z 81 722 narozených dětí v Rakousku mělo 11 029 muslimské rodiče, což znamená 13,4 % narozených dětí. Podle Institutu demografie RAV bude kolem roku 2030 muslimů již 1 milionu – tedy zhruba 10 % z budoucí rakouské populace. Odhad 2051 se již odhaduje okolo 1 600 000 muslimů, přibližně 14 až 20 % populace.

Odhady počtu muslimů v některých evropských státech

Muslimové tvoří 90 % obyvatel Kosova, 70 % obyvatel Albánie, 40 % Bosny a Hercegoviny, 33 % obyvatel Makedonie, 18 % obyvatel Černé Hory, 10 % až 15 % obyvatel Ruska, 12 % obyvatel Bulharska, 9 % obyvatel Francie, 6 % obyvatel Nizozemska, 5 % Dánska, kolem 4 % obyvatel Švýcarska a Rakouska, 3 % až 4 % obyvatel v Řecku a téměř 3 % obyvatel Spojeného království.

Proč milují socialisty, své spojence

Protože muslimské země mají jinou společenskou a psychologickou strukturu, je víc než logické, že narůstající počet muslimů v Evropě bude mít postupně vliv na proměnu evropské, a tedy i české společnosti a zákonů. Bude se tak ovšem dít postupně v řádu desetiletí, a tak to nebude tak radikální, jako kdyby změna proběhla třeba z roku na rok. Již dnes můžeme pozorovat postupné společenské změny. V lokalitách s velkou koncentraci muslimů dochází k útokům na ženy nedodržující muslimské zvyky zahalování apod. Mediálně jsou také známy kauzy nucených sňatků, vražd ze cti apod. Jsou to muslimské komunity, jež jsou dnes nejvíce zodpovědné za nárůst antisemitismu a útoků na židy, dochází také k projevům nenávisti vůči křesťanům apod. Byť jde v současné době o projevy společenské a individuální, s nárůstem muslimské populace bude docházet i k upravování zákonů. Chtěl bych zdůraznit, že pro muslimy zastávající ortodoxní stanoviska jsou dnes největšími spojenci socialisté, kteří útočí na křesťany (zejména na ty konzervativně smýšlející) s cílem zničit konzervativismus při budování nového evropského socialistického systému. Příkladně to můžete vidět na evropských lidovcích, kteří jsou mnohdy víc nenávistní ke konzervativním hodnotám než samotní socialisté či muslimové.

Běda nám, přistoupíme-li na prvky jejich práva

Ze všech výše uvedených změn jsou pro nás nejhorší změny zákonů a ty povedou k následujícímu vývoji. Ortodoxní islám totiž neuznává rovnost všech lidí a naopak je postaven na kastovním systému.

Na prvním místě jsou muslimové, ti mají jasně daná práva a povinnosti a jsou vládnoucí kastou v islámské společnosti.

Na druhém místě jsou židé a křesťané, kteří jsou vystaveni diskriminaci, nemají plná práva, ale jsou v určité míře tolerováni, pokud se podřídí nadvládě muslimů. Ukázkou diskriminace je to, že mají zakázáno veřejně hlásat svou víru, nesmí svědčit proti muslimům, nesmí urážet islám a Mohameda (pokud to udělají, pak je okamžitě musí muslim, jenž je svědkem této jejich činnosti, zabít). Pokud muslim zabije žida či křesťana, nesmí být za to potrestán smrtí (pokud je usvědčen jiným muslimem, svědectví židů a křesťanů není možné) apod.

Na třetím místě jsou ateisté, vyznavači jiných náboženství, než je křesťanství či judaismus, například hinduisté, buddhisté, uctívači přírodních náboženství. Tito lidé v ortodoxním islámu nemají žádná práva. Buď utečou z území pod kontrolou muslimů, nebo přijmou islám, nebo budou muslimy zavražděni.

Nárůst muslimů v Evropě a fakt, že tyto komunity jsou stále více ovládány ortodoxním islámem, znamená hrozbu budoucího uplatňování výše popsaných zákonů i v Evropě.

Mohamedáni už nikdy neodejdou. Slyšíte. Nikdy!

Teď uvedu něco, co nebude mnoha lidem po chuti a možná je to naštve, ale podle mě je absurdní dnes hovořit o tom, jak výše uvedenému zabrání nevpustit muslimy do Evropy. Muslimové zde již dávno jsou, a to v takových počtech, že mají stále větší vliv na politiku, kulturu a vývoj v Evropě. Mohu-li si to dovolit takto říci, všichni se dnes nacházíme v historické době vzniku nové Evropy, která bude silně ovlivněná islámským náboženstvím. Je jen na našem postoji, jak moc bude islámská a jak moc bude ovlivněná dědictvím naší dnešní umírající evropské neislámské civilizace. Je třeba si čestně říci, že pokud se v následujících letech v Evropě neodehraje něco podobného odsunu sudetských Němců z bývalého Československa, což by bylo nelidské a v jasném rozporu s evropským humanismem, pak zde již miliony muslimů jsou a zůstanou a my musíme hledat způsob, jak oslabit pozice radikálních protievropských částí muslimské komunity. V tomto směru jasně odmítám appeasement současné levice a pravice ve vztahu k islámu a ignorování negativních části islámského náboženství a kultury, jak to vidíme nejen ze strany některých politiků, ale i akademiků.

My vás, s Alláhovou pomocí, udupeme!

Problém integrace je problém islamizace a politického islámu. Muhammad Ajíd hovořil o dobytí Evropy skrze smíšená manželství s Evropankami a o plození dětí muslimy. „Dá-li Alláh, budeme po nich dupat našima nohama … budeme s nimi plodit děti a ovládneme jejich země! My je (uprchlíky) pak seskupíme ve jménu Chalífátu. A řekneme Evropě: „To jsou naši synové! Nechte je na pokoji nebo k vám pošleme bojové šiky! A my vás, s Alláhovou pomocí, udupeme!“(The Middle East Media Research Institute, Eurabia – mýtus nebo realita budoucnosti?) Integrace muslimských imigrantů znamená střet s islamisty.

Cíle islamistů:
(Re)islamizace – islámská misie
Navracení tzv. umírněných muslimů k ortodoxnímu islámu – tj. snaha zabránit jejich poevropštění
Prosazení islámského práva šaría
Podpora aktivit proti Izraeli, sekularismu, liberalismu, lidským právům a křesťanským církvím

Vadí jim malé církve a židovští intelektuálové

V předchozích letech jsem měl možnost zúčastnit se projektu infiltrace německých mešit českou agentkou německého Úřadu na ochranu ústavy Hanou Křížkovou (dnes pracuje pro berlínskou organizaci AfD), jejíž zjištění potvrdila výše popsané záměry islamistů: bránit integraci muslimů do evropské společnosti a ovládnout muslimské komunity s tím, že islamisté vnímají střet s nemuslimskými Evropany jako nevyhnutelný a připravuji se na něj a věří ve své vítězství. Infiltrace mešit Hanou Křížkovou potvrdila naše informace z jiných zdrojů, že němečtí i čeští islamisté nevnímají jako největší nebezpečí aktivity antiislámských skupin a stran. Tito islamisté počítají s tím, že v demokratickém systému nejsou antiislamisté schopni zastavit masovou migraci muslimů a šíření islámu formou misie. Islamisté ovšem považují za největší hrozbu křesťanské církve a židovské intelektuály. U křesťanských církví je potřeba zdůraznit, že velké církve typu katolické či historických protestanských církví nejsou islamisty a muslimy vnímané jako příliš velká hrozba hlavně kvůli ideologii mezináboženského dialogu a křesťanského neomarxismu, které misijní úsilí mezi muslimy vyměnily za vedení dialogu. Představitelem této ideologie křesťanského neomarxismu je například katolický papež František, který podle arabské verze BBC marockým katolíkům řekl, aby místo misie s muslimy vedli dialog, či český katolický kněz Tomáš Halík, evangelický farář Mikuláš Vymětal a další. Pro islamisty ovšem představují velký problém a dnes jedinou skutečnou konkurenci malé křesťanské církve. Ty jsou dnes jedinými skutečnými ideologickými konkurenty islámu, protože konají mezi muslimy misii a na rozdíl od mnoha antiislamistických skupin a představitelů odmítají rasovou a etnickou nenávist. Proto je pro islamisty důležité podporovat mezi křesťany aktivisty a vůdce propagující odmítnutí misijní činnosti a její nahrazení vedením dialogu. Zároveň islamisté i mnozí muslimové vydávají publikace šířící manipulace, lži a dezinformace o křesťanství s cílem odradit muslimy od zájmu o křesťanství a zároveň zasít desinformace i mezi nekřesťanskou evropskou společnost. Příkladem mohou být aktivity českým státem registrované islámské náboženské organizace Ústředí muslimských náboženských obcí, která vydala řadu protikřesťanských a protižidovských knih a publikací, například:
Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici: Mýtus a realita
Islám a křesťanství v Bibli
Islám – hluboké nahlédnutí

K poslední jmenované napsal pochvalnou předmluvu orientalista Luboš Kropáček, kniha přitom obsahuje plno vyslovených lží a útoku na křesťanství a křesťany.

Je-li jeden z rodičů muslim, dítě víru dědí

Jako příklad šíření protikřesťanských nálad mezi českými muslimy můžeme uvést případ bývalého duchovního pražské mešity a bývalého místopředsedy Muslimské obce v Praze Samera Shehadeha. Tento představitel české muslimské obce učil české muslimy například, že podle islámu: „Dítě má podle islámu náboženskou příslušnost toho z rodičů, který má správnější náboženství. Ačkoliv je správné náboženství jen jedno – islám – ostatní náboženství na tom nejsou stejně. Některá mají k pravdě blíže než ostatní. Pokud je tedy jeden z rodičů muslim, je dítě automaticky muslim.“Co to znamená pro dítě zplozené muslimskými rodiči nebo českým muslimem a jeho českou nemuslimskou ženou? Znamená to, že takové dítě nemá svobodu víry a na území, kde platí islámské právo šaría, má být v případě konverze k jiné víře zabito, jak ukazuje náboženský edikt z egyptské univerzity al-Azhar, kde se hovoří o rozsudku smrti pro odpadlíka od islámu. Mimochodem tuto univerzitu al-Azhar někteří aktivisté mezináboženského dialogu prezentují jako centrum umírněného islámu... Podle Shehadeha také: „Islám dbá na to, aby v rodině vládl islám. Vzhledem k tomu, že v rodině by měl být dominantní muž, může být žena křesťanka nebo židovka, jelikož hlavní slovo má muslim, který rodinu vede k islámu.“ Mnohem závažnější ovšem je, že čeští muslimové vybízejí konvertitky, které před konverzí byly vdané, aby opustily své manžely nemuslimy, protože tak to chce Alláh: „Jinou otázkou je, když vdaná žena přestoupí na islám. Ve chvíli, kdy konvertuje, přestává být manželkou svého muže, pokud on není muslim. Nebylo by však moudré ho okamžitě opustit, a to zvláště, pokud je starý či nemocný a potřebuje její pomoc. Měla by se však před ním zahalit a nesdílet s ním intimní život a snažit se ho přivést k islámu. Pokud dojde po dlouhém snažení k přesvědčení, že její snaha je beznadějná, opustí ho, protože už není jeho ženou.“

Kostel nemravnější nevěstince

Závěrem bych ještě rád zmínil náboženský edikt bývalého duchovního pražské mešity a místopředsedy pražské muslimské obce Samera Shehadeha, kterým potvrzuje názor, že v muslimské společnosti se nesmějí stavět kostely a synagogy: „Chvála Alláhu, islám zakazuje výstavbu kostelů, synagog a jiných neislámských chrámů a modliteben v islámských zemích, jelikož v těchto chrámech se lidé dopouští přidružování (širku), což je ten nejhorší hřích, kterého se člověk může dopustit. Jde tedy o věc horší, než je např. zakládání barů a nevěstinců. Na této věci se prakticky shodli všichni učenci islámu, což potvrzuje mj. i fatwa Stálé komise pro fatwu v Saúdské Arábii č. 21413 ze dne 1. 4. 1421 islámského letopočtu (3. 7. 2000).“

Dočetli jste 2. díl Velkého seriálu o islamizaci Evropy. Autorem je publicista, aktivista a bývalý muslim Lukáš Lhoťan. První díl je k přečtení ZDE. Třetí díl přineseme zítra.

(Článek vychází z autorovy přednášky na semináři Pronásledování křesťanů v 21. století, který se pod záštitou poslance za SPD Jiřího Kobzy konal 19. 11. v Poslanecké sněmovně v Praze.)