Psal se rok 1997. Všechno se zdálo krásné a růžové. Padaly bariéry cestování a světového obchodu. Mluvilo se o globalizaci. Prudce rostla zejména jihovýchodní Asie. Všichni opěvovali asijské tygry. Pod pokličkou to však vřelo. Uvnitř nic nebylo tak růžové, jak se na první pohled zdálo. Všechny zdánlivě prudce rostoucí ekonomiky měly totiž pevné měnové kurzy. I ČR měla tehdy korunu navázanou na koš měn. Koneckonců i ona přeci chtěla být středoevropským tygrem. A vedle toho všechny tyto země - včetně ČR – měly také schodky běžného účtu platební bilance. Zkrátka dovážely víc, než vyvážely. Neboli jinými slovy platili v cizích měnách za dovoz víc, než kolik cizích měn za své vývozy dostávaly, takže tlak na oslabení jejich (fixovaných měn) rostl.

Netrvalo dlouho a nerovnováha v ekonomice byla už neúnosná. Země byly donuceny přejít na kurzy plovoucí. Jakmile administrativní překážky byly odbourané, výsledkem bylo okamžité prudké oslabení národních měn o desítky procent. Jenomže mnohé z těchto zemí také měly státní i soukromé dluhy v cizích měnách. A jakmile jejich domácí měny oslabily, tyto cizoměnové dluhy se rázem jevily mnohem větší. Vznikl problém. Země je najednou nedokázaly splácet. Začíná se mluvit o asijské chřipce. Akcie začaly prudce padat. Například v Thajsku spadl akciový index o 85 %. Světová banka a MMF tedy poskytly ekonomikám rekordní úvěry. Bylo však už pozdě. Nezaměstnanost v Asii prudce rostla.

Spekulanti dostávají strach a začínají jihovýchodní Asii opouštět. Potřebují rychle někde nahnat zisky. Nemohou přeci ve svých londýnských a newyorských centrálách přiznat, kolik svěřených peněz svým akcionářům provařili. Potřebují tedy rychle likviditu. A tak stahují peníze i z jiných regionů, kde problémy nejsou. Jednou z takových zemí, ze které rychle odtéká kapitál, je Rusko. Ruské akcie díky tomu prudce padají. A co čert nechtěl, shodou okolností tou dobá klesá i cena ropy. Svět se totiž bojí nedostatečné poptávky. Jenomže na nízké příjmy z ropy ruský státní rozpočet není stavěný. Ruské akcie už poklesly o 80 %. V červenci 1998 proto dostává Rusko od západu první pomoc. Je však už pozdě. Rubl prudce oslabuje. Ruský finanční trh se hroutí a Rusko jednostranně vyhlašuje, že po dobu tří měsíců nebude splácet zahraniční dluhy. Rusko zbankrotovalo.

Nepřipomíná vám to něco?

Nacházíme se o 16 let později. Obchodní válka a sankce paralyzují zahraniční obchod Ruska. Co čert nechtěl, shodou okolností klesá i cena ropy. Svět se totiž bojí nedostatečné poptávky. Jenomže na nízké příjmy z ropy ruský státní rozpočet není stavěný. Ruské akcie se propadají. Rubl také. Ruská centrální banka se ho snaží hájit, ale marně

V úterý po dalším oslabení rublu centrální banka své intervence na záchranu rublu vzdala a v posledním zoufalém gestu oznámila, že zvyšuje svou signální klíčovou sazbu z 10,5 na 17 %. (Pro připomenutí: V eurozóně i v ČR je tato sazba prakticky na nule.) Zároveň s tím centrální banka oznámila těm, kdo si to dosud nechtěli přiznat, že při současných cenách ropy se ekonomika žene do recese. Rubl v první nepromyšlené reakci na zvýšení úrokových sazeb ihned posílil z 66 rublů za dolar na 58 rublů, nadšení však netrvalo dlouho. Vidina recese, kterou si konečně museli všichni připustit, ve spojení s takto vysokými úroky spekulanty vzápětí vyděsila, když si konečně dali dohromady, že s tak vysokými úroky ekonomika prostě  nemůže dýchat. Po nějakých dvou hodinkách tak začal rubl opět oslabovat. V jednu chvíli se dokonce dotknul až 80 rublů za dolar. Šlo tedy o pohyb měny o desítky procent během několika hodin.

V tu chvíli na finančním trhu zavládnul chaos. Ruský prezident V. Putin obvinil ze slabého rublu západní spekulanty. Ruská centrální banka je bezradná; v úterý ztratila poslední zbytky důvěry. Letos již intervenovala v objemu 80 miliard dolarů. V devizových rezervách má ještě 416 miliard. Teoreticky ještě může podniknout jeden pokus a ještě může jednou zkusit mohutně intervenovat a vynaložit na podporu rublu dalších sto miliard. Otázkou je, zda by to v tuto chvíli, kdy se již rozvíjí panika, mělo jakýkoliv efekt.

Na západě se nyní hodně spekuluje, že stávající situace politicky zlomí vaz vládě. Tak to ale vůbec být nemusí, může to být i naopak. Rusové totiž náhle mají jasného fiktivního „nepřítele“, což je ještě víc semkne. Navíc Rusové si stále ještě pamatují, jaké to je stanovit kurz úředně. Možná přijdou ke slovu věci pro nás již těžko představitelné, jako jsou kapitálové kontroly. Možná, že zbývajícímu zahraničnímu kapitálu dokonce bude znemožněno z Ruska odtéct.
Investoři však na vzniklý chaos už reagují i mimo Rusko, hledají bezpečí. (Pamatujete? Asijská chřipka taky vedla ke stahování peněz i z víceméně zdravého Ruska, čímž ruské potíže v 90. letech odstartovaly.) Takže zatímco česká koruna zdecimovaná intervencemi ČNB stagnuje, polský zlotý a maďarský forint oslabují, jak spekulanti opouští i náš region. Spekulanti chtějí do Německa. Zájem o německé státní dluhopisy je nevídaný. Výnos desetiletého německého státního dluhopisu poklesl na neuvěřitelných 0,6 %, zato evropské akcie jako celek klesají. Zvláště akcie velkých německých bank klesají, protože je jasné, že Rusové jim nebudou s tímto kurzem schopni splácet dluhy.

Paralela s rokem 1998 je totiž naprosto jasná: Ruský akciový index jen za úterý poklesl o 12 %. Největší ruská banka Sberbank poklesla o 19,9 % a Aeroflot o 21 %. Otřásá se logicky i trh dluhopisů. Ruské ministerstvo financí dnes zrušilo aukci státních dluhopisů. Stát se nechce a vlastně ani nemůže za stávajících podmínek financovat. Bude-li stávající rozvrat na trhu ruských státních dluhopisů trvat déle, Rusko musí zbankrotovat, protože by nebylo schopno za tak vysoké úroky financovat svůj chod. Historická paralela sice naznačuje, že se tak stejně jako v 90. letech stane, ale pochopitelně nelze spoléhat jen na historické paralely: Rusko se ještě může nějakým zázrakem otřepat, každopádně riziko bankrotu země do roka je vysoké a pohybuje se v řádu desítek procent.

Takže snad jediné, co je na tom všem dobré, je, že silvestrovská párty v Moskvě bude pro nás letos skoro třikrát levnější než vloni.