Tak se teď mluví o Praze, jednom z nejlíbeznějších měst na světě, po kterém turisti šílí, když zrovna netlučou místní číšníky. Praha se od většiny republiky liší. Divoký východ začíná za jejími humny a to všemi směry. Praha je bohatá, většina země je chudá. Praha je evropské metropole, většina země evropská periferie.

Už slyším Brňáky, Olomoučáky, Plzeňáky a třeba Měcheničáky, jak mi teď lají. Zpovykaný Pražák! Já jen konstatuji fakt, nesporný fakt, který mě netěší. Samozřejmě nechci, aby Praha zchudla. Toužebně si přeji, aby zbohatla celá země a celá byla pýchou Evropy.

Praha ovšem může zchudnout a zapadnout. Projídá svou výlučnost. Její kapitál je v minulosti, budoucnost snad ani nechce. Na magistrátě se střídají špatné a ještě horší vlády. I ty lepší jsou zplichtěné a paralyzované. Chybí špetka modernosti a fantazie. Vše je upachtěné. Hledají se důvody, proč něco nejde.

Praha nemá moderní krásné budovy, z umění vzkvétá jen vážná hudba. Propojení kultury, památek a přírody není. Pokud chcete minulost, jedete do Prahy. Pokud chcete, volnost, kreativitu, moderní kulturu a velikost, zamíříte do nedalekého Berlína nebo Vídně.

Zoufalá bezradnost, demagogie a nenávist nad libeňským mostem je symbolem nekonečné bezradnosti pražských vlád. Ty prodaly a prodávají budoucnost svého města za hnusné pletichy.

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora