Dnes už bývalý kancléř, třiatřicetiletý předseda rakouských lidovců (ÖVP) Sebastian Kurz, v předvolební kampani opět brojí proti „dluhové politice“ (pozn. německy „Schuldenpolitik“) předešlých vlád velké koalice, kterých byl v letech 2011 až 2017 členem. Mimo jiné se zasazuje o zakotvení tzv. dluhové brzdy v ústavě. Tato má výrazně omezit další zadlužování nejen spolkové vlády a jednotlivých zemských vlád, ale i zadlužování obcí.

Na tomto faktu vzhledem k rozpočtově spíše konzervativně laděným lidovcům není na první pohled nic divného. Jenže v minulých dnech vyšlo najevo, že Kurzova strana měla koncem roku 2017 dluhy ve výši 18,5 mil. eur. K financování letošních volebních kampaní pro volby do Evropského parlamentu a do rakouské poslanecké sněmovny si podle dostupných informací vzala další úvěry v celkové výši 7,7 mil. eur. Zde se nabízejí logické otázky: Neměl by jít Kurz a jeho strana příkladem? Mohou si politické strany dovolit rozhazovat, když si občané mají utahovat opasky? Neměří zde pan Kurz dvojím metrem?

Pokud to bývalý kancléř s rolí šetrného hospodáře myslí upřímně, je nasnadě následující řešení: Navrhuji začít krácením financování politických stran ze státního rozpočtu. Vždyť jen rakouští lidovci v roce 2018 obdrželi od státu více než 18,5 mil. eur z celkových 61,6 mil. eur dotací. Zavedení dluhové brzdy pro politická uskupení by bylo dalším myslitelným opatřením. Tím by si politici logicky nemohli dovolit okázalé reklamní kampaně s bezduchými obřími billboardy typu „Kdo chce za kancléře Kurze, musí mu dát také svůj hlas“, jimiž je polepeno celé Rakousko, zvláště pak každý kruhový objezd od Bodamského jezera po Vídeň. Na druhou stranu by se tím ale výrazně zmírnilo ba dokonce odbouralo mediální vymývání mozků občanů, které je již tradičně nedílnou součástí každé předvolební kampaně, a které je z velké části financováno právě jimi.

Marek Lanz, Vídeň