O co ve zprávě šlo? Evropská asociace tísňového volání varuje, že ve výbavě smartphonů od Applu chybí speciální funkce, která dokáže s vysokou přesností určit místo, odkud člověk volá na pohotovostní linku.

Asociace si zejména stěžuje na to, že funkce je dostupná u telefonů používajících systém Android, nikoli však u telefonů značky Apple. Žádá proto Apple, aby službu ve svých telefonech zpřístupnil „v zájmu bezpečnosti“ svých zákazníků. I když slovo „žádá“ je možná až moc zdvořilé. Spíš to na Applu vyžaduje.

V podstatě je tedy celá záležitost stavěná do světla: Ošklivý, zlý Apple, kterému nezáleží na zdraví jeho zákazníků, odmítá spolupracovat s hodnými záchranáři, kteří se mohou přetrhnout, aby zdraví veřejnosti ochránili. Jenomže Apple jim přitom hází klacky pod nohy.

Takže si to pojďme přeložit a zbavit nánosu propagandistických hesel.

Už dneska existují mobilní aplikace, jako třeba aplikace Záchranka, kterou si může do mobilu nainstalovat kdokoliv, kdo o to stojí. Aplikace Záchranka tedy funguje stejně jako ona blokovaná aplikace Apple, která se stala jádrem sporu. Přesto je tu drobný rozdíl. Totiž u jednoho systému si zákazník může vybrat, jestli ho chce používat. U druhého je donucen. V jednom systému má člověk právo rozhodovat. Ve druhém je nesvéprávný a je rozhodováno za něj.

Nejspíš si teď říkáte, že vám asi toužím cosi sdělit o telefonech a bezpečnosti. Ale ne tak docela. Je to totiž mnohem závažnější. Daleko víc než o telefonech je to celé o svobodě, soukromí a sledování.

Nyní aplikaci udávající polohu může používat každý, kdo o to stojí. Tísňové linky, které jsou majetkem státu, ovšem tlačí na to, aby údaje o své poloze poskytoval každý, tedy i ten, kdo dnes nechce. Přeloženo do češtiny: Stát chce Apple donutit, aby mu pod záminkou bezpečnosti poskytnul nástroj ke sledování - a to i k nedobrovolnému sledování - každého člověka vlastnícího zařízení Apple. Stát tak v podstatě Apple nutí, aby do svých zařízení instaloval bezpečnostní díru, a legalizoval tak Velkého Bratra.

Protože přiznejme si, že o bezpečnost tu skutečně jde až v druhé řadě. A i kdyby o bezpečnost šlo v řadě první – já tvrdím, že nikomu nic není do mé bezpečnosti, pokud já sama k tomu nedám souhlas. Vlastně se tak dostáváme opět dál ve směřování ke státu po vzoru velkého bráchy. Povinné čipování lidí bude za pár let jen dalším logickým krokem.

Jestli se vám zdá představa povinného čipování uhozená, uvědomte si, že před dvaceti lety bylo naprosto nepředstavitelné, že by u sebe někdo měl zařízení, totiž telefon, které neustále sleduje jeho polohu. A před patnácti lety bylo nemyslitelné, aby stát tento telefon nutil povinně o vaší poloze dávat informace. Naopak mobilní operátoři v minulosti čelili tlaku, aby nikdy neposkytli polohové údaje svých klientů. Teď se logika evidentně obrací o 180 stupňů.

Celé to jen zapadá do širšího obrázku, kdy jakékoliv kroky, činy a dnes už i myšlenky člověka jsou sledovány. Tak třeba zákaz hotovosti: Ten se neustále blíží. Až bude zakázána hotovost a systém online plateb se propojí s EET, stát získá v reálném čase přehled o jakékoliv vaší transakci, a to i kdybyste chtěli žebrákovi na ulici dát almužnu. A stát se dokonce v tomto případě už ani netají tím, že je motivován snahou veškeré peněžní toky v ekonomice kontrolovat.

A že vaše myšlenky jsou jen vaše a je sci-fi, že by je stát mohl kontrolovat? Tak to se probuďte z pěkného snu. Když se vám líbí třeba Selena Gomez a vygooglíte si ji, myslíte, že se stát nemůže k téhle informaci dostat? Dneska třeba ještě ne, jenomže povinným předáváním dat o vaší poloze to začíná, a tím, co si googlíte, to bude za pět let pokračovat.

Stát zkrátka technologie zneužívá k tomu, aby nám ještě víc ukrojil z naší svobody. A protože se ohání záminkami, jako je bezpečnost u sledování polohy, nebo zabránění daňovým únikům u zrušení hotovosti, velká část veřejnosti na to ochotně skočí, nechá se ochočit.

Pro mě ale o důvod víc, proč si výrobce telefonu dobře vybírat. Tedy dokud to ještě má smysl. Dokud ho stát nezlomí.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami