Abychom lépe porozuměli nevratným škodám, jichž se mainstreamová média opakovaně dopouštějí, vytyčme si tři základní oblasti, na nichž si mediální lapsy zdokumentujeme.

Pro mě osobně jsou to zejména občanská válka na Ukrajině, drastický přístup „Trojky“ a potažmo celé Evropské unie k Řecku a evropský sociální konflikt jako takový.

Prezentaci ukrajinské krize v médiích se budu podrobněji věnovat později v tomto textu.

Když si Unie pod sebou řeže větev…

Začnu Řeckem. Evropská centrální banka, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond přišly s kapitulačními podmínkami. Řecká společnost má splácet dluhy svých politických představitelů, vlivných finančních skupin a nadnárodních korporací v čele se zbrojařskou lobby. Média ochotně přispěchala s obrázkem „líných a nezodpovědných Řeků“, kteří nechtějí „platit své dluhy“. Skoro odnikud jsme se nedozvídali, proč že je nutné zprivatizovat klíčové řecké podniky, jak řeckým občanům pomůže, že z jejich ostrovů budou dlouhodobě těžit jiní – a jak jim pomůže likvidace vzdělávacího, zdravotního a sociálního systému. Z jasného řeckého NE učinil politický diktát vynucené ANO. Stali jsme se tak svědky okupace, která nevyžaduje jediný tank – zato banky se činí. Neřešíme řecké ztracené generace, generace mladých nezaměstnaných lidí, kteří ve své zemi nenajdou uplatnění. Dají se na pochod? Kdo přijme emigranty ponížení a sociální poroby?

Evropská unie si pod sebou dlouhodobě řeže větev. Řeže si ji svým asociálním přístupem. Aplikací různých fiskálních paktů a dalších tvrdě asociálních receptů.

Z našich médií ovšem nezazní hlasy, jež by kritizovaly stávající systém. Hledáni jsou viníci zástupní. Skoro se nezamýšlíme nad tím, jak světu pomáhá zaměstnanost ve zbrojním průmyslu, když vlastně produkujeme masové poukázky na smrt. Ne masakry mužů, že i dětí různě po světě. Posilování zbrojení nutně vede k posílení poptávky po krvi a válčení. Nezbrojíme, aby nastal mír. Které z médií se však pustí do zbrojařských koncernů? Kolik médií je ve světě těmito koncerny placeno? Kolik lidí si vydělává tím, že nabízí druhým lidem předražené uměle komodity (například byty) či zcela závadné zboží, které ohrožuje jejich zdraví? 

Nezamýšlíme se nad smyslem práce. Nad vývojem technického pokroku a jeho vlivem na zaměstnanost ve stávajícím systému. Hrozí nám vlna nezaměstnatelných a „nepotřebných“. Nepotřebných pro tento systém. Systém, který nedokáže být kompatibilní s demokracií, s humanismem, s mírem. Systém, který prohlubuje sociální nerovnost ad absurdum. Toto je hrozba, jíž bychom se měli bát. To proto, že není k životu.

Kdy média v agresi lásku vidí?

Všimněme si, jak nám média servírují jednostranný výklad dějin. Nedozvíme se, jak USA podporovaly Husajna, Kaddáfího či Asada v dobách, kdy tito vůdci představovali skutečné nebezpečí pro své i okolní země. Spojenými státy byli napadeni v době, kdy byli neškodní. Média se neznepokojila, když se USA vrhly pod hlavičkou zfalšovaných a z prstů vycucaných důkazů na Irák, z něhož učinily rozvrácenou zemi, z níž prchají i policisté. Zato se znepokojí, když se v Sýrii snaží vojensky angažovat Rusko. Nechme nyní stranou rizika potenciálních ruských operací v Sýrii – ale ptejme se, proč média v podobném duchu nebila na poplach v Iráku či Libyi.

Selhání ukrajinské

Přímo katastrofální práci odváděla a odvádějí mainstreamová média v případě konfliktu na Ukrajině. Nereflektovala události, které předcházely anexi Krymu, neznepokojilo je posilování Pravého sektoru, zůstala více méně chladná k humanitární katastrofě na východě Ukrajiny a přístupovou dohodu mezi Ukrajinou s Jaceňukem, Jarošem a praporem Azov a EU vítala. 

Velmi špatnou práci odvedla média v případě sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou, kdy byla vina okamžitě hozena na protikyjevské separatisty a potažmo na Putina, aniž padaly zásadní otázky, jak vůbec mohlo k celé události dojít, v čí prospěch taková akce mohla vyznít, komu mohla posloužit – a, pokud existují hodnověrné satelitní snímky, jak to, že nebyly dodnes publikovány? Není tu náhodou snaha něco utajit? Něco, co zkrátka nesmí být odhaleno? Takové podezření se zde nabízí. Z práce vyšetřovatelů zůstává pouze trpká pachuť.

Hlavně, že jsme si vytvořili báje o ruské invazi, Putina přirovnali k Hitlerovi a popřeli fašizaci vrcholné ukrajinské politické scény. Těmito kroky se zdiskreditovala nejenom řada médií, ale také významná část „naší“ politické, akademické i umělecké scény. Nikomu z nich není možné věřit humanismus, starost o potřebné, sociální solidaritu a vůli po zajištění míru. Občané potom na prohlášení zástupců těchto „front“ reagují jejich prostou negací. Není to zdravý stav – ale je to stav, za nějž zodpovídají výše uvedené „elity“. „Elity“, které si uzurpují právo moralizovat, soudit, omlouvat své zjevné dvojí metry a selektivní přístupy k lidským právům a které publikují různé „seznamy zrádců“ a „proruských agentů“.

Nikoho ani na chvíli nezarazí, jak jako mávnutím kouzelného proutku ukrajinská občanská válka vydávaná za ruskou invazi zmizela z titulních stránek novin a z televizních obrazovek? Zřejmě není žádoucí vidět zemi, kde se stále bojuje, ačkoli Rusko soustředí své vojenské operace někde úplně jinde – a s cílem nikoli okupačním, ale pod hlavičkou boje proti terorismu. Možná nám neuniklo mainstreamové mediální zděšení, že by Rusko mohlo takzvaný Islámský stát porazit – a zcela tím zesměšnit deklarované snahy USA, které proti terorismu „bojují“ již řadu let – a oběti narůstají geometrickou řadou, aniž by terorismus slábl. Naopak, hydra má stále více hlav – a stále nebezpečnějších.

Uvědomme si, že jsme dlouhodobě manipulováni ve smyslu, že Rusko je na Ukrajině agresorem. Že spáchalo invazi. Tvrzení, které se médii stále bezostyšně šíří, i když není podloženo jediným hodnověrným důkazem.

Otočená realita           

V dubnu 2014 upozornila Tereza Spencerová v Literárních novinách na skutečnost, že fotky ruských vojáků na Ukrajině byly zmanipulované: „Zatímco před třemi dny snímky údajných ruských vojáků na Ukrajině otiskl na titulní straně, nyní na straně 9 zveřejnil text, v němž autoři článku původního přiznávají: „Sbírka fotografií, které podle Ukrajiny ukazují přítomnost ruských jednotek na východě země a kterou Spojené státy citovaly jako důkaz ruského zasahování, se stala předmětem šetření.“
Trapný evergreen však tímto neskončil. Americký senátor Jim Inhofe by sice fotografie, které dodali ukrajinští poslanci v prosinci 2014 – a které byly zfalšované – rád použil jako důkaz i tak – něco takového mu snad přece jenom neprojde. Inhofe se stylizuje do role Marca Porcia Cata, který začínal svou řeč obvyklým prohlášením: „Ostatně si myslím, že Kartágo by mělo být zničeno“. Inhofe chce vyzbrojit ukrajinskou armádu již k vůli „nevyvratitelné účasti a přítomnosti ruských vojáků bojujících na východě Ukrajiny“. Není holt nad obranu našich „západních hodnot“, na něž apeluje i čokoládový král Porošenko, a mezi něž se bohužel řadí mimo jiné i nejodpornější metody mučení, odposlechy a vědomé používání podvržených „důkazů“. Je třeba si přiznat, že padnout za tyto hodnoty musí každému z nás připadat jako vrchol občanské povinnosti a zároveň blaha. A pak se smějte teroristům, jimž imámové slibují ráj s mnoha krásnými ženami.

Díváme-li se pravidelně na zpravodajství České televize, mohli bychom nabýt dojmu, že jde o sestru velmi prestižního „Radia Jerevan“. Naskytne se nám například obrázek muže v kulichu, jenž má nejspíš demonstrovat proradnost Rusů, kteří bojují, i když se mají stahovat. Vidíme a slyšíme povstalce u Debalceva, nebo vojáka ukrajinské armády tamtéž?

Podle České televize je to vlastně jedno: „Jak došlo k chybnému označení vojáka ve vysílání ČT24? Děkujeme za upozornění na chybné označení vojáka ve dvou různých reportážích vysílaných na ČT24 17. 2., ke kterému došlo vlivem technického problému při živém odbavování titulků. Nejedná se tedy o chybu redakční ani o záměr. Inkriminovaná záměna se sice může zdát politováníhodnou, ale jsme přesvědčeni, že na celkovém vyznění reportáže nic nezměnila. Vzhledem k tomu, že jde o bezejmenného vojáka ve válečné zóně, není ani v našich možnostech se dotyčnému omluvit. Pro dokreslení uvádíme, že jsme během daného dne odvysílali celkem 49 materiálů a 13 rozhovorů k dění na Ukrajině. Šlo o mnoho desítek minut živého vysílání.“

Dne 19. února se na hlavním webu bezpečnostní služby Ukrajiny objevila následující zpráva: „Bezpečnostní služba Ukrajiny zaznamenala, že generál ruských ozbrojených sil provádí šikanu ukrajinských vojáků coby válečný zločin a porušení všech norem mezinárodního práva! Ruská generalita už otevřeně a drze přikazuje bojovníkům a zesměšňuje naší armádu, cynicky ignoruje a porušuje dohodu o příměří, pomáhá pokračovat v boji a zajímat ukrajinské vojáky. Ruská strana nemá odůvodnitelné vysvětlení, nedává ho a nikdy dávat nebude – vždyť přece Rusko na Ukrajině nebojuje… “

Řada lidí hned na sociálních sítích sdílela „zaručený“ důkaz o „ruské agresi“. Co na tom, že to bylo opět maličko jinak? „Zklidnit kritickou situaci v Doněcku má rusko-ukrajinská vojenská komise, která se na letiště vydala. Podle ukrajinské agentury Unian do prostoru doněckého letiště míří rusko-ukrajinská komise, která má podle zářijových dohod o příměří na klid zbraní dohlížet. Komisi za ukrajinskou stranu vede generál Volodymyr Askarov, jeho ruským partnerem je generál Alexandr Lencov.“

„Otřesný čin nelidskosti“, hlásala západní média, když světem letěla fotka, jak „proruský rebel krade v troskách sestřeleného letadla medvídka“. Kdo by se pídil po tom, že existuje video, kde je dojatý muž medvídka položí se slzami v očích zpět – a pokřižuje se? My žádný obraz dojatého nepřítele nechceme. My chceme nepřítele krvelačného a nelidského. Zrůdného. Pokud budeme pokračovat v trendu, kdy nás pravda zajímat nebude – a kdy uděláme cokoli, abychom si svého nepřítele stvořili, podaří se nám to. Bezcitná stvůra bude na světě – a budeme jí my sami.