Když se před pětadvaceti lety změnily poměry, změnily se ku prospěchu svobody a demokracie podstatně. Činitelé nové doby si zřídili své kanceláře ve stejných budovách i místnostech, vláda nezavrhla reprezentativní sály a domy po svých předchůdcích, zachovala podstatné zdroje příjmů, pracovala na nových vizích a perspektivách. Ne tak spisovatelé.

Už v sedmdesátých letech minulého století byl převeden naplněný Český literární fond a s ním i další umělecké fondy pod ministerstvo kultury a nepodařilo se ho dostat zpět ani poslednímu předlistopadovému předsedovi Svazu českých spisovatelů (v tom svazu jsem nebyla) Michalu Černíkovi (červen 1988 - prosinec 1989). Podle něho měl společný fond uměleckých svazů na konci osmdesátých let dvě stě třicet milionů korun, určených pro stavbu domova seniorů se sociální péčí pro staré a osamělé umělce. Kde jsou? Ráda bych se poučila.

Zodpovídat by se měl správce a majitel fondu, ministerstvo kultury, tedy stát. Podle zvěstí naložil s prostředky podivně. Český literární fond byl nakonec (v roce 1994) proměněn v Nadaci Českého literárního fondu a majetek i finanční prostředky postupně rozpouštěny. Prý za potlesku Obce spisovatelů (na valné hromadě) a některých spisovatelů, kteří usoudili, že spisovatel nepotřebuje vlastnit nic, neboť ho budou štědře podporovat mecenáši a sponzoři. Tak se postupně dostali spisovatelé níž než sportovci, hrady a zámky, až se docela se vytratili ze zorného pole státu. Na spisovatelskou organizaci, která by potřebovala nejen ideově, ale i hmotně podpořit prestiž svých autorů, nakonec zbyla žebrácká hůl.

Právě založená Asociace spisovatelů se dožaduje na poli svých nároků návratu k době předlistopadové; pochopila, že to dnes už není čin protirevoluční, ale úkon bohulibý, který bude rehabilitovat v očích bohaté společnosti jedince bohaté duchem. Právě v důsledku malé přitažlivosti Obce, která trpí hmotným nedostatkem, a proto nemůže účinněji pečovat o své členy, do ní nevstupují autoři, kteří dovedli mimo ni vydobýt svým knihám mediální úspěch s pomocí kamarádů, kolegů, spolužáků, s nimiž jsou spřízněni šťastnou shodou doby narození, studií, nezřídka podnikáním.

Takže Státní fond kultury? Ano. Literární dům? Ano. Právní poradenství? Ano. Spolupráce s Evropskou radou spisovatelů? Ano. (Nejdříve však sehnat peníze na cestu. Zde jen malá poznámka: za poslední tři roky nedostala Rada Obce spisovatelů ani korunu z nadačních fondů ministerstva kultury, pracuje dobrovolně včetně kancelářských prací a např. cestovného, nájem v Železné, stejně tak Švandrlíkova cena a Cena Obce spisovatelů se hradí z členských příspěvků a darů, nezřídka z kapsy předsedy a některých členů Rady.) Ustavení výše jmenovaných institucí se může a mohlo projednávat kontinuálně na půdě Obce spisovatelů, jehož generační báze je právě pro výše uvedené důvody narušena, nenaplněná, je anemická, chybí lidé pro současnost dostatečně vybavení, třeba jazykově, čehož se nám, kteří jsme se narodili před padesáti, šedesáti a více lety, dostalo v omezené míře.

Na adresu nynějších mluvčích Asociace se chce říci: trochu pokory, více znalostí a soudnosti... špičky logicky vyrůstají z široké základny, nejen u sportu. Tomáš Magnusek (filmař... tak daleko od literatury to není, Vladislav Vančura režíroval filmy, Vítězslav Nezval psal scénáře...) byl jediný, kdo byl ochoten vzít na svá bedra zodpovědnost. Co spisovatelů oslovil před rokem či dvěma ve snaze oživit členskou základnu, když dělal její inventuru; s malým úspěchem. Určitě by se lehčeji prosazoval Státní fond kultury, kdyby se přirozeně propojila zkušenost s odvážnou vůlí mladých v celostátně působící Obci spisovatelů. A hlavně, bylo by více těch, kteří jsou ochotni ubrat z pracovního tempa na svých knihách a namířit své síly a čas tímto směrem.

Ano, tak i tak bude napsáno o pár románů méně. Naplní-li se tento uprázdněný čas dobytím státní přízně a nových pozic, bude tleskat Obec spisovatelů České republiky stejně jako Unie spisovatelů i mezinárodně ukotvený PEN klub. Ty organizace (a další) totiž skutečně existují, mystifikuje jeden z členů Asociace, který neváhal říci před zahraničními kolegy opak. Byla jsem při tom.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami