O tom, zda sociální demokracie ve vládě udělala dost pro snížení státního dluhu či alespoň snížení tempa zadlužování, se jistě můžeme bavit, nicméně jím citovaná fakta, spíše však dojmy (viz otřelé „ČSSD nesnižovala dluh za 6% hospodářského růstu") úplně nesedí. Důležitější a aktuálnější totiž je, jak hospodařila s veřejnými prostředky vláda v čele s ODS od druhé poloviny roku 2006.

Byla to Topolánkova vláda, která připravila ročně státní kasu o desítky miliard korun a tím výrazně prohloubila státní dluh. Konkrétně se jednalo o zrušení skutečného progresivního zdanění o čtyřech pásmech a nahrazení jedinou sazbou z příjmu ve výši 15 %. Výpadek příjmů cca 20 mld. V této souvislosti není od věci si připomenout, že ODS ústy premiéra Topolánka navrhovala sazbu ještě nižší, a to v roce 2008 13,5 a v roce 2010 dokonce 12 %. Také není od věci si připomenout, že ODS v té době navrhovala roční daňové prázdniny pro živnostníky, což by způsobilo další významný výpadek příjmů.

Topolánkova vláda dále snížila korporátní daň ze 24 % na 21 %. Výpadek příjmů zhruba 24 mld. Došlo rovněž k zastropování odvodů sociálního a zdravotního pojištění, kdy nejvyšší příjmové skupiny za určitou hranici výdělku neodváděly do těchto systémů nic. Výpadek příjmů činil kolem 16-17 mld. Topolánkova vláda zavedla také úpravy v sociálním systému za účelem vyřazení „černých pasažérů" v systému a zavedením „ekologické" daně na elektřinu, zemní plyn a tuhá paliva a zvýšením spodní hranice DPH vytvořila v roce 2008 rekordní inflaci 6,3 %, přičemž slibovala maximálně 3,8 %. Deficit rozpočtu se zvýšil na 1,5 % HDP. Pro srovnání, ještě na konci roku 2007 díky návrhu rozpočtu odcházející sociální demokracie činil tento ukazatel pouze 0,6 % HDP.

V roce 2009 došlo k dalšímu snížení daně z právnických osob z 21 % na 20 %, což mělo za následek výpadek příjmů ve výši 8 mld. V téže době se snižovalo, za účelem „zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a snížení odvodové zátěže", sociální pojištění zaměstnanců z 8 % na 6,5 % (konkrétně nemocenská a příspěvek na tzv. aktivní politiku nezaměstnanosti bez snížení odvodů na důchody) a sociální pojištění zaměstnavatelů z 26 % na 25 %, čímž se vytvořila „díra" v rozpočtu vyšší než 40 mld.

Na rok 2009 byl navrhován deficit 38,1 mld. při projektovaném růstu ekonomiky 4,8 % (a 5,2 % v dalších dvou letech). Jak známo, nejlepší ministr financí Mléčné dráhy a přilehlých galaxií Miroslav Kalousek se poněkud přepočítal, když z růstu byl najednou propad na -4,1 % (Eurostat uvádí 4,7 %). Přestože byl za příliš optimistický návrh rozpočtu kritizován nejen opozicí, nechal se ministr slyšet, že čísla podle něj nejsou „mimo realitu". Podle údajů ministerstva financí se státní dluh prohloubil téměř o 180 mld., v to ovšem nepočítaje zapojení rezervních fondů vytvořených ještě za vlád ČSSD. Takto si rozpočtovou konsolidaci, vyjma nejlepšího ministra financí všech dob, představuje asi málokdo.

V čem je možné s Petrem Bendlem souhlasit, je to, jakým způsobem byly zvýšeny výdaje státního rozpočtu před volbami v roce 2006. Na schválení těchto výdajů však měla podíl mj. i KDU-ČSL, jež vlastně „prorodinné" zákony s těmito výdaji spojené iniciovala. Opět si na tomto místě můžeme připomenout, jaký postoj tehdy zaujímal křesťanský demokrat M. Kalousek, který v následné předvolební kampani „prorodinné" zákony chválil.

Vláda M. Topolánka toho ovšem využila jako záminku k výrazným změnám v sociální oblasti, což sledovalo její dlouhodobý cíl snižování daní a s tím souvisejících transferů ze státního rozpočtu, chcete-li míru přerozdělování. V daňovém systému tak již tehdy došlo k přesunu daňové zátěže od daní přímých k daním nepřímých, kterážto politika se realizuje i za této vlády, např. návrhem ministra financí dále snížit „vedlejší náklady práce" z 34 % na 32 % (již zmíněná nemocenská a aktivní politika nezaměstnanosti), snižují se náklady státu v sociální sféře, zdravotnictví a obecně logicky vzrůstají nároky jedinců na osobní spoluúčast v těchto systémech.

Je jasné, že za pravicových vlád se snížil výkon ekonomiky (myšleno zejména od druhé poloviny roku 2008; na konci roku 2007 rostla ekonomika skoro 6% tempem, o pár měsíců později ještě cca 5% tempem), za což vláda z větší části opravdu nemohla. Je ale také podle výše uvedených faktů zřejmé, že pod záminkou konsolidace veřejných financí se úmyslně snižovaly daně vysokopříjmovým skupinám obyvatel, podřezávaly se zbytečně příjmy státního rozpočtu, v rámci „závodů o nejnižší daně" se tak snižovaly daně z právnických i fyzických osob, i když za předchozího „nekonkurenceschopného" daňového systému došlo k nejrychlejšímu růstu ekonomiky v novodobé historii.

Výsledkem na makroekonomické úrovni je zvýšení podílu státního dluhu na HDP z 28 % v roce 2007 na téměř 40 % v roce 2011 a snížení složené daňové kvóty z cca 37 % v roce 2007 na zhruba 33 % o čtyři roky později. Současná krize by se s těmito ztracenými příjmy zvládala podstatně lépe a její dopady by se mohly mezi různé vrstvy sociálních skupin rozložit spravedlivěji.

Vláda premiéra P. Nečase v daném trendu „zvyšování konkurenceschopnosti a modernizace" ekonomiky pokračuje. A znovu tu máme rozpočet postavený na nereálných odhadech ekonomického růstu. Tentokrát návrh obsahuje (úmyslně?) optimistický odhad růstu ve výši 2,4 %, přičemž se v poslední době ukazuje, že to bude na přelomu roku v lepším případě jedno „a něco" procento. Jak ministr financí ke svému dřívějšímu návrhu poznamenal, „vývoj ekonomického cyklu je rychlejší než legislativa". Proto se předtím snížily přímé daně a odvody a proto se i dnes navrhuje snížení odvodů zaměstnavatelům...

A kdo ony výpadky v rozpočtu nahradí? Zase to budou státní zaměstnanci, podprůměrně a průměrně vydělávající zaměstnanci, jimž se mají zvednout odvody zdravotního pojištění ze 4,5 % na 6,5 %, de facto všichni lidé včetně důchodců na zvýšené DPH, nezaměstnaní, zdravotně postižení kvůli zpřísnění podmínek pro přiznání invalidity, většina občanů spoluúčastí na veřejných službách, jejichž financování má v příštích letech klesat, viz projektovaná spotřeba státu podle aktuálního výhledu ministerstva financí. Rezervy ministerstev jsou dnes prakticky vyčerpány, takže do budoucna se ministr financí při sestavování návrhu státního rozpočtu bude muset bez účetních triků obejít.

Je v takto pravicí nastavené ekonomice, opírající se především o škrty ve výdajích a nepřímé daně, otevřená cesta k částečné, nebo úplné privatizaci „státu"? Vypadá to tak, stačí se podívat na outsourcing agendy úřadů práce na soukromé agentury, vyvedení části prostředků důchodového účtu do soukromých spořicích fondů, ale i na projekt IZIP vzniklý z popudu dvou poslanců ODS či např. dříve zamýšlenou (a dodnes nezavrženou) privatizaci VZP a fakultních nemocnic. Tlak na částečnou, či úplnou privatizaci těchto systémů, v nichž ročně protečou stovky miliard z daní, resp. sociálních a zdravotních odvodů, se bude v nejbližších letech velmi pravděpodobně zvyšovat. A zájem budou mít pochopitelně nadnárodní finanční a investiční koncerny, které se začaly v této oblasti významněji angažovat již za vlády M. Topolánka.

Kdo s přihlédnutím ke zmíněným faktům nastartoval masivní zadlužování země? Když se opět podíváme na fakta, sociální demokracie opouštěla vládu se státním dluhem ve výši cca 890 mld., přičemž státní dluh v roce 2011 bude činit zhruba 1450 mld. Když v tom započítáme i rozpuštěné rezervy na účtech ministerstvech v letech 2008-09 ve výši asi 33 mld., vychází nám, že za čtyři roky nás pravicové vlády zadlužily o cca 593 mld. Kč.

Podrobnějším pohledem na vývoj státního dluhu za vlád sociální demokracie zjistíme, že za osm let (1998-2006) jejích vlád došlo ke zvýšení dluhu o necelých 700 mld. Z toho odečtěme sanaci země po katastrofálních povodních v roce 2002 (cca 73 mld.), sanaci bank a s tím spojenou „likvidaci" státem vykoupených úvěrů nahromaděných v České konsolidační bance (podle odhadů České národní banky až 236 mld.) a vyjde nám, že vlády s účastí sociální demokracie zadlužily zemi v uvedeném období o přibližně 390 mld. Jinými slovy, za vlády sociální demokracie se ročně zvyšoval schodek státního rozpočtu o necelých 49 mld., zatímco za vlád pravicových o přibližně 148 mld.

Co se týče magického zaklínadla pravice, „zvýšení konkurenceschopnosti a flexibility v ekonomice", třeba na nezaměstnanost měly příslušné kroky pravicových vlád minimální vliv. Vezmeme-li v úvahu jistou setrvačnost, se kterou se nezaměstnanost v ekonomice projevuje, a nástup Topolánkovy vlády, můžeme společně s ČSÚ konstatovat, že zatímco průměrná míra nezaměstnanosti za rok 2007 činila 5,4 %, za 3. čtvrtletí roku 2011 je tento ukazatel na 6,6 %.

To příliš nevypovídá o tom, že česká ekonomika je za čtyři roky flexibilnější či konkurenceschopnější. Vypovídá to spíše o tom, že snižování daní nejsilnějším příjmovým skupinám pracujících obyvatel prospělo těmto skupinám samým, nikoli reálné ekonomice. Nemluvě o tom, že podle ČSÚ klesla za 2. čtvrtletí letošního roku reálná mzda o 0,7 %. Podle dat Eurostatu navíc i vlivem škrtací mánie ministra financí Kalouska poklesla za minulý rok kupní síla České republiky z 84 % na 82 % průměru evropské „sedmadvacítky".

Ekonomická krize zde samozřejmě roli hraje, ale podíváme-li se např. na údaje našich sousedů, jim se i přes krizi kupní síla velmi mírně zvedla. Polsku z 61 % na 62 %, Slovensku z 73 % o procento, Rakousku a Německu rovněž o procento, respektive o dvě procenta na 126, resp. 117 %. Petr Bendl si ale stejně bude myslet, že „důvodem propadu ekonomiky a příjmů státu je především ekonomická recese ve vyspělých evropských zemích".

Pan ministr ve svém článku také uvádí, že to byla vláda sociální demokracie v letech 2002-2006, která „ČR razantně zadlužovala". Pro Petra Bendla a nejen jeho rozveďme, že druhá sociálnědemokratická vláda zadlužila statisticky zemi o cca 400 mld. Kč. To vypadá na první pohled jako hrozivé číslo, ale když znovu odečteme náklady na povodně ve výši asi 73 mld. a náklady spojené s činností České konsolidační agentury, které podle zprávy ministerstva financí činily v roce 2002 cca 3 % HDP a byly hrazeny přímo ze státního rozpočtu, není výsledné číslo zdaleka tak děsivé, jak se nám pravice snaží namluvit. Tím ovšem není řečeno, že za vlád sociální demokracie bylo ve fiskální a sociální sféře vše v pořádku, viz privatizace státního majetku jako jednorázové příjmy do rozpočtu, ne úplně transparentní odstátnění strategických podniků v držení státu, klesající náhradový poměr důchodů i přes prakticky trvalý růst reálné mzdy apod.

Podtrženo, sečteno, pět let vlád s účastí ODS způsobilo zejména: 1, zadlužení republiky o cca 600 mld. během cca čtyř let; 2, vychýlení daňového mixu ve prospěch nepřímých daní, výrazné snížení složené daňové kvóty a tím oslabení ekonomiky vůči jejím výkyvům zvenčí (česká ekonomika je nyní „židle stojící na jedné noze a ostatní jsou vratké"); 3, s předchozím bodem spojené „úmyslné", na krizi nezávislé snížení příjmů státu a stejně tak záměrné omezení veřejných služeb s nárůstem individuální spoluúčasti v nich; 4, s body 2,3 související ulevení na daních a odvodech nejvyšším příjmovým skupinám obyvatel s inkluzí daňové degrese; 5, prohloubení rozdílu v příjmech mezi nejlépe vydělávajícími, střední třídou a průměrně a podprůměrně vydělávajícími zaměstnanci; 6, se všemi předcházejícími body související snížení solidarity ve společnosti a zvýšení „individuální odpovědnosti za svůj život", jak razí pravicové vlády.

Souhlasím s Petrem Bendlem, že fakta se nemají „zamlčovat", nemají se „redukovat" a mají se uvádět „podstatné okolnosti". Bohužel pro ministra zemědělství a pravicové politiky jsou to okolnosti nikoliv ve prospěch pravicových vlád. Uvedená fakta na ekonomickou krizi opravdu, ale opravdu nesvedou.

Publikováno se souhlasem vydavatele.