Bohuslav Sobotka přitom kdysi jasně vzkázal: „Ano, používal jsem k tomu i peníze z poslaneckých náhrad. Neznám ústavního činitele, který by plat a náhrady odděloval"

Leaderovi sociální demokracie zřejmě dodnes nedošlo, že nestačí, když nějaké chování není přímo trestné – ale, že politik by měl brát na zřetel také rozměr etický. A po etické stránce by chování B. Sobotky odsouzeno být mělo.

„Čistá“ sociální demokracie hází kamenem…

Stejně tak stávající premiér nemůže popřít, že jeho jméno figuruje v kauze OKD. Jistě, není stíhán ani obviněn. Opět je tu ale ono podezření, které na jeho působení ve vysoké politice nevrhá dobré světlo.

Chce-li ČSSD působit jako jakýsi arbitr přes politickou morálku, měla by si zejména umět zamést před vlastním prahem. Jak se vlastně premiér postavil ke kauzám R. Housky či J. Vaňhové?

Že by se ČSSD snad zprůhlednila a stala se pro veřejnost čistější? Nějak mi to tak nepřipadá. Mají snad o morálních kvalitách ČSSD přesvědčit lidé, jakými jsou Michal Kraus či Karel Březina?

Potom se totiž těžko věří tomu, že odsunutí pana J. Zimoly bylo toliko obranným mechanismem jinak zdravého organismu. Spíše to vypadá na mocenské boje uvnitř strany, která má ovšem tolik másla na hlavě, že už ji přes samý tuk ani není vidět.

S kým že to pan Sobotka vládl?

Bohuslav Sobotka si zahrává. S občany – a tím pádem i s volebním výsledkem ČSSD. Premiér si dlouhodobě počíná nedůvěryhodně a nekompetentně. Těžko totiž někdo bude volit člověka, jenž na různé problémy poskytuje protichůdné recepty jejich řešení – a navíc člověka, který někoho obviní bez důkazů (Viz kauza Karla Srpa).

Před volbami se patrně rozhodl vsadit vše na jednu kartu – tedy na boj proti Babišovi. Tuto kartu ovšem hraje se svými typickými vlastnostmi. Pokud by své rozhořčení myslel vážně, nikdy by s ANO nemohl koalici vytvořit (totéž ovšem platí pro lidoveckou stranu). Jestliže tuto koalici vytvořil – a ta i díky němu přes tři roky fungovala, jeví se jeho současný postoj jako minimálně pokrytecký.

Všímáme-li si, co ČSSD vytýká A. Babišovi, vidíme, že řada kauz, jež jsou pro B. Sobotku a spol „nepřijatelné“, sahají daleko před vznik současné vlády (dokonce se mluví o období 1996–2004. Je tak nasnadě se ptát, proč B. Sobotka vůbec kdy na vstup ANO a A. Babiše do vlády kývl. Není žádným tajemstvím, že proti M. Zemanovi hájil každého nominovaného ministra, tedy i M. Stropnického, jehož způsobilost pro vedení resortu obrany byla od počátku velmi problematická.

B. Sobotka věděl naprosto přesně, s kým jde do vlády – a tedy i to, že ministr klíčového silového resortu bude mít vliv v médiích.

Dá se říci, že B. Sobotka si svého Babiše do koalice prosadil – navzdory všem kritikám. Měl by tedy za něho nést plnou zodpovědnost.

Tvrdit, že se přerod A. Babiše z „křišťálově čistého politika“ ve „sprostého podezřelého“ udál v posledních měsících, je naprostý nesmysl, který vyvracejí veškerá dostupná fakta.

Z těchto všech důvodů lze předpokládat, že široká veřejnost bude vnímat postup B. Sobotky vůči A. Babišovi účelově – a že tento postup v ní nebude budit důvěru. Zcela evidentně totiž nejde o kauzu policejní, ale politickou.

Jistě, různá podezření v souvislosti se jménem A. Babišem tu jsou. Problémem je, že nejsou důkazy – a navíc, že ten, kdo zvedl prapor bojovníka za politickou morálku, působí stejně (ne)důvěryhodně, jako pan Kalousek v roli obránce demokratických hodnot (s tibetskou vlajkou v ruce a s návrhem na dodání zbraní ukrajinskému nedemokratickému režimu v ústech).

Jak bylo výše shrnuto, sama ČSSD se potýká s celou řadou závažných kauz, z nichž vlastně premiér republiky nevyvodil žádnou zodpovědnost. Vypadá to, že se premiér Sobotka inspiroval radami J. Hartla – a snaží se vymezit především vůči politice ANO.

Zcela tak rezignuje na vymezení se vůči politické koncepci TOP 09. Naopak, řada bývalých voličů ČSSD může považovat společný postup ČSSD s TOP 09, a to v různých otázkách (Např.: zde či zde) za nechutný.

Bohuslav Sobotka si zjevně neuvědomuje, že pozice, do níž se nechal vmanévrovat, vyzní v každém případě proti němu. Jaké že byly možné scénáře?:

1/ A. Babiš bude odvolán, ale vláda nepadne, protože ji podrží hlasy TOP 09, ODS, Úsvitu, KSČM. A nebo dovládne v demisi. Třeba i v původním složení bez B. Sobotky a A. Babiše.

2/ A. Babiš bude odvolán a vláda nedostane důvěru Sněmovny ČR. Dovládne kabinet jiný, klidně s A. Babišem v čele.

3/ Babiš odvolán nebude.

Ad 1) Pokud by byl A. Babiš odvolán s tím, že by dovládl kabinet, kde se ČSSD bude opírat o hlasy TOP 09 či ODS, ztratí Sobotka ty voliče, pro něž jsou právě tyto strany nepřijatelné a vůči nimž čekali, že se ČSSD vymezí. Pokud si budou chtít ODS a TOP 09 zachovat u svých voličů „pravou“ tvář, nemohou nechat Sobotku prosadit již jediný prosociální zákon. Role ANO tak bude zapomenuta, a toto hnutí si opět může hrát na opozici. Vizáž mučedníka ho vynese do nebeských výšin – a vlastně zadarmo (ani nebude muset být Babiš v médiích). Ani koblihy nebudou potřeba.

Ad 2) Pokud by pád Babiše vedl k pádu stávající vlády, nabízí se otázka, jaký kabinet by dovládl do řádných voleb. Úřednický? Nebo menšinový s A. Babišem v čele? Na to možná B. Sobotka sází. Že spolu s M. Kalouskem zdůrazní linku M. Zeman – A. Babiš a budou křičet, jak jsou naše svobody v ohrožení. Budou křičet bok po boku – a zatím ANO slízne veškerou smetanu za počiny vlády jako celku (Babiš bude totiž v médiích stále a vše černé přetvoří na bílé – a na pánech Sobotkovi s Kalouskem nenechá nit suchou). Klidně pak ANO může předkládat zákony, které původně chtěla prosadit ČSSD – a tím sociální demokracii dostat do rohu. Pokud je pomůže prosadit, profitovat z nich bude ANO, když je potopí, zdiskredituje se. B. Sobotka by potom byl vnímán jako někdo, kdo položil vládu a kdo hazardoval s budoucností naší země. ČSSD by pak pro řadu svých exvoličů symbolizovala něco jako „béčko“ TOP 09.

Ad 3) Jestliže nakonec pan Babiš odvolán nebude, půjde vlastně opět o jeho vítězství. Bude se mluvit o slabém premiérovi, který má strach a mluví naprázdno. Vše bude vnímáno jako neúspěšná a trapná kampaň ze strany ČSSD – a její voliči budou houfně balit kufry.

Ne, tato strategie her B. Sobotkovi nenahrává ani jednou. Vždy se totiž dostane do role poraženého. Jednoduše proto, že mu málokdo uvěří upřímnost. Ještě včera totiž stáli B. Sobotka a A. Babiš vedle sebe jako spojenci (či spolupachatelé). Tuto informaci většina voličů do října v hlavě udrží.

Stále ještě premiér ČR se pak může stokrát zlobit na „nevděčné voliče“. V prvé řadě by měl svůj vztek zaměřit proti sobě samému. Kdyby se totiž choval konzistentně – a někdy dal aspoň tušit příklon k nějakým uvěřitelným hodnotám, nemusel by sázet na nákladný marketing a nemusel by vymýšlet záludné hry. Pozdě ovšem bycha honit.

Demise kvůli nejasné minulosti?

Jaká je nakonec realita? B. Sobotka podává demisi. Svůj krok obhajuje slovy: „Situace pro mě není jednoduchá. Pokud bych navrhl odvolání ministra financí, mohl bych z něj v těch následujících měsících učinit mučedníka. Andrej Babiš už se na tu roli několik posledních dní připravuje. Současně platí, že nemohu jako předseda vlády nést odpovědnost za situaci, že na pozici místopředsedy vlády je člověk, jehož minulost je nevyjasněná.“.

Tím nahrává výše popsanému scénáři číslo jedna. Pokud dovládne kabinet bez A. Babiše, bude jako sláma z bot čnět Sobotkovo pokrytectví (když mu tento ministr poslední tři roky nevadil). Současně tím zdůrazní svou slabost, když k tomuto kroku nesáhl v případě hrubého selhání ministra Hermana (nerespektování stanoviska vlády v otázce Landsmannschaftu a přijímání dalajlamy). Navíc si voliči ČSSD uvědomí, že vláda mohla padnout třeba proto, aby se revidovaly nespravedlivé církevní restituce. A že nesmyslný pád vlády těsně před volbami dává zbytečně příliš prostoru opozici, která v podstatě neměla téma.

Pokud se ANO ve vládě bez A. Babiše odmítne angažovat, což je velmi pravděpodobné, bude Sobotka odkázán na kooperaci TOP 09 a ODS (KSČM se nejspíš budou držet stranou).

Místo trojkoalice, v níž by hnutí ANO bylo namočeno až po uši, tu bude hybrid, v němž se smočí i doposud bezzubá opozice. A Aliance nového občana může vstát z popela jako bájný Fénix. A. Babiš se pak bude vymezovat vůči ČSSD a TOP09 jako jednomu útvaru.

Opravdu má koule?

Ozývají se hlasy, že se prý B. Sobotka pochlapil a že konečně (asi po vzoru M. Topolánka) „ukázal koule“. Osobně krok, kdy nedá vědět partnerům ani kolegům z vlády a jedná o své vůli (jak by takový postup byl médii hodnocen například u M. Zemana?), považuji za nešťastný, a demokracii vzdálený.

Možná nebude trvat příliš dlouho – a bude se šířit následující vtip: Přijde muž k ženě volnějších mravů. Velmi atraktivní ženě. Dohodnou se, že spolu stráví noc až do sedmi hodin ráno. Přiberou ještě jednu ne příliš pohlednou dívku, která je však ochotna jít s kýmkoli - do trojice. Muž nedá nic na hlasy, které tento krok odsuzují a před atraktivní dámou ho varují. Užívá si a čas plyne.

Je půl sedmé ráno. Muž se náhle oboří na ženu: „Jsi děvka a s tebou nechci mít nic společného. Já volné mravy neuznávám, rozumíš? Je proti mému přesvědčení s tebou zůstávat ještě třeba vteřinu. Jsem bohabojný občan – a lehké mravy se mi příčí.“

A ještě k těm „koulím“. Ano, Sobotka je patrně má – jednu za (ne)konzistentnost, druhou za (ne)důvěryhodnost, třetí za (ne)profesionalitu. A tak by se, myslím, dalo pokračovat.

Jedni za osmnáct…

Bylo by samozřejmě jedině v pořádku, pokud by politik podezřelý v souvislosti s nezákonným jednáním musel bez řečí z politické scény odejít. K tomu je ale zapotřebí, aby platil jednotný metr na všechny politiky. Podívejme se, jak dopadly kauzy ProMoPro, kauza CASA, kauza M. Dalíka, kauza nefunkčních padáků, kauza sKaret, kauzy J. Nagyové, kauzy I. Rittiga, kauza Janoušek, kauza T. Pitra, kauza OKD a mnohé další. Buď v těchto kauzách padly tresty okrajové (tedy hlavní ryby upláchly) nebo byly vyneseny tresty žalostně nízké, či byly zmíněné případy zameteny pod koberec.

U kauz J. Nagyové přitom zdaleka nejde pouze o „nějaké kabelky“, ale ve hře jsou trafiky kvůli protlačení velmi sporného zákona o tzv. církevních restitucích, kde ve vzduchu létaly miliardy.

Z právního marasmu, který tady panuje, potom lidé jak pan Babiš těží. Stačí mu jediné – ukázat na selektivnost jednání ostatních – a sám si pak může doslova dělat, co se mu zlíbí. Lidé jsou totiž na dvojí metry alergičtí, zvláště když na obrazovkách uvidí samolibý úsměv pana Kalouska.

V této situaci je tažení sociální demokracie proti panu Babišovi v podstatě toliko kampaní, která ministrovi financí otevírá dveře k vavřínům (a naopak sociálním demokratům otevírá brány k pádu pod dvouciferný volební výsledek).

Když si uvědomíme, že stačilo nehystericky upozornit na několik skutečností, jako například na podporu ANO protiruskému běsnění (především na protiruské postoje M. Stropnického) či na asociální politiku této partaje, může nám být z naší politické frašky jedině do breku. V podstatě se v ní točí korouhvička vedle korouhvičky, kde co platilo včera večer, bylo dnes ráno popřeno, aby již v poledne zaznělo zase něco převratně odlišného.

A z tohoto materiálu si mají voliči na podzim vybrat. Nezávidím nám.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami