Na druhou stranu, už dlouho mě nic tak nerozesmálo a smích léčí. Ministerstvo zahraničních věcí, jak jinak, za peníze daňových poplatníků pořídilo klip o partičce mladých lidí, kteří řeší kdesi u vody svou aktuálně nevábnou budoucnost. Jako jediná má v tomto ohledu jasno, mladá dívenka jménem Magda, která půjde pracovat do Bruselu. Výše nájmu není důležitá, protože bude brát pořádný balík. Do Česka se za přáteli vracet nehodlá, na to bude mít v belgické metropoli hodně práce. Nicméně, ještě předtím, než skočí do vody, řekne jednomu z kamarádů, že za ní může přijet. Takže happy end…

Pokud jsem to dobře pochopil, prostřednictvím klipu jsme měli nabýt poznání, že především mladá generace si nemusí lámat nad budoucností hlavu, Evropská unie vše zařídí. Proto nelze vyloučit, že tvůrce pozoruhodného umělecko-propagandistického díla bude nominován na nějakou cenu, třeba rovnou na Českého lva, kterou nejspíše dostane. Neboť, co potřebujeme v dnešních časech klidu, hojnosti a prosperity více, než agitku, která nás vrací do časů proletářského internacionalismu. Vítejme zpět v době, kdy jsme byli pevnou součástí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), místo Bruselu se ovšem jezdily stavět za slušné peníze, do Sovětského svazu například plynovody. Přece jen, tehdejší socialistický tábor neměl, na rozdíl od toho dnešního, miliardy peněz na vydržování armády úředníků a různých specialistů na nic, vydělávat bony tak směla pouze kvalifikovaná dělnická třída. O to více se divím, že ještě nikoho z marketérů EU nenapadlo „opajcovat“ sovětský slogan, který by v dnešní podobě mohl vyznít ve smyslu: Evropská unie, místo, kde zítra již znamená včera.

Přestože to může znít na první pohled legračně, vystihuje slogan přesně reálný stav. Jen Moskvu vyměnil Brusel. Rozdíl je snad v tom, že zatímco v době budování rozvinuté socialistické společnosti, jsme měli otce a matky, dnes tomu začíná být jinak. Například neúspěšná kandidátka ODS do Evropského parlamentu paní Eva Decroix tvrdí, že je dítě Evropy. O její formování se pak nezasloužili rodiče, ale Evropa, přičemž pod názvem kontinentu se automaticky myslí Evropská unie. Mimo toto území se tak paradoxně ocitly tři nejbohatší země starého kontinentu – Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a také Anglie, jinak pátá nejvýkonnější ekonomika světa dle síly měny a šestá dle parity kupní síly. Netuším, ale jestli to Magda ví…

Na druhou stranu může mladou dámu patřičně hřát vědomí, že v Bruselu bude pokračovat v experimentu, nad kterým generace jejich rodičů, pokud se nejednalo o kované soudruhy, zlomila před desetiletími pomyslnou hůl. Stejně jako budování socialismu a komunismu, je totiž i ekonomická doktrína Evropské unie založena na přerozdělování, a to nejen migrantů, ale především peněz. Kromě toho je Brusel rovněž pokračovatelem dalšího socialistického pokusu, ve kterém trh nahrazuje centrální plánování. Pokud nevěříte, server eur-lex.europe.eu doslova píše o vítání „návrhu Evropské komise zachovat centrální systém plánování a řízení i pro budoucí provedení strukturálních fondů.“ Jako o to více humorné se proto jeví některé domácí politické strany deklarující samy sebe jako pravicové, například ODS a TOP 09, které si ovšem zároveň nedovedou náš život bez, Evropské unie realizující socialistickou hospodářskou politiku, představit. Trochu se to tluče? Nebo ne? Ikona evropské pravicové politiky, bývalá konzervativní premiérka Margaret Thatcher o tom měla ve své knize Umění vládnout (2002), jasno: „Sjednocená Evropy je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach…“V této souvislosti se pochopitelně naskýtá otázka, zdali je významnějším pravicovým politikem baronka Thatcherová, nebo paní Pekarová – Adamová či pan Fiala? Nechal bych to na posouzení dějinám. Nicméně nevylučuji, že odpověď na tuto otázku přinese opět nějaký klip ministerstva zahraničí. Jsem jen zvědav, kdo tentokrát nahradí Magdu?

Klip MZV najdete ZDE