Vyvozovat nějaké závěry z výzkumů volebních preferencí stran je přetěžké. Jednak kvůli poměrně ledabylému sběru dat (tedy krom závěrečných průzkumů před volbami) a poměrně velké statistické chybě. To se týká zejména stran kolem pěti procent, jichž je dnes jako máku. Kdo má čtyři, může mít sedm a naopak.

S průzkumy důvěryhodnosti je to ještě několikrát vachrlatější. Důvěryhodný, nedůvěryhodný, co je to vlastně za otázku? Kdo je to důvěryhodný člověk? A možná je nejdůvěryhodnější Franta z paneláku naproti, ale já ho znám jen od vidění, tak si nevzpomenu.

Proč se tedy touto pěnou dní v našem seriózním listu zabýváme?

Může za to Tomio Okamura.

V případě Stropnického a Babiše totiž nic nepřekvapuje. Stropnický je hezký, známý, dobře mluví, dobře se tváří a jako ministr se nenamočil do žádného skandálu, pokud za skandál nepočítáme jeho syna Matěje.

Babiš je šéf ostrý jako břitva, dokáže strhnout dav jako rocková hvězda, když jdou lidé na koncert Kryštofu, kde je Babiš, jdou zcela logicky spíš na Babiše než na Krajča. (Otázku je, proč na Krajča někdo chodí, když tam není Babiš). Babiš je pod bubnovou palbou celé čtyři roky. Dva měsíce před volbami ho policie obvinila. Placení i neplacení udavači ho předem odsoudili. Není divu, že lid váhá: „Jasně, je to frajer, ale není v tom přeci jen nějaká levá?“

U Tomia Okamury je to jinak: Pokud věří, v co hlásá, měl by být urychleně hospitalizován. Pokud nevěří v to, co hlásá, a já jsem o tom naprosto přesvědčen, jak může být důvěryhodný?

Okamura jednak straší islámem, uprchlíky a Evropskou Unií, jednak chce, aby občané mohli odvolávat politiky a aby politici byli hmotně zodpovědní za svá rozhodnutí. Uprchlíci tu žádní nejsou, přes to na ně občané věří jako Jirásek na Mnatu. Islám má u nás několik set vesměs pokojných vyznavačů. Proti Evropské unii můžeme mít milión výhrad – a mají je všichni soudní politici-ale být uvnitř je pro nás zcela nepochybně výhodnější.

Okamura patrně neví, že politici na úrovni rad a zastupitelstev už hmotnou odpovědnost mají. Pokud ji chce rozšířit na vládu a sněmovnu, docílí jediného: Nikdo tam nebude. I když, pokud by měl Kalousek platit zemi škody, které způsobil jako ministr financí, bylo by to roztomilé.

Okamura však mluví rozhodně, hlasitě a stále opakuje několik vět, aby se dostaly lidem do první signální soustavy, jako na první pohled přiblblá, ale na druhý pohled geniální melodie, která doprovází reklamu na prací prášek. Je to velice schopný obchodní cestující, který vás dokáže oblbnout tak, že si koupíte do svého rovníkového bytu zvlášť výkonná akumulační kamna, přes to, že tam nemáte elektrickou přípojku.

A sakra. Teď jsem vyvrátil sebe sama.

Všichni politici nás, lid, oblbují.

Proč by neměl být nejdůvěryhodnější ten, který nás oblbuje nejlépe?

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora